Tenhle šálek měl doma v dětství každý. Dnes má takovou cenu, až se z toho točí hlavy

Některé staré předměty mají schopnost nepodlehnout času a zůstávají s námi jako tiché svědectví dávno uplynulých dob. Retro šálky, které stávaly na stolech v kuchyních, kancelářích, sborovnách i nemocničních jídelnách, k takovým předmětům patří. Zájemci jsou za ně totiž ochotni zaplatit neuvěřitelné částky.

Mohli byste třeba namítnout: „Takový obyčejný produkt, kterého mají lidé plnou kuchyň a trh je jím zaplaven.“ Jenže retro hrnky, které v době svého vzniku nebyly ničím výjimečným, se dnes těší velké pozornosti. Tehdy byly symbolem dostupnosti, jednotného vkusu a sériovosti. A dnes je to poklad ze socialismu.

Není to jen porcelán; jsou to také vzpomínky a řemeslo

Každodenně používané hrnky byly docela obyčejné, často s květinovým dekorem, se zlatým proužkem nebo stylizovaným motivem. A to se opakovalo skoro ve všech domácnostech. Kdo je používal, tehdy však netušil, že pije jako král. Že ani vy nevíte, proč? Dnes se za ně platí takové částky, že by tehdejší majitel upadl do mdlob, kdyby to slyšel. A stejně by nevěřil.

Pak ještě byly k dispozici vysoce kvalitní porcelánové hrnky, které byly bohatě zdobené zlatými motivy a ornamenty. Ty se však používaly pouze svátečně a pro návštěvy. Hrnek ze socialismu dnes není jen nádobou na čaj nebo kávu. Je to kulturní artefakt. Tvar, dekor, značka i stáří vyprávějí příběhy o tehdejších časech. A v lidech, kteří tyto hrnky doma ještě mají, stále ožívají vzpomínky.

Sociální sítě hrály hlavní roli

My si tentokrát povyprávíme příběh paní Daniely z Kutné Hory. Ta se na sociálních sítích dověděla, že kdosi prodal retro hrnek z dob socialismu za 2600 Kč. Někdo ho zkrátka doma měl a výborně ho zpeněžil. Však se také pod inzerátem sběratele objevovaly komentáře jako: „Ten jsme měli doma!“, „Z toho pila moje babička čaj“ nebo „Tohle jsme měli v práci v jídelně“.

Brouk v hlavě

Mezi těmi, které příspěvek zaujal, byla i paní Daniela. Nejprve jí to rozum nebral, ale důvod tak vysoké ceny byl ten, že sběratel hledal poslední dva hrnky, které mu v retro sbírce chyběly do série šesti kusů. A to nasadilo Daniele brouka do hlavy. Vždyť takových retro hrníčků musí být ještě spousta. Tak proč nezkusit štěstí a něco nevydělat?! A pustila se do akce, kterou si pro sebe nazvala Lov na retro hrnek. A o svůj příběh se podělila s uživateli Redditu.

Pátrání po hodnotném hrnku začíná: kredenc, chata, bazary

Sama Daniela říká: „Nejdřív jsem se tomu smála. Ale pak mi začal v hlavě vrtat nápad. Začala jsem tím, že jsem prohledala babiččinu kredenc i kuchyň svých rodičů. A také chatu. Tam se vždycky odvážely všechny věci, které už se v domácnosti nepoužívaly. Ale moc jsem nepochodila. Staré otlučené hrnky se vyházely a babička své staré hrnky nedala. To proto, že z nich dodnes pije čaj i kafíčko a vzpomíná, jak k nim kdysi s dědou přikusovali nedělní koláč.“ Prostě sentiment a nostalgii svými argumenty o možném výdělku Daniela přebít nedokázala.

Tak začala obcházet bazary a zastavárny. Tam je možné najít cokoliv. Zaměřila se na tři typy hrníčků a těch zajímavých našla spoustu. Vybrala jich asi dvacet. Nebyly ani moc drahé, a tak je koupila všechny. A přitom stále doufala, co kdyby… A co myslíte, našla při svém pátrání hrnek, který sběratel požadoval? Nenašla.

A jak to celé nakonec dopadlo?

Po krátkém průzkumu na aukčních portálech zjistila, že podobné hrnky se prodávají za stovky až tisíce korun, podle stavu, značky a vzoru. Tak hrnky nafotila a vložila na internet. A dva z nich se jí podařilo prodat po tisícikoruně. Takže její lov na retro hrnek byl vlastně úspěšný.

Příběh paní Daniely není jen o tom, že když člověk nelení, tak se mu zelení. Je i o určitém uvědomění; o tom, že předměty z minulosti, i když ještě nejsou starožitností, mají svou estetiku a význam. A lze v nich objevit poklad. Jak pro sběratele, tak třeba i pro sebe. I Daniela prozřela: některé hrnky se jí zalíbily natolik, že je přidala k těm svým moderním. A teď z nich pije najraději.