Psychologové odhalili, proč milujeme padouchy víc než hrdiny. Po tomhle se zamilujete i do Voldemorta

Proč nás víc přitahuje ten, kdo zlo páchá, než ten, kdo ho napravuje? Psychologické výzkumy ukazují, že sympatie k filmovým padouchům nejsou žádná úchylka, ale zcela přirozená reakce lidského mozku. Možná po přečtení pochopíte, proč jste se přikláněli spíše na stranu Jokera místo Batmana. A nakonec se v duchu omluvíte i zákeřnému Voldemortovi z Harryho Pottera. 

Někdy nám více imponuje zloduch a není na tom vůbec nic špatně. Naopak, je to psychologické. Jakmile se ve filmu objeví padouch, někdo, pro koho neexistují pravidla, bývá na něm něco fascinujícího. Slavní padouši jako Joker nebo Lord Voldemort mají něco společného, mají jasný cíl a jdou si tvrdě za svým, přičemž přepisují pravidla hry. Kladný hrdina má také jasný cíl, ale ten pocit z nebezpečí a porušování pravidel je silnější.

V posledních letech vzniklo několik studií, které se tomuto jevu věnují. Není to ani tak o vzhledu, ale spíše o hlubším vztahu k postavě. Podle výsledků mají někteří diváci nebo čtenáři tendenci vytvářet si s fiktivními postavami vztah. U zloduchů tento vztah občas přerůstá v náklonnost.

Hlavní důvody, proč mají padouši takový úspěch

Neexistuje jen jeden důvod, proč jsou nám často bližší padouši. Je to spíše kombinace charisma a hloubky postavy. Jakmile má zloduch nějakou oprávněnou motivaci k tomu být zlý, je to pro diváka přitažlivější. Navíc fiktivní prostředí knihy nebo filmu je bezpečné, a proto mají záporné postavy větší vliv.

Hlavním důvodem, proč padouši tak bodují u diváků a čtenářů, je identifikace. Lidé mají v oblibě spíše postavy, se kterými se mohou ztotožnit. Když je navíc ta postava fiktivní, necítí se provinile a náklonnost je větší. Jinak řečeno, pokud ve své oblíbené záporné postavě uvidíme kousek sebe, například povahové rysy, je pro nás snazší ji obdivovat. Fiktivní svět filmu a knih umožňuje mít beztrestně sympatie k padouchovi.

„Naše studie ukazuje, že příběhy a fiktivní světy mohou nabídnout „bezpečný přístav“ pro porovnávání se s padouchy, kteří nám připomínají nás samotné. Když nás fikce ochrání, můžeme projevit větší zájem o temné charaktery, které v nás signalizují vlastní podobnost,“ říká psycholožka Rebecca J. Krause.

Tento postoj doplňuje i další poznatek. Lidé s manipulativními sklony nebo potřebou věci a lidi kontrolovat, mají větší tendenci upřednostňovat padouchy. Ti totiž často potvrzují jejich hodnoty. To samozřejmě neznamená, že každý, kdo má rád temné postavy z filmů nebo knih, je manipulátor. Jde spíše o to, že vlastní charakterové a povahové rysy určují, který typ postavy nám bude nejbližší.

Co to znamená pro film a knihu

Autoři knih i scénáristé to moc dobře vědí. Dobrá a zajímavá záporná postava není jen tělo bez duše páchající zlo. Je to postava, která má silný příběh, vyzařuje charisma a má jasný cíl, za kterým si jde. Velmi často je překvapením volba obsazení právě záporných rolí, protože jsou to například herci, kteří vypadají jako z titulní strany časopisů. Není to tedy jen o tom, jak herec vypadá, ale jaká z něj jde energie. Nebo jestli ji dokáže minimálně dobře zahrát. Pokud se podíváme například na zmíněného Jokera, je to postava, která je nebezpečná, ale zároveň zranitelná, a to vyvolává v divákovi kýžené emoce.

Pro tvůrce a autory to tedy znamená, aby postava padoucha měla charakterové rysy, ve kterých se mohou diváci a čtenáři poznat. Jakmile se dokáží s postavou ztotožnit, stává se oblíbenější. Tím se z nenáviděného zloducha stane někdo, ke komu mají lidé fiktivní vztah.

Jak se rodí padouch

Postava záporáka často vzniká z jediné maličkosti. Je to drobný detail, který například odkazuje na jeho minulost a tu tvůrci dále rozvíjí. Některá díla vznikla tak, že autor chtěl sám pochopit zdroj chování postavy, než aby ji jen popsal, díky čemuž pak vznikla postava se silným příběhem, která ale stála na straně zla. A právě příběh dokáže v divácích vyvolat emoce.

Pokud se podíváme na nejznámější padouchy, mají hned několik společných rysů, například si nesou trauma z minulosti, neexistují pro ně pravidla a pro dosažení svého cíle by udělali cokoli. Sympatie může postava padoucha vyvolat i díky tomu, že se vymyká normám, a tomu, jak „by to mělo být“. A trocha rebelie dokáže diváka zaujmout.

Názory napříč generacemi se liší

Podle nových výzkumů se do záporných postav dokážou vcítit i děti. Každého asi napadne, že děti nejsou ovlivněny společností a svět vidí jen jako dobrý nebo zlý. Ale podle psychologů to tak není, protože i děti dokážou pochopit, jaká byla motivace pro určité chování a pokud je postava dostatečně vysvětlena, dokážou s ní i více sympatizovat. Velmi často chápou, že se jedná pouze o vymyšlený příběh. Náklonnost k padouchům tak nemusí být jen případ dospělých.

Proč nám nevadí, že padouch vyhraje

V posledních letech se setkáváme s tím, že větší úspěch sklízí takzvaný antihrdina, zejména ve filmu. Antihrdina je typický záporák, který porušuje zákon, jde si za svým a má pohnutý životní příběh. Důvodem není ani tak to, že bychom oslavovali zlo, ale jde o ztotožnění se s příběhem nebo povahovými rysy. To je to, co diváka nebo čtenáře přitahuje. Jelikož je to pouze fiktivní svět, lidé se necítí vinni a dokáží si představit, co by mohlo být, kdyby neexistovalo tolik sociálních pravidel. Samozřejmě pouze v mezích legálnosti. Antihrdinové často nastavují jakési zrcadlo, a to je na tom to zajímavé.

Jak s tím naložit a proč se necítit provinile

To, že máte jako svou oblíbenou postavu padoucha, neznamená, že podporujete jeho činy. Odborníci vysvětlují, že fiktivní prostředí nám umožňuje zkoumat své osobnostní stránky v „bezpečném prostoru“. Mezi fikcí a realitou však existuje hranice, protože podpora a vyzdvihování násilí nebo nelegálních činů není rozhodně to samé jako sympatie k záporné postavě. Většinou tyto sympatie vzbudí právě obsazený herec, který dokáže autenticky ztvárnit emoce a charakter postavy.

Padouši jako zrcadlo mysli

Jestli máte rádi filmového nebo knižního padoucha, nemusíte se cítit špatně. Podle psychologů jde o ztotožnění s postavou a představivost v bezpečí filmového plátna. Faktem ale zůstává, že padouši nám v jistém směru nastavují pomyslné zrcadlo. Vždyť i Voldemort měl za sebou nehezkou minulost, která ho motivovala k jeho činům. Možná se na něj teď budete dívat trochu méně kriticky.