Psychologové si všimli zvláštní věci: Lidé narození před rokem 1980 mají schopnost, která dnes mizí

Je zvláštní, jak rychle se z některých věcí stane rarita. Některé věci se mění na pomalu pozadí, nikdo si jich nevšímá a najednou vnímáme jen změnu. Jako kdyby přišla ze dne na den. Ještě nedávno byly běžnou součástí dne prázdné chvíle bez programu. Dnes se naopak prázdno bere jako problém, který je potřeba co nejrychleji čímkoliv vyplnit.

Zvlášť u dětí je to vidět do očí bijícím způsobem. Letní volno už podle popisů odborníků často nevypadá jako „dětství plné svobody, dobrodružství a lenošení“, ale jako nějaký zvláštní rodičovský projekt. Naplánuje se spoustu aktivit jako příměstské tábory, kroužky a výlety. A když se náhodou objeví volná hodina, rychle za vyplní telefonem, nebo televizí. Jenže i když to vypadá jako odpočinek, telefon dětskému mozku nedovolí odpočívat. Dítě je dál v pohotovosti, jen takzvaně pasivně. A místo dobíjení energie, ji tak ještě víc vybíjí.

Když se děsíme toho, že nic neděláme

Nuda se v tomhle světě změnila v něco, čeho se děsíme. Jenže podle terapeutů, kteří s dětmi pracují, je to přesně naopak. Měli bychom se bát toho, když naše dítě nemá ani chvilku nudy. Protože nuda je to, kdy dítě může tvořit a být kreativní. Pokud dítěti dáte čas, bude se dít právě to, co si většina dospělých pamatuje z vlastního dětství. Přestane křičet „já se nudím“ a začne si hrát. Může být chvíli samo se sebou a začít tvořit a vymýšlet, něco, čemu většina z našich rodičů říkalo „kraviny“.

A právě tady se dostáváme k „mentální výbavě“, o kterou jsou dnešní děti ošizené.

Když má dítě prostor jen tak koukat z okna, nedělá „nic“, což je podle mnoha rodičů problém. Podle psychologického popisu jde ale o čas, kdy mohou mozkem proudit myšlenky, které potřebujeme pro tvoření. V tichu vznikají nápady „z ničeho“. Navíc se tak rodí odolnost vůči prázdnu, kterou dnes spousta z nás postrádá.

Bojíme se bolesti, utrpení a konfrontace s realitou

Jenže aby k tomu vůbec došlo, musí prázdno chvíli bolet. A to je moment, který rodiče často nevydrží. Ze začátku to připomíná absťák: „Já se nudím!“ klidně už po pěti minutách bez aktivity. Pokud dospělý nepřiskočí s programem a nezačne hned zachraňovat situaci hračkami nebo obrazovkou, dítě si často začne hledat vlastní zábavu. A to je velká věc. Protože ve volné hře se neučí jen tvořivosti, ale i schopnosti zvládat vlastní myšlenky.

Zajímavé je, že tohle netrápí jen děti. Právě děti, které se narodily v devadesátkách a dál, často neví, co s nudou. V tu chvíli sáhnou po telefonu a začnou nesmyslně sjíždět videa na sociálních sítích, jen aby se zabavily. Potom přijde pocit, že nejsou produktivní a naskočí pocit viny. A tenhle tlak pak přirozeně narůstá a stává se z toho začarovaný kruh.

Když toho je tolik, že nezvládám ani ticho

Některé děti jsou přehlcené vjemy, protože nemají chvilku volna. Mozek nemá šanci nic vstřebat, „vjem přebíjí jiný vjem“, takže ve finále nevnímají nic. Výsledek je paradoxně podobný jako u dětí, kterým se nikdo nevěnuje: u ničeho nevydrží, rychle řeknou „mě to nebaví“ a čekají další stimul.

Takže z dnešního světa se vytrácí schopnost snášet nudu a ticho. Zní to jako banalita, ale ve skutečnosti, je to horší, než se zdá. Dříve tomu bylo jinak. Bavím se o tom, že situace, kdy přijdete za rodiči a říkáte jim, že se nudíte, rozhodně nevedla k tomu, že oni vám okamžitě vymysleli zábavu. Taková věc by si koledovala o to, dostat práci, a tak jste sami tvořili a vymýšleli, a to je pro život velmi důležitá vlastnost.

Když dítěti vytvoříte jednoduchý denní rituál, získá pocit bezpečí a klidu. A právě to je to, co mu prospívá nejvíc: bezpečí, pozornost a prostor ke svobodné hře. Organizované aktivity samy o sobě nejsou špatně, problém je ztráta rovnováhy. Ve chvíli, kdy se volný čas stane výjimkou, dítě začne brát jako normu, že „nic nedělat“ je špatně.

Není to předem prohraný boj

Možná proto dnes tolik dospělých neumí vypnout. Ne proto, že je s nimi něco špatně. Ale protože se v jejich dětství a dospívání nenosilo se prostě nudit.

Dá se s tím ale pořád bojovat, jen je to v dnešní době o dost těžší. Pokud patříte mezi ty, kteří si nedopřejí chvilku klidu, poslouchejte. Výborná cesta je meditace, ale je to náročné a není rozhodně pro každého. Ale pokud při každé chvilce, kdy není co dělat sáhnete okamžitě po telefonu, tak dnes existuje spousta aplikací, které vám mohou pomoci.

Zdroje: flowee.cz, medium.cz, idnes.cz