České pohádky zasáhla smutná zpráva. Žena, která jim dávala kouzlo, náhle odešla

Když se řekne česká nová vlna, většina lidí si vybaví režiséry. Jenže za vizuální podobou těch nejslavnějších snímků stála jedna žena, která raději zůstávala v pozadí. Malovala, psala scénáře, navrhovala kostýmy a celé roky žila v zapomnění, kam ji odsoudila normalizace. 

Umíme natočit komedii, po které se celý národ válí smíchy u televize ještě padesát let po premiéře. Umíme vyrobit pohádku, která se bez problémů pustí na Štědrý den a nikdo neprotestuje. Co ale neumíme tak dobře, je ocenit lidi, kteří stáli za tím, že ty filmy vypadaly tak, jak vypadaly. 

Přitom právě tato žena vtiskla nejslavnějším českým filmům šedesátých let jejich nezaměnitelnou tvář. Nebyla to herečka ani typická režisérka. Byla něčím víc, jakýmsi tvůrčím duchem, který se obtiskl do každého záběru, kostýmu či barvy na plátně. 

Věra Chytilová o ní prohlásila, že ji považuje za nejvýraznější osobnost celé české nové vlny. Prestižní americký deník The New York Times o ní později napsal, že byla takzvanou tajnou zbraní československého filmu šedesátých a sedmdesátých let. 

Tajnou proto, že její práce pronikala do každého detailu, ale v titulcích se její jméno často krčilo někde vzadu, za výtvarnou koncepcí nebo návrhy kostýmů. Ona sama o sobě kdysi prohlásila, že „snad trochu rozumí filmu“, přitom po celá šedesátá léta neformálně udávala směr celé generaci tvůrců.

Ze školy ji málem vyhodili

Narodila se v roce 1923 v Brně. Vystudovala malbu a grafiku na tamní Vyšší škole uměleckého průmyslu, i když její studijní morálka rozhodně nebyla ukázková. Podle vzpomínek jedné spolužačky obě balancovaly na hraně vyloučení, protože si z rozvrhu vybíraly jen to, co je osobně bavilo, a na zbytek kašlaly. 

Což, přiznejme si, celkem přesně vystihuje povahu ženy, o které tu mluvíme. Po škole pracovala na poli, starala se o ovce, trhala len i se živila prodejem umělých květin. Podle svých slov kromě hrobnictví a prostituce vyzkoušela snad úplně všechno. Teprve kolem roku 1954 se dostala tam, kam vždycky patřila, a to k umění. 

Začala jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, potom se přesunula do Prahy, kde působila v Městských divadlech pražských a nakonec i v Národním divadle.

K filmu se ale dostala až ve svých osmatřiceti. V roce 1961 se podílela na satirické sci-fi komedii Oldřicha Lipského Muž z prvního století, kde si hlavní roli zahrál nezapomenutelný Miloš Kopecký. A tady to celé začalo.

Žena, bez které by Sedmikrásky nevypadaly jako Sedmikrásky

Tou ženou, která stála za vizuální podobou nejslavnějších českých filmů, byla Ester Krumbachová. Byla to scenáristka, výtvarnice, kostýmní návrhářka, režisérka i spisovatelka. Její spolupráce s Věrou Chytilovou přinesla milované Sedmikrásky.

Krumbachová pro ně napsala scénář a vytvořila kompletní výtvarnou koncepci včetně kostýmů. Ten zvláštní, snovitý, provokativní svět dvou Marií, to je právě její rukopis. Kdo viděl Sedmikrásky a pamatuje si tu explozi barev, střihů a textur, ten viděl Ester Krumbachovou v čistém tvůrčím transu.

A to zdaleka nebyl její jediný počin. Navrhla kostýmy pro Vávrovo Kladivo na čarodějnice, což je film, který vás dodnes dokáže znepokojit, ať ho vidíte poprvé, nebo podesáté. Také pracovala třeba na Démantech noci Jana Němce nebo na Jasného snímku Všichni dobří rodáci.

Tři manželé a jedna normalizace

Třikrát se provdala, jedním z jejích manželů byl právě režisér Jan Němec, se kterým několik let žila a tvořila. Zajímavé je, že ačkoli se dvakrát, nebo třikrát provdala (zdroje se v tomhle trochu rozcházejí), vždy si ponechala své rodné jméno. Zlom přišel na začátku sedmdesátých let. 

Kvůli spolupráci na trezorových filmech, jako bylo Ucho nebo Valerie a týden divů, jí komunistický režim na dvacet let zakázal pracovat ve filmu. Postupně se propadla do chudoby a osamělosti, kterou trávila v pražském bytě se svými kočkami.

Po roce 1989 se Krumbachová k filmové tvorbě vrátila. Bohužel ne v takové míře, jak by si zasloužila. A zemřela 13. ledna 1996 v Praze. Co vy, znali jste Ester Krumbachovou, nebo jste o ní slyšeli poprvé? 

Zdroje: kinobox.cz, vogue.cz, ct24.ceskatelevize.cz, dvojka.rozhlas.cz