Pouštěli jsme si ho v televizi a naháněl nám hrůzu. Dnes je pro nás tenhle hlas z Večerníčku jako cukrkandl

Její hlas strašil děti po generace, dnes na ni však jako dospělí vzpomínají s láskou a vděčností. Její hluboký, někdy tajemný projev vtiskl českým večerníčkům nezapomenutelnou atmosféru napětí i humor.

Někdy stačí hlas, abyste poznali legendu.

Dětství plné divadla

Narodila se 3. května 1931 v Praze do řemeslnicko-umělecké rodiny. Její otec byl truhlář a matka ochotnická herečka. První zkušenosti před kamerou začala sbírat už jako osmiletá, kdy si zahrála v krátkém filmu „Pižla a žižla na cestách“. Během okupace byla spolu s matkou v roce 1943 vězněna gestapem kvůli podezření z odbojářské činnosti. Tato zkušenost ji silně ovlivnila a přispěla k její pozdější schopnosti autenticky vyjadřovat emoce, což se promítlo nejen do jejích hereckých, ale i dabingových výkonů.

Po maturitě krátkou dobu učila na základní škole v Ostravě, ale srdce ji táhlo k divadlu. V roce 1957 absolvovala DAMU, kde studovala mimo jiné pod vedením legend jako Karel Höger, nebo Vlasta Fabianová. Její kariéra se rychle rozjela a především díky divadlu ABC, pod vedením Jana Wericha se dostala do Městských divadel pražských a nakonec do Divadla na Vinohradech, kde působila bezmála čtyřicet let. Vedle toho se věnovala i pedagogické činnosti.

Večerníček nesmí chybět

Nejsilnější stopu ale tato žena zanechala v srdcích diváků skrze svůj hlas. Od 60. let se stala neodmyslitelnou součástí televizního Večerníčku, fenoménu, který v českých kruzích nemá obdoby. Stačilo pár vět a děti běžely k obrazovce, aby si nechaly před spaním vyprávět příběh, který byl často veselý, ale měl i nádech tajemna. A to právě díky jejímu hlasu.

Ztvárnila postavičky jako Rákosníček, skřítek Racochejl, Malá čarodějnice, Pan Tau či příběhy o Křemílkovi a Vochomůrkovi. Vytvořila jich celkem více než 150. Její hlas nebyl čistě dětský, nesl v sobě humor, ale i vážnost a laskavost. Vznikla tak paradoxní kombinace, kdy hlas, který mohl děti strašit, v dospělých vyvolává nostalgii.

Když hlas mluví za emoci

Jiřina Bohdalová nebyla jen herečkou, byla mistrem hlasového projevu. Pedagožka dabingu a odbornice na audiovizuální komunikaci Sylva Talpová uvádí:

„Dobrý dabér nenapodobuje originál. On jej znovu vytváří, dává postavě duši, kterou divák slyší, nevidí. Bohdalová v tomto ohledu vynikala naprosto mimořádně.“

Tuto schopnost prokázala nejen v pohádkách, ale i v dabingu zahraničních filmů. Její hlas propůjčila mimo jiné postavám z filmů sovětské, německé i italské produkce v 60.–80. letech, především v obdobích, kdy bylo cizozemských titulů u nás pomálu.

Její hlas se tak stal jakýmsi vzorem dabingu a hlasové interpretace. Dabing, který je českými diváky dlouhodobě upřednostňován před titulky, se i díky ní stal u nás uměním. Málokterý národ má k dabérům tak silné emocionální pouto, a Bohdalová je příkladem, proč tomu tak je.

Filmová kariéra ve stínu mikrofonu

Přestože byla populární jako dabérka a vypravěčka, nesmíme zapomenout na její filmovou a televizní kariéru. Mezi její nezapomenutelné role patří například psychologický thriller „Ucho“, kde po boku Radoslava Brzobohatého ztvárnila roli manželky politika sledovaného Státní bezpečností. Film byl kvůli své kritičnosti zakázán a do distribuce se dostal až po roce 1989.

Za film „Fany“ získala Českého lva. V této roli ztvárnila ženu s mentálním postižením a její výkon byl označen za jeden z nejlepších v české kinematografii. Z dalších snímků jmenujme „Nesmrtelná teta“, „Léto s kovbojem“, „Ach, ty vraždy!“, „Chalupáři“ či „Svět pod hlavou“.

Dabing jako kulturní dědictví

Podle zahraniční studie je český dabing dlouhodobě považován za jeden z nejkvalitnějších v Evropě. Jiřina Bohdalová byla jeho nedílnou součástí. Hlasové herectví, které praktikovala, je nyní považováno za samostatnou uměleckou disciplínu, a nejen doplňkový obor.

Podle české lingvistky Zuzany Pálkové z filozofické fakulty Univerzity Karlovy se při přímém působení dabérů na dětské publikum podstatně formuje slovní zásoba i emocionální vývoj dětí. To potvrzuje, že Bohdalová nebyla jen hlasem v pozadí.

Pár faktů

• Jiřina Bohdalová byla v mládí výborná gymnastka a zvažovala kariéru sportovkyně.
• V roce 1968 jí bylo nabídnuto angažmá v zahraničí (Rakousko a Německo), ale rozhodla se zůstat v Československu i za cenu cenzury.
• V roce 1999 se stala první ženou, která obdržela Cenu TýTý za celoživotní přínos televizi.
• Je známá svým specifickým smíchem, který se stal předmětem imitací řady komiků.
• Navzdory pokročilému věku pravidelně vystupuje na divadelních prknech i v rozhlase.
• V roce 2021 její hlas digitalizovala Česká televize jako součást projektu „Archiv českého hlasu“, aby byl uchován pro budoucí generace.

Osobnost, která přetrvává

Jiřina Bohdalová je držitelkou desítek ocenění včetně Českého lva, Ceny Thálie a Státního vyznamenání Řádu Bílého lva. V roce 2021 oslavila 90. narozeniny, a přesto se stále objevuje před kamerami. V dokumentech i talkshow dokazuje, že energie a humor jsou jejími přednostmi. Její hlas se objevil také v kampaních na podporu čtení dětí nebo při recitaci poezie.

Její popularita přesahuje generace. Dnes je vnímána jako babička národa, ale i jako profesionálka s nezaměnitelným hlasem. Není náhodou, že hlas Jiřiny Bohdalové se dostal i do učebnic jako příklad ženského hlasového herectví.

Strašidelný hlas, který baví

Když se dnes dospělý zastaví u starého Večerníčku, ozve se hlas, který v dětství možná trochu děsil. Jiřina Bohdalová vtiskla svým hlasem příběhům duši. A za to jí dnes s láskou děkujeme.

Zdroj:

reflex.cz, Bohdalová: Svět je nemocnej a naše zemička taky. Několik pohlaví, MeeToo… Lidé jsou trošku blbí

ceskatelevize.cz, Jiřina Bohdalová

imdb.com, Jiřina Bohdalová