Kvíz: Největší chytáky českého pravopisu. Stačí 4/15 pro překonání gramatického průměru národa

Víte, že naši předkové ještě ve 14. století řešili, jestli mají psát „cz“ nebo „ch“ místo dnešního „č“? A že současný pravopis vznikl až díky Janu Husovi, který přišel s jeho diakritickou verzí? Čeština má za sebou stovky let vývoje a každá historická změna zanechala v našem pravopise stopy, některé logické, jiné ne tak úplně. Právě ty tvoří největší pasti, do kterých denně padáme, když se snažíme sesmolit nějaký text.

Český pravopis na první pohled vypadá logicky, ale ve skutečnosti skrývá léčky, kterým podlehnou i novináři. Možná si říkáte, že pravopis ovládáte, ale počkejte, až narazíte na některé z otázek. Připravili jsme pro vás patnáct nejzákeřnějších pastí, které trápí jak žáky, tak i dospělé.

Proč je český pravopis tak komplikovaný?

Odpověď najdeme v historii. Naše abeceda prošla dramatickými proměnami, které dodnes ovlivňují to, jak píšeme. Ve středověku se čeština psala „primitivním pravopisem“. Průlom přišel až s Janem Husem a jeho diakritickým pravopisem. Ten rozhodl, že aby pro nás byl přepis mluveného slova co nejsnazší, zapojíme do něj háčky a čárky. Jenže ani jeho systém nebyl dokonalý a během staletí se do něj přimotaly výjimky, které nás trápí dodnes.

Právě historický vývoj způsobil, že máme pravopis plný výjimek. Například slovo „sirup“ se původně psalo „syrup“, protože bylo mylně spojováno se slovem „syrý“. Když se zjistilo, že má arabský původ, pravopis se změnil, ale lidé na to dodnes zapomínají.

Chytáky se skrývají na každém kroku

Ú nebo ů? Í nebo ý? Pravidel, které se k tomu vztahují, jsou desítky. Vezměte si třeba slovo „zúčastnit se“, na první pohled by tam mělo být „ů“, protože dlouhé U je uprostřed slova, ale je to výjimka. Jelikož se písmeno nachází v předponě, píšeme tam čárku, nikoliv kroužek.

S psaním y/í po obojetných souhláskách si nevíme rady ani po letech školy. Vyjmenovaná slova se naučíme nazpaměť, ale v reálu pak nad nimi kolikrát váháme. A co teprve jejich příbuzní, ruku na srdce, kdo si hned vybaví, že od „sýr“ je „sýrový“, ale od „síry“ je „sirný“?

Tajemně nebo tajemě? Jednoduchá pomůcka pro příslovce

Psaní „-mně“ nebo „-mě“ na konci příslovcí dokáže pořádně potrápit. Přitom existuje jednoduchá pomůcka: stačí si vzpomenout na příslušné přídavné jméno. „Tajemně“ píšeme s „-mně“, protože říkáme „tajemný“. „Povědomě“ píšeme s „-mě“, protože je to od „povědomý“, kde žádné MN není.

V digitální době čím dál častěji píšeme věci jako „10letý kluk“ nebo „5procentní sleva“, což je správně. Ale uživatelé internetu z toho kolikrát vykouzlí podoby jako „10-letý“, „10ti letý“, anebo dokonce „10-ti letý“. Přitom správně je to vždy dohromady, tedy bez jakýchkoliv spojovníků.

Případy, které matou každého

Je správně „shlédnout“, nebo „zhlédnout“? Tahle dvojice dokáže potrápit i copywritery. „Shlédnout“ znamená dívat se shora dolů, zatímco „zhlédnout“ znamená spatřit, vidět. Takže „shlédneme z okna dolů na ulici“, ale „zhlédneme zajímavý film“, třeba Pelíšky.

Zkuste si náš kvíz!

Teď přichází chvíle pravdy. Připravili jsme patnáct otázek, které prověří, jak dobře znáte pravidla českého pravopisu. Nejsou to základní znalosti hodné čtvrté třídy základní školy, ale skutečné chytáky, které vám nedají spát. Pokud zvládnete alespoň čtyři, můžete být sami se sebou spokojení.

Zdroje: pravopisne.cz, pravopisne.cz, cs.wikipedia.org