Většina lidí má pořád v šuplíku. Jen málokdo tuší, že hodnota za poslední roky narostla o 1000 %

Leží to v krabicích za gaučem, v policích vedle knih, občas i v autě pod sedadlem spolujezdce. Většina z nás kolem toho chodí roky a ani se na to nepodívá. Přitom v devadesátkách nás to stálo celé kapesné, rodiče to dostávali k Vánocům a prodavačky v hudebních obchodech díky tomu znaly jménem půlku města. 

A zatímco svět přesedlal na stream a mobily, tahle nenápadná věcička se na sběratelském trhu proměnila v něco, za co si někdo koupí zájezd do Řecka.

Každý pátek jiný příběh

Vzpomínám si, jak jsme se s kamarádkami po škole chodívaly podívat do obchůdku s hudebními nosiči. Byl to takový malý Disneyland naší generace, kde člověk strávil klidně hodinu jen tím, že se procházel mezi regály a přemýšlel, které album si tentokrát dopřeje. Ta rozhodnutí nebyla snadná, protože jedno stálo spoustu korun a pro teenagera v devadesátkách to tedy znamenalo pořádný zásah do rozpočtu. 

Proto jsme si pamatovali snad každý nákup, věděli jsme přesně, kdy a kde jsme to koupili, a album pro nás mělo úplně jinou váhu než dnešní playlist, který zapomeneme, jakmile vypneme mobil. Řeč je o CD neboli o kompaktních discích.

V roce 2000 se jich celosvětově prodaly miliardy kusů a pak, jako by zmizely.

Z poliček začaly postupně mizet

Obchody s hudbou začaly mizet jeden za druhým, stejně jako CD z naší domácnosti. Bontonland, Popron, malé nezávislé prodejny na náměstích krajských měst, to všechno se postupně zavíralo. Většina z nás udělala přesně to, co byste čekali. Vzali jsme krabice plné cédéček a odnesli je do charitativních obchodů, na bleší trhy nebo rovnou do kontejneru.

Jenže je to stejné jako u vinylových desek. Čím více lidí se svých sbírek zbavilo, tím vzácnějšími se ty zbylé staly. V posledních letech se na aukčních portálech a v sběratelských komunitách nachází stále více inzerátů, v nichž se někdo shání po starých CD. 

Kompaktní disky, které ještě nedávno nikdo nechtěl ani zadarmo, najednou lámou cenové rekordy. Obrovský zájem je třeba o japonské edice západních alb. Japonsko totiž v devadesátkách vydávalo zahraniční hudbu ve speciálních verzích s bonusovými skladbami, které na evropských a amerických discích vůbec nebyly. 

Pokud vám náhodou někdo kdysi přivezl z Tokia cédéčko jako suvenýr, rozhodně ho nevyhazujte, protože dnes může být vaším nejcennějším hudebním vlastnictvím. Za zmínku rozhodně stojí i promo disky. To jsou cédéčka, která vydavatelství rozesílala novinářům a rádiovým stanicím ještě před oficiálním uvedením alba do prodeje.

Běžný člověk si je nemohl nikde koupit. Občas ale skončila v pozůstalostech, v bazarech nebo na půdách po lidech, kteří v médiích pracovali. 

Tohle potěší filmové fanoušky

Filmové soundtracky na CD patří k absolutně nejžádanějším položkám celého sběratelského trhu. Původní vydání hudby k velkým hollywoodským produkcím z osmdesátých a devadesátých let, třeba k filmům Johna Williamse nebo Hanse Zimmera, rovněž míří s cenami vysoko.

Zvláště ceněné jsou limitované edice soundtracků, které vyšly jen v určitém regionu nebo v omezeném množství. 

Jak poznat, jestli máte doma poklad

Pojďme být konkrétní, protože obecné řeči o tom, že některá CD jsou cenná, nikomu nepomohou. Na co se zaměřit, když otevřete tu zaprášenou krabici? V prvé řadě se samozřejmě zaměřte na stav. Zapečetěné disky v původní fólii jsou snem každého sběratele. Ale ani otevřená cédéčka nejsou bez šance na prodej, pokud jsou jinak v perfektním stavu. 

Co ale hodnotu srazí spolehlivě, jsou škrábance na přehrávací straně a chybějící části obalu. Z vlastní zkušenosti vám říkám: nikdy nečistěte staré disky agresivními prostředky. Žádný čistič na okna, alkohol ani drhnutí hadříkem na brýle. 

Povrchová vrstva CD je citlivější, než by se zdálo, a jeden neopatrný pohyb může z tisícového disku udělat možná tak stylový podtácek pod hrnek s kávou.

Máte doma nějaký kousek, u kterého věříte, že by měl na sběratelském trhu zajímavou cenovku?

Zdroje: energozrouti.cz, poznatsvet.cz, refresher.cz, tiscali.cz