Věc, která je v každé druhé domácnosti. Má působit bohatě, ale návštěva si hned všimne, že je to jen naleštěná chudoba

V téměř každé domácnosti se najdou předměty, které se tváří honosně. Někdy na první pohled, jindy až při bližším prozkoumání se však zjistí, že se nejedná o nic kvalitního. Snažíme se vylepšit vzhled své domácnosti za každou cenu? Nebo proč si vlastně doma držíme věci, které jsou, mírně řečeno, napodobeninami hodnotných produktů. Ne-li přímo šuntem.

Důvodů je zajisté víc. Někdy se na tyto předměty upneme, protože pro nás mají citovou hodnotu. Jsou po rodičích, dostali jsme je jako dárek nebo k nim máme nějakou jinou citovou vazbu. Jindy máme v úmyslu ohromit návštěvníky, a tak se naše domácnost leskne víc, než je zdrávo. Jenže imitace se zpravidla pozná na první pohled.

Když se věci lesknou víc, než kolik stojí

Lidská touha po estetice i společenském uznání je stará jako lidstvo samo. Jenže ne každý má rozpočet na mramorové podlahy, ručně foukané či broušené sklo nebo nábytek z masivu. A tak přichází na scénu napodobeniny, imitace, levné alternativy a kousky z výprodeje, které mají jedno společné: tváří se jako něco víc, než ve skutečnosti jsou.

Dalším důvodem, proč jsme se rozhodli si některé dekorativní předměty ponechat, je fakt, že se nám zkrátka líbí. Přestože víme, že jsou z plastu, a nikoliv z porcelánu. Například. Na druhé straně jsou to estetické kompromisy: napodobeniny nám umožňují snít. Třeba o tom, jaké by to bylo, kdybychom měli víc peněz na originály. Jsou takovou malou domácí iluzí, která nám dodává pocit estetiky, i když víme, co se skrývá pod povrchem.

Různé okrasné věci v domácnosti nejsou jen o snaze vypadat před známými lépe. Jsou také o improvizaci, určité hravosti a schopnosti udělat si radost i bez luxusu. A to je možná ta největší hodnota, kterou nám přinášejí. I když jsou naleštěné jen tak na oko.

Tradice improvizace a vlastní kreativity

Česká domácnost má dlouhou tradici v hledání cest, jak si vytvořit hezčí obydlí, i když k tomu nejsou ideální podmínky. Už za socialismu se z nedostatku rodila kreativita podle hesla „udělej si sám“. A tato improvizační kultura v mnohých z nás přežívá. Zejména v těch, co jsou zruční. Mnohdy jim to nedá a to, co někde viděli a mohli by si to klidně koupit, si raději vyrobí sami. Z určité ctižádosti a z tvůrčí potřeby. A nakonec takový výrobek je přece originálem!

Darovanému koni na zuby nehleď

Mnohé z těchto naleštěných, ale levných předmětů se do našich domácností dostaly jako dárky. A protože jsme národ slušných lidí, nevyhazujeme je. Zlatá soška anděla, porcelánový jelen, svícen s imitací krystalů: to všechno má své místo, protože je to dárek. A ten, kdo nás obdaroval, nás stále navštěvuje… A tak se z mnoha nehodnotných předmětů stávají součásti interiéru, které přežívají generace, i když jejich estetická hodnota je diskutabilní.

Efekt prvního dojmu funguje, ale druhý pohled vás prozradí

Spousta lidí má ráda vzhled koženého čalounění sedaček a křesel. Jenomže kůže je drahá. Hodně. A většinou je jí doplněn nábytek z masivu, který je na tom stejně. Je drahý. A do obýváků v bytech se stejně málokdy vejde. Masiv je masiv. Takže si rodina, v domnění, že uspokojí sama sebe a ostatní okouzlí, zvolí koženku nebo kůži umělou.

A tady padá kosa na kámen! Už jen samotný vzhled je naprosto rozdílný. O funkčnosti nemluvě. Sedět na kožence je nepříjemné, protože se na partiích, jimiž se o ni opíráte, brzy začnete potit. Nemůžete-li si dovolit pravou kůži, volte raději textilii.

Když se design potká s asijskými dekoracemi

Dalším takovým nešvarem jsou falešné křišťálové lustry. Levné napodobeniny jsou vyrobeny z plastu nebo ze skla lisovaného. Lustr, který mají zavěšený v prodejně, jen zdánlivě vypadá jako broušené sklo. To proto, že ho mají šikovně nasvícený. Tato atrapa se vám doma třpytit nebude, a kromě toho se vám za krátký čas zapráší. A teď ruku na srdce: kdo z vás, týden co týden, pravidelně leští každou jednotlivou závěsku, aby z ní odstranil nános prachu?

A podobných věcí je neuvěřitelná spousta: od zlatých rámů z polystyrenu nebo plastu, sklo, které má vypadat jako broušené, ale ve skutečnosti je lité nebo lisované či drsné a hrubé polštářky z polyesteru zdobené zlatými motivy nebo sošky z plastu. Jestliže je to váš styl, dopřejte si ho. Jestli si takové předměty pořizujete, abyste někoho ohromili, raději od nich upusťte.