8 vět, které ve filmech zní normálně. V reálném životě ale působí jako facka a lidem z nich cuká oko

Filmy nás naučily, že některé věty dokáží být dramatické, romantické nebo naopak působivé. Pak je ale někdo použije ve skutečném životě a vám je trapně i za ně. Scenáristé možná žijí ve světě perfektních dialogů a okamžitých odpovědí, ale my, běžní lidé, takto nekomunikujeme. 

Snímky nám nalhávají, že lidé mluví v celých větách, nikdy se nezadrhnou a vždycky mají připravenou chytrou odpověď. Pak ale vyrazíte z domu a zjistíte, že realita vypadá úplně jinak. Běžná konverzace je plná „ehm“, „jako“, „víš, co myslím“ a dlouhých pauz. Nikdo v ruce nemá vyšperkovaný scénář a většina lidí ani neví, co odpovědět na základní otázky typu, jak se mají.

Proto když někdo v reálném světě vytáhne typickou filmovou hlášku, zní to ve většině případů absurdně. Nebo ještě hůř, manipulativně, nepříjemně a podezřele. 

„Potřebuju s tebou mluvit“

Hollywood vás naučil, že tahle věta zní dramaticky a důležitě. V realitě vyznívá spíš jako „hele, připrav se, že ti za chvíli řeknu něco příšerného a ještě tě předtím nechám pár hodin stresovat“. Je to v podstatě takový moderní způsob mučení.

Nikdo při dobrých zprávách nepoužívá tuhle formulaci. Nikdo neřekne, že s vámi potřebuje mluvit, a pak pokračuje radostně o tom, že třeba vyhrál v loterii. Tahle kombinace slov znamená jedno – průšvih.

„Vím, co potřebuješ“

Ve filmu tohle vyznívá jako krásný projev lásky. V realitě to ale znamená: „Budu rozhodovat za tebe, protože tvůj úsudek je špatný.“ Je to jasný náznak povýšeného chování, které přehlíží základní pravidlo dospělosti, tedy že má každý právo dělat vlastní rozhodnutí. 

Jasně, existují případy, kdy to někdo skutečně ví lépe, třeba když vám doktor radí přestat kouřit. Ale v běžných vztazích tahle věta moc dobra nepřinese.

„Kdyby ti na mně záleželo, pochopil bys to“

Romantické snímky tuhle hlášku zbožňují. Hlavní hrdinka ji pronese se slzami v očích a my jako diváci máme pocit, že má naprostou pravdu. Opravdová láska přeci znamená naprosté porozumění, ne? Omyl. Tahle věta je učebnicový příklad citového vydírání. Sděluje nám: „Nesouhlasíš-li s mým požadavkem, automaticky mě nemiluješ.“ 

Zdravý vztah není o souhlasení se vším. Znamená schopnost nesouhlasit a přitom se normálně bavit jako civilizovaní lidé.

„Určitě to bude dobré“

Ve filmu někdo prohodí: „všechno bude v pořádku“ a vy tomu věříte. Protože to tak má být. V realitě vám tohle řekne člověk, který buď nemá kontrolu nad situací, nebo vás chce jen uklidnit, i když ví, že to spíš neklapne. 

„Nemá smysl o tom diskutovat“

Postava tohle vysloví, otočí se na patě a odchází. Působí to jako silné gesto, v realitě je to ale jen útěk. Namísto řešení problém zamete pod koberec. A pak se divíte, když o něj zakopnete. Trochu podobně na člověka působí: „Ty mi snad nedůvěřuješ?“ Ve snímku je z toho drama o důvěře. 

Ve skutečnosti, pokud vás partner obviní z nedůvěry místo toho, aby vysvětlil svoje podivné chování, není problém ve vaší důvěře. Problém je v tom, že jste ho přistihli u něčeho, co vysvětlit nechce. A proto vás raději napadne.

„Takovej jsem a hotovo“

Ve filmu to prohlásí rebel nebo outsider odmítající se přizpůsobit pravidlům. A působí díky tomu jako silná osobnost stojící si za svým. V běžném životě to ale sděluje: „Odmítám jakoukoliv sebereflexi a nehodlám se posouvat kupředu.“ Všichni jsme takoví, jací jsme, ale to neznamená nemožnost změny, růstu nebo zapracování na našich slabých stránkách. 

„Dej mi trochu prostoru“

V herecké roli tohle pronese někdo po rozchodu, traumatu nebo zásadním rozhodnutí. Odjede někam daleko a diváci vědí, že se za hodinu vrátí s vyjasněnými myšlenkami v hlavě. V realitě tahle věta často vyjadřuje: „Nechci to řešit a doufám, že problém nějak sám zmizí.“ 

Samo o sobě to není špatné sdělení, pokud je upřímné. Často se ale používá jako nástroj k odložení nepříjemného rozhovoru nebo volby.

Zdroje: usefulfictions.substack.com, en.wikipedia.org, writersblockmagazine.com