Krásná česká pohádka byla podfuk na Husákovy děti. My to dodnes nepochopili a milujeme ji víc než Tři oříšky pro Popelku

Je hned celá řada starých československých pohádek z dob socialismu, které dodnes milujeme pro jejich atmosféru, kostýmy a hudební prvky. Řada z těchto pohádek v sobě však skrývá skryté ideologické linky, které jsou promítnutím totalitních tendencí předchozího režimu. Jednu takovou pohádku si rádi připomínáme každý rok o Vánocích, aniž bychom si uvědomovali, jaký byl její původní význam.

Minulý režim se vyznačoval neustálým nadužíváním budovatelských hesel, kterým se snažil každému vštípit socialistické smýšlení a vnímání světa. Jakkoliv však byly transparenty na budovách zjevné a pro mnohé směšné, režim postupoval i mnohem rafinovaněji. Propagandu například velmi umně a efektivně skrýval v příbězích zaměřených na ty nejmenší, tedy v pohádkách, které si pouštíme i dnes. S tím rozdílem, že dnes jsme schopni v nich otevřeně analyzovat jejich skryté linky.

Ideologická masáž zrozená v temném období

Pohádka Pyšná princezna z roku 1952 je jednou z našich nejoblíbenějších pohádek, kterou si dodnes pravidelně připomínáme v období Vánoc. Ačkoliv vznikla dle knižní předlohy Potrestaná pýcha od Boženy Němcové, minulý režim do ní skryl řadu detailů, které z ní učinily zcela jiný příběh.

50. léta minulého století byla obdobím toho nejtvrdšího komunismu u nás. Bylo to období těsně po převratu v roce 1948, které se vyznačovalo těmi nejrazantnějšími a nejtvrdšími čistkami a také tou nejtvrdší propagandou, která se vsákla do každého aspektu každodenního života.

Pohádka Pyšná princezna nabízí vidění zcela černobílého světa, kde zjevné dobro soupeří se zjevným zlem. Obě strany jsou až karikaturami konceptů, které mají vyobrazovat, ačkoliv svého času to divák nesměl komentovat. Dnes naštěstí žijeme v jiné době a můžeme se takovými tématy otevřeně zabývat.

Ďábel se ukrývá v detailech

Ne nadarmo se říká, že ďábel se skrývá v detailech a pro pohádku Pyšná princezna to platí dvojnásob. Samotný příběh soupeření dobra se zlem totiž nesděluje veřejnosti nic špatného, ale důležité jsou jednotlivé prvky, ze kterých se skládá. Samotná dichotomie dvou zemí, říší vlídného krále Miroslava a temným a ponurým Půlnočním královstvím, je paralelou pro vnímání poválečné Evropy rozdělené na východní a západní blok.

Půlnoční království je zemí, kde je neschopný král ovládán svými rádci. Prostý lid je utlačovaný a vykořisťovaný výběrčími daní, kteří jsou karikaturou komunistického konceptu buržoazie. Lid trýzní dokonce natolik, že mu zakazují i zpívat a řídí se jen a pouze svou touhou po penězích.

Oproti tomu říše krále Miroslava je vyjádřením socialistické utopie, kde se i samotný král Miroslav (namísto vládnutí) pravidelně věnuje poctivé fyzické práci.

Dle hesla „práce šlechtí, práci čest!“ se řídí celá země a tak například švec, který pracovat odmítá, dostává výprask. Zajímavý je i moment, kdy král Miroslav nechává pálit obrazy se slovy „tyhle spalte, neříkají pravdu“. Tento moment vlastně nenápadně omlouvá odstraňování nepohodlné literatury vládnoucím režimem v reálném světě.

Dnes je můžeme vnímat s odstupem

Vzhledem k tomu, že od pádu komunismu v Československu a rozpadu Sovětského svazu uběhla již celá řádka let, můžeme se na tyto úkazy dívat zpětně a s novou optikou. Je samozřejmě důležité přiznat si, že z profesionálního hlediska je Pyšná princezna skvělou pohádkou. Herecké výkony jsou kvalitní, stejně jako kostýmy a jádro samotné zápletky.

Ani přes tyto kvality se však oblíbená pohádka příliš neliší od agitačního snímku Anna proletářka, přičemž jediný rozdíl spočívá v tom, že agitační snahy pohádky se snaží zůstat skryty. Pyšná princezna dnes slouží jako svědectví o historickém období, které jí dalo vzniknout a je nevyhnutelnou kulminací totalitních tendencí minulého režimu.

Pokud si tedy i během letošních Vánoc chcete tuto pohádku pustit, s chutí do toho. Tentokrát byste se však během sledování mohli bavit tím, že se v ní budete snažit nacházet ony skryté významy, které měly svého času modelovat mozky Husákových dětí. Ze sledování se tak rázem může stát zcela nový zážitek.

zdroje: medium.seznam.cz, forum24.cz, csfd.cz