Český film zasáhla nešťastná událost. Herec utrpěl fatální pád z koně

Natočili ho za šest dní a obsadili do něj hvězdy tehdejšího českého filmu. Ještě zajímavější je nicméně tragický příběh, který natáčení postihl a o němž se téměř nikde nepíše.

Kolem Kříže u potoka se dodnes motají historky, které nikdo nedokáže ani potvrdit, ani spolehlivě vyvrátit. Jeden příběh z tohoto natáčení se šeptá už desetiletí. Románová předloha Karoliny Světlé vznikla v roce 1868 a filmaři z ní velmi rádi čerpali. 

Příběh Sylvy, která se dobrovolně vzdá lásky, protože ji k tomu zavazuje svědomí, oslnil nejen filmaře, ale i diváky. V roce 1921 vznikl první film, v roce 1937 druhý. Ten pozdější byl obsazený lépe a obecně byl i lépe natočený. 

Malá společnost měla velké ambice

Režii měl na starosti Miloslav Jareš, scénář napsali František Kožík a Bohumír Polách. Za produkcí stála společnost Excelsior, která za celou svou existenci stihla natočit jen čtyři filmy. Dva z nich se do dnešních dní nedochovaly vůbec, Kříž u potoka mezi nimi naštěstí není. Excelsior tedy, jak je vidět, nebyl velký hráč, ale přesto dokázal dát dohromady obsazení, které by se nemuselo stydět ani u mnohem větších produkcí.

Kamera byla svěřena Ferdinandu Pečenkovi a hudbu k filmu složil Miroslav Ponc. Technicky šlo o skvělou práci, která odpovídala standardům druhé poloviny třicátých let. Zvukový film byl tehdy v Čechách ještě relativně nový a štáby si na něj teprve zvykaly. 

Někteří režiséři přecházeli z němého filmu a nesli si s sebou staré návyky. To naštěstí nebyl případ Kříže u potoka.

Natáčení neprobíhalo v ateliéru, ale venku

Část záběrů se natáčela v Praze, ve Chvojenu u Benešova pak vznikaly scény, kde bylo zapotřebí přírody odpovídající venkovskému světu Světlé. Celý film vznikl mezi 21. a 27. červnem 1937. 

Dnes by celý štáb strávil víc času vyplňováním bezpečnostních formulářů než samotným natáčením. Tehdy nic takového neexistovalo. Lidé přišli, nastavili kameru a točili. Lidé na komparz přicházeli na plac bez smlouvy, pojištění a v mnoha případech bez jakékoliv průpravy pro to, co se po nich chtělo.

Jeden z komparzistů natáčení nepřežil

Traduje se, že při natáčení jedné ze scén s koňmi přišel o život jeden z komparzistů. Pád z koně v terénu u Benešova podle tohoto vyprávění dopadl smrtelně. Tehdejší filmový průmysl bezpečnost na place neřešil. Kaskadéři prakticky neexistovali, pojištění pro lidi z komparzu bylo minimální a nehody se do novin dostávaly jen výjimečně. 

Zhruba dva roky před Křížem u potoka, při natáčení komedie Hej rup!, zahynul na place herec přejetý parním válcem přímo na Barrandově. Tehdy to vzbudilo pozornost jen proto, že se to stalo přímo před očima celého štábu a svědků bylo příliš mnoho na to, aby se incident dal přejít mlčením.

O události spojované s Křížem u potoka žádný dobový záznam neexistuje. Archivy nic takového nedokumentují, filmové databáze mlčí. Zda se to skutečně stalo, dnes nikdo říct nedokáže. Lidé, kteří by si to mohli pamatovat, tu dávno nejsou.

Před kamerou stála smetánka tehdejšího filmu

Hlavní roli Sylvy ztvárnila Jiřina Štěpničková, jedna z největších českých hereček předválečné éry. Vedle ní se na plátně objevili Vítězslav Vejražka, Mirko Eliáš a Jindřich Plachta. Obsazení bylo na poměry malé produkční společnosti velmi dobré a výsledek tomu odpovídal.

Kříž u potoka dnes určitě nepatří mezi nejznámější filmy předválečné éry, ale stojí za to se k němu vrátit. Jiřina Štěpničková v něm podala jeden ze svých nejlepších výkonů a Anna Letenská v něm zanechala jednu z mála stop, které po ní zůstaly. 

Znáte vy nějaký další zapomenutý příběh z dob první republiky? Podělte se s námi v komentářích.

Zdroje: csfd.cz, tn.nova.cz, barrandov.org