Počasí sahá do minulosti. Vrací se scénář, který v roce 2025 způsobil chaos

Někdy mám pocit, že počasí má vlastní archiv, kde si schovává scénáře z minulých let. A když se mu nechce vrátit se do sto let starých osvědčených kolejí, tak buď vymýšlí blbiny nebo prostě sáhne do některého archivního šuplíku. A s ďábelským úsměvem si pak mumlá „tohle bylo dobrý, to si dáme znovu“. A naservíruje nám něco, o co nikdo nestál, protože to nebylo v souladu s ročním obdobím.

Letos to začíná s počasím vypadat tak, že vytáhlo složku s názvem „Loňský meteorologický chaos – režisérský sestřih“. Pokud si vzpomínáte, zažili jsme výkyvy tak nepochopitelné, že by je nevysvětlil ani tým klimatologů s posilou psychologů.

Počasí si objednalo loňský scénář a my v něm hrajeme komparz

Přitom leden vypadal tak slibně: sníh, mráz, slunce a lyžovačka. Jediné, co nás po celou zimu trápilo, bylo náledí. Vracelo se neúnavně, aby nás znovu a znovu štvalo. Sluníčko přes den rozpustilo sníh a večer to umrzlo. Ráno jsme se probouzeli do reality, kde by stabilitu neudržel ani lední medvěd. Kdyby se letos rozdávaly ceny za počet pádů na chodníku na obyvatele, byli bychom světová velmoc. Ale to k zimě nejspíš patří.

I únor měl být podle všech meteorologických předpokladů mrazivý. Jenomže to dopadlo jinak. Teploty se držely nad nulou, takže během dne odtával sníh. A v noci opět přimrzalo. Takže všude zase ledovka nebo alespoň zmrazky. A nezbavili jsme se jich ani poslední únorový týden, kdy jsme prožívali předjaří. Ptáci, stromy i hmyz se tvářili, že je duben a lidé začali odkládat zimní oblečení.

Předjaří na zkoušku, mlhy a náledí na jistotu

Už tenkrát jsem tušila nějakou zradu. To, co nepřijde v zimě, dohání počasí na jaře. A když první polovina března skočila z předjaří rovnou do jara, bylo jasné, že tohle si madam zima s námi ještě vypořádá. Přesto, že odpoledne svítilo slunce na plné pecky a rtuť rychle šplhala až k 18 °C, v noci bylo pod nulou.

Ráno samozřejmě náledí a mlhy se v průběhu dopoledne rozplývaly jen zvolna. Ježkovy oči, toho náledí bylo od konce listopadu tolik, že už to v článku působí jako nevhodné opakování stejného výrazu. Ale jak v životě, tak v článku.

Pak přišel třetí březnový týden

A s ním studená sprcha. Doslova. Počasí nám do ruky vrazilo zpáteční jízdenku do zimy. Severní vítr, sníh na horách, v nižších polohách srážky smíšené, teploty kolem nuly či pod ní, v horských údolích až –7 °C. A přírodě, která se už oblékla do jarního hávu, počasí tento outfit okamžitě zatrhlo.

My jsme opět lovili ze skříní rukavice, bundy a teplejší obuv, které jsme mezitím s radostí odložili. Sluníčko sice v těchto chladných dnech občas vykoukne, ale teplo? Ani náhodou.

Dnešek si říká o medaili za nejhorší počasí týdne

Dnešek má být vrcholem této meteorologické grotesky. Zataženo nad celým územím, sníh už od 400 až 500 metrů a teploty, které by se hodily právě spíš k počátku března než k jeho konci. Nanejvýš 8 °C. Ovšem je před námi Apríl, takže je možné, že aktuální počasí je už jeho součástí.

Nás by však potěšilo, kdyby se oteplilo o deset stupňů a k tomu se přidaly jemné noční deštíky, aby si i vegetace konečně přišla na své. Jestli mi nyní počasí kouká do počítače, chechtá se jako blázen: „Jak naivní přání…!“

Světlo na konci studeného tunelu

Změna přijde. Bude to sice ještě pár dní trvat, ale přijde. Meteorologové sledují ten bláznivý vývoj na radarech a slibují, že v půlce týdne se to zlomí. Od čtvrtka by místo potemnělé oblohy mělo několik dní svítit slunce a od Velkého pátku se má severní proudění vzduchu změnit na jihozápadní. A to přinese oteplení a později i nějakou tu závlahu.

A jak se zdá, počasí možná nebude ani na velikonoční svátky tak strašlivé, jak naznačovaly původní prognózy. Ale těžko říci. Opírat se o dlouhodobou předpověď nemá v tuto chvíli smysl a dál meteorologické modely zatím mlčí. Ale kdyby si jaro konečně přestalo hrát na schovávanou a rozhodlo se, že je už jeho čas, nikdo by se nezlobil. A já jako zahrádkářka už vůbec ne.

Zdroje: Ventusky, ČHMÚ, Weather