V dětství to byla luxusní svačina do školy. Dnešní děti by do ní ani nenamočily kousek prstu

Moje babička by letos oslavila sto let. Když před pěti lety zemřela, vzala si s sebou jistá tajemství, zůstaly ale vzpomínky na její vyprávění o dobách minulých. O některých mluvit příliš nechtěla, o jiná se ale dělila celkem ochotně. A tak mi nad talířem vydatné, ale tradičně české polévky ráda vyprávěla o tom, jak se jedlo dřív.

Vzpomenu si na to vždycky, když chystám dětem svačinu do školy. Záleží mi na tom, aby do sebe děti dostaly dostatek bílkovin i vlákniny a neomezovaly se jenom na sacharidy, které si beztak koupí cestou ze školy v některém ze supermarketů, které mají od školy nadosah. Když jim pak skládám do přihrádek svačinových boxů ovoce, zeleninu, vařená vejce a celozrnné sendviče, říkám si, jestli to trochu nepřeháním.

Chceš svačinu? Sněz, co je

Když jsem totiž byla malá já, moje svačina mívala nejčastěji podobu rohlíku s máslem a kouskem šunky. To bylo v tom lepším případě, v tom horším to byl kus chleba, který jsem jako dítě v oblibě rozhodně neměla. Když tatínek přinesl ze zahrady jablka, někdy jsme k rohlíku dostali i to. Že by se s námi ale někdo takhle piplal a počítal nám bílkoviny nebo dokonce odpíral kupované sušenky, to nehrozilo. I tak to byla luxusní svačina. 

Jídla prostá a vydatná

Svačiny, která dělávala moje babička mojí mamince, byly poměrně prosté. Základ tvořilo pečivo, zpravidla chleba, a k tomu to, co bylo zrovna doma. Často to bývalo sádlo. Z pohledu dnešních nutričních terapeutů je to zdroj důležitých živočišných tuků a vitamínů, ale také docela kalorická bomba. Nutno však říci, že moje maminka jezdila do školy autobusem a ačkoli bydleli na kraji města, na autobusovou zastávku se prošla dva kilometry. Další dva kilometry to měla od cílové stanice. Těch udávaných 900 kcal na 100 sádla tak během dne spálila.

Chuťovky s kořením

Co naopak moje babička nikdy na svačinu nepřipravila, ale v paměti mi to uvízlo, byl chléb pokapaný tekutým kořením. Za časů jejího dětství se tohle koření prodávalo odlévané, do prodejny jste si donesli vlastní nádobu, řekli požadované množství a za chvíli jste si odnášeli hrnek naplněný tmavě hnědou tekutinou.

Babička často vzpomínala na svého spolužáka, který na téhle silně aromatické pochutině doslova „ujížděl“, a to natolik, že jí kupoval raději víc, protože část cestou domů upil. Běžnější ale bylo použít tohle tekuté koření na chleba. Přestože se u nás doma používají hlavně základní suroviny, lahvičku tekutého koření mám doma vždycky. Já ji občas přidám do zeleninové polévky, a manžel si ji potají kape na chleba.

Chleba jako základ stravy

Chleba hrál hlavní roli v mnoha svačinách v dobách minulých. Někdo považoval za lahůdku krajíc namazaný horčicí a když mezi dva takto pomazané krajíce vložil ještě kyselou okurku, ten si jedl jako král. Hodil se i na „dojídání zbytků„, na sociálních sítích třeba pamětníci vzpomínají, že když k nedělnímu obědu byl pečený bůček, mohli se spolehnout, že k večeři dostanou kus chleba, kterým si naberou zbytky výpeku z pekáče. Dnešní rodiče by výpek nedali svým dětem ani na prst, protože je mastný. 

Když nebyla „nutela“

Když měly děti za socialismu chuť na něco sladkého, ale v obchodech bylo zavřeno a maminky nenapekly, řešily to po svém. Jestli je totiž někdo mistrem kreativity, jsou to právě děti. A co si tak připravily, když je honila mlsná? Můj tatínek si třeba namazal krajíc chleba máslem a posypal cukrem.

Jeho teta zase ráda vzpomíná na chuť vyšlehaných vaječných žloutků s cukrem, které jí připravoval její tatínek, když byla nemocná. Popravdě, když se pouštím do pečení, kde je součástí postupu vyšlehat žloutky s cukrem, na tuhle pasáž se obzvlášť těším a někdy přihodím o žloutek víc, jen tak sobě pro radost.

Chleba na pánvičce

Moji rodiče dnes vzpomínají i na něco, co bych já nazvala „francouzskými toasty socialismu„. Kus chleba si opekli na pánvi na rozpáleném másle a hotový posypali cukrem. Cukrem se na horkém másle rozpustil a vytvořil vynikající krustu, která je ostatně základem i francouzských toastů. Ty už ale v době food stylingu vypadají na pohled vábněji, jde o běžný toastový chléb obalený ve směsi vejce, mléka a vanilky. Opečený na másle se posype skořicovým cukrem, pokape javorovým nebo čekankovým sirupem a ozdobí ovocem. Husákovy děti si sice vystačily s málem, i tak se ale jejich výkony blížily světové kuchyni.

Vzpomínky na dětství

Na jaké svačiny z dob socialismu vzpomínáte vy? A připravíte se je ještě dnes? Obchody otevřené sedm dní v týdnu do deseti večer ničí lidskou kreativitu i schopnost vykřesat ze zdánlivě prázdné spíže perfektní večeři. Na druhou stranu máme dostupné kvalitní a zdravé potraviny v podstatě nonstop, a tak když v neděli večer začneme chystat svačinky do školy, výsledkem bývají krásná, barevná, výživná a chutná jídla. Dětem tak sice dáme do vínku schopnost přemýšlet nad tím, co jedí, mohli bychom je ale někdy nechat popustit uzdu jejich fantaziím.

Zdroje: Facebook, Novinkov, Seznam médium