Miliony Čechů netuší, že mají doma porcelán za 100 tisíc. Ve vitríně vypadá úplně obyčejně

Kredenc u babičky, vůně svíčkové z kuchyně a v prosklené vitríně něco, na co se nesmělo sahat, ledaže by přijela teta z Brna nebo se slavily Vánoce. Tehdy nám to obvykle přišlo jen jako staromódní zbytečnost. Jenže časy se mění a s nimi i hodnota mnoha věcí.

Pokud jste při vyklízení pozůstalosti nebo úklidu na chatě odložili stranou jistý typ nádobí, možná vás čeká příjemné překvapení v řádu tisíců, někdy i desítek tisíc korun.

Předměty, které nikdo nechtěl

Svět se tehdy hnal za skandinávskými liniemi a jednoduchými bílými talíři z obchodních řetězců, které stály pár korun. Babičkovské servisy plné květinových motivů a zlatých linek působily v moderních kuchyních jako pěst na oko. Spousta lidí je zabalila do novin a odnesla na půdu, přičemž někteří je bohužel rovnou vyhodili. 

Trendy v bydlení se točí v kruzích a rok 2026 to jen dokazuje. Mladá generace, která vyrostla na sociálních sítích plných inspirativních interiérů, teď kupodivu touží po věcech, které za sebou mají nějaký zajímavý příběh, ne po sériové produkci z asijských továren. Moderní byty plné betonu a kovu začínají svým majitelům připadat sterilní, a tak do nich vnášejí právě ty předměty, které jsme ještě nedávno považovali za přežitek.

Není to ale jen otázka vkusu. Přibývá lidí, kteří na kvalitní staré nádobí pohlížejí jako na investici. V éře jednorázového spotřebního zboží představuje poctivě zpracovaný porcelán z minulého století něco jako kotvu v rozbouřených vodách inflace. A zahraniční kupci, zejména z Německa a Japonska, po českých výrobcích doslova prahnou.

Zlato ukryté v květinách a modrých vzorech

Řeč je o starém porcelánu, konkrétně o růžovém porcelánu z Chodova, cibuláku z Dubí a designovém porcelánu ve stylu „Brusel“ od Jaroslava Ježka, tedy o třech pilířích českého porcelánového dědictví. Růžový porcelán, který babička vyndávala jen o svátcích, není žádný laciný barvený výrobek. 

Pravý růžový porcelán z manufaktury v Chodově u Karlových Varů, nesoucí značku H&C pod dvěma smrčky, je ve světovém měřítku rarita. Zatímco levné napodobeniny jsou jen bílé střepy přetřené růžovou glazurou, v Chodově se barví přímo porcelánová hmota ještě před výpalem. Aby směs kaolínu, živce a křemene získala ten specifický jemný odstín, přidává se do ní chlorid zlatitý. 

Jak zjistíte, jestli máte doma poklad

Nejjednodušší způsob je prostý. Vezměte šálek nebo talíř a podívejte se na spodní stranu. Každý porcelán tam má svou značku, která prozradí jeho původ. U růžového porcelánu vyhlížejte logo H&C se smrčky a písmenem CH. U cibuláku z Dubí modrou korunku s textem „Dubí“ a nejlépe ještě dovětkem „Original Zwiebelmuster“. 

A pokud byste tam snad narazili na zkřížené meče, máte co do činění s míšeňským porcelánem, což je naprostá hvězda oboru. Sběratelé si nejvíce cení úplných sad v bezvadném stavu, bez odštípnutých okrajů a s neporušeným zlatým zdobením. I ta nejmenší trhlina nebo odřený dekor dokáží srazit cenu dolů. 

Co kolik stojí a kde se to prodává

Jeden talířek s běžným květinovým vzorem od značek jako Thun nebo Ditmar-Urbach vyjde na padesát až sto padesát korun, což samo o sobě žádná sláva není. Jenže kompletní kávová souprava se šálky, podšálky a konvicí v bezchybném stavu se už prodává za dva až pět tisíc korun. 

Raritní edice karlovarského porcelánu nebo celé jídelní servisy přesahují dvanáct tisíc a kompletní cibuláková sada pro dvanáct osob čítající šedesát a více kusů se v roce 2026 běžně prodává za čtyřicet až sto tisíc korun. Prodejních kanálů je dnes celá řada. Od aukčních portálů typu Aukro přes retro bazary a starožitnictví až po specializovaná internetová fóra.

A co vy, máte doma po babičce porcelán, který jste doteď nechávali ležet v koutě? 

Zdroje: centrum.cz, fajntip.cz, kvety.cz