Film, na který se bál jít do kina i prezident. Dnes patří k největším klenotům české kinematografie

Český film si s hororem nikdy moc netykal. Vlastně nevím, jestli to je tím, že nám tenhle žánr není příliš blízký nebo proto, že se ho paradoxně tak trochu bojíme. Proto když už se tu sporadicky objeví, většinou to zaslouží naši plnou pozornost.

Jeden takový film vyšel už za socialismu a byl to takový nářez, že se na něj určitě bát jít i sám tehdejší prezident. Tenhle snímek sice není nijak obecně známý, ale mezi milovníky hororů má své místo a určitě s ním uspějete i dnes při tematickém promítání s přáteli.

Zápletka se několikrát zvrtne

A s jakou zápletkou tedy česká hororová tvorba přišla? První minuty jsou vcelku vlažné – skupina jedenácti dospívajících jede na zimní výcvik do hor. Jenže to, co zdánlivě vypadá jako adaptace na Sněženky a machry, se po příjezdu prudce zvrtne. Postupně totiž zjišťujeme, že nejde o obyčejný kurz, ale o jakýsi experiment. Dětem je sděleno, že instruktoři čekali pouze deset účastníků, a tedy nemají dostatek jídla, aby akurátně nakrmili všechny přítomné. Hlavní vedoucí je přísný až děsivý muž, kterému se říká Táta, a začne děti proti sobě vzájemně poštvávat.

Jejich charaktery vyplouvají na povrch, zatímco atmosféra houstne, a ve chvíli, kdy už si myslíme, že je jasné, jak tohle celé dopadne, nám spadne brada. Ukáže se totiž, že vedoucí kurzu jsou z jiné planety a horor se překlopí v děsivé sci-fi. Situace graduje a skupina se dostane do fáze, kdy musí jednoho z nich obětovat, aby se zachránili. Jak tohle dopadne? To neprozradím, ale mohu vám zaručit, že budete přikovaní ke gauči do posledních minut.

Tohle není typický horor

Horor většinu času nepracuje s nějakými monstry nebo duchařinou, ale lidskou zlobou a manipulací. Všichni od začátku víme, kdo je nepřítel, jenže poté, co začnou vyplouvat na povrch jednotlivé charaktery dětí, se dobro a zlo začínají stírat a my nevěřícně přihlížíme tomu, jak mohou být a v podstatě jsou všichni zkažení.

Tvůrci hororů také rádi pracují s izolací, ze které není úniku, a stejně tomu je i zde. Navíc zapojit do příběhu děti místo dospělých dodává celému zážitku ještě trochu víc bezútěšnosti, protože děti se přece jen neumí moc bránit, a hlavně jsou nastavené tak, že mají respektovat a poslouchat dospělé.

Chytilová a její rukopis

Film vznikl v době normalizace a vzhledem k tomu, že režisérkou je kontroverzní autorka Věra Chytilová, která velmi ráda nastavovala zrcadlo režimu, není překvapením, že i tento snímek skrývá víc než jen děsivou podívanou. Pod povrchem se skrývá obraz dobové společnosti a role Táty a jeho manipulací směrem k nevinným dětem je v podstatě paralelou k mechanismům, kterými totalitní režim manipuluje s občany. Není divu, že se tenhle kousek, stejně jako její další snímky, vyhnul masové produkci a ač nebyl vyloženě trezorovým filmem, jeho distribuce byla velmi omezená.

Český horor par excellence

Dnes je Vlčí bouda sice volně dostupná masovému publiku, nicméně s ohledem na žánr určitě není pro každého. Kdo trochu zná filmy Chytilové, ví, že ne všechno je satirická komedie ve stylu Dědictví aneb Kurvahošigutntág, ale má i mnohem temnější experimentální díla, která jsou řekněme pro náročnějšího diváka.

Nicméně, pokud jste dostatečně odvážní a horory jsou váš šálek kávy, rozhodně nemusíte váhat – tenhle zážitek bude něco úplně jiného než americké filmy ze záhrobí. Navíc si odškrtnete další kousek legendární režisérky a ještě se dozvíte, jak bojovali umělci prostřednictvím své tvorby s tamním režimem. A to už je kombinace, která za hodinku a půl televizního času rozhodně stojí.

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, medium.seznam.cz, filmovyprehled.cz