Stačil by jeden večer v televizi a Husák balí kufry. Tenhle film měl sílu poslat celý režim do kopru, tak ho radši zakázali

Komunistický režim v Československu se vyznačoval omezováním, sledováním, ale také tvrdou cenzurou. Ta v průběhu jednotlivých dekád nabírala či ubírala na intenzitě, ale její důsledek byl vždy stejný. Bylo jím zásadní omezování přístupu k materiálům, které byly považované za nebezpečné. Sem samozřejmě spadalo i umění, a to zejména kinematografie.

Z minulého režimu si mnozí pamatují fenomén takzvaných „trezorových filmů“. Jednalo se o snímky, které byly režimem identifikovány jako nebezpečné či jinak nežádoucí. Některé se stihly promítnout v kině, jiné se však na plátna ani neměly šanci dostat. Důvody k těmto zákazům se různily, avšak opakujícím se motivem byla kritika režimu. Ten byl totiž v některých ohledech natolik nestabilní, že žádnou kritiku nesnesl.

Film dle románu renomovaného autora

Jedním z nejznámějších zakázaných filmů komunistického Československa byl Žert od režiséra Jaromila Jireše. Jedná se o film z roku 1968, který byl natočen dle stejnojmenné literární předlohy od Milana Kundery. Román vyšel v roce 1967, avšak Kundera s Jirešem pracovali na sepsání scénáře k filmu ještě předtím, než byla kniha uvedena do prodeje. Film tedy vznikal spolu se samotným románem.

Příběh pojednává o Ludvíkovi Jahnovi, který se ve filmu objevuje jako univerzitní posluchač. Své kolegyni a zároveň partnerce pošle satirický dopis, ve kterém píše „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Dívka však ve strachu z režimu dopis odevzdává příslušným orgánům a jejich reakce na sebe nenechává dlouho čekat. Během hlasování proti němu navíc vystoupí i jeho přítel Pavel, který se původně uvolil mu pomoci.

Mladík je vyloučen z univerzity, z komunistické strany a jako řadový voják je převeden do trestné jednotky, známé jako Černý prapor. Ten je proslulý mimo jiné i krutým zacházením s jednotlivými branci. Ludvík je pohlcen emocemi a hledá způsoby, jak se své přítelkyni a kamarádovi pomstít.

Jedno z posledních děl československé nové vlny

Snímek spatřil světlo světa koncem šedesátých let, což bylo období, kdy u nás doznívala takzvaná nová filmová vlna. Filmy z tohoto subžánru se vyznačovaly zejména kritikou společnosti, které často dosahovaly za použití metafor a připodobnění. Do československé nové vlny spadají takové snímky, jako legendární Spalovač mrtvol nebo Ostře sledované vlaky.

Koncem šedesátých let však gradovalo období pražského jara, na což Sovětský svaz a země Varšavské smlouvy zareagovaly vojenskou intervencí. Po období liberalizace československého státu tak přišla normalizace. Ta přinesla příklon k tvrdým praktikám z padesátých let. Nastalo tak období cenzury, omezování a politického věznění.

Film se stihl v kinech ohřát jen krátce. V srpnu roku 1971 byl Žert Husákovým režimem umístěn do trezoru, kde setrval až do pádu Sovětského svazu. Diváci tak měli možnost jej opětovně zhlédnout až v srpnu roku 1990. Zároveň se jedná o jeden z vůbec posledních snímků československé nové vlny.

Satirizoval režim, který to nesnesl

Film Žert se vyznačuje poměrně otevřenou kritikou někdejšího totalitního režimu. Ukazuje tvrdé praktiky trestání nepohodlných jedinců v průběhu padesátých let. Řada scén z filmu je satirou na komunistické vedení země, což bylo vyhodnoceno jako nepřípustné. Režim totiž trpěl obsesivní potřebou maskovat své praktiky a vytvářet tak iluzi svobody.

I přes výrazný divácký úspěch tak snímek musel být odstraněn, a to hned na dlouhých dvacet let. Režim totiž jakoukoliv otevřenou kritiku nesnesl, jelikož hrozila, že odhalí jeho slabiny. Americký kurátor Amos Vogel k filmu napsal, že jde o „pravděpodobně nejtřaskavější odsouzení totalitních praktik, které kdy vyšlo z komunistické země“.

Příběh filmu Žert se tak paradoxně stal otevřeným vyjádřením slabostí minulého režimu. Zakázáním tohoto filmu režim pouze poukázal na pravdivost tvrzení, které snímek obsahoval. Nejen Žert, ale i další trezorové snímky tak dodnes slouží jako svědectví o tom, jak složité poměry v naší zemi panovaly.

zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, mzv.gov.cz