Měla ji každá česká rodina, dnes ji nikdo nechce. Kniha, kterou znal každý Čech, teď končí v koši

V bazarech a antikvariátech se jich válí celé hromady za pár korun. Přitom ještě před čtyřiceti lety by se rodina bez téhle knihy v poličce cítila skoro až trapně. Patřila k základní výbavě každé domácnosti. Stejně jako porcelánová souprava nebo broušená váza. 

Dnes ji mladí odkládají po pár stránkách a raději tráví čas jinak, přestože v sobě skrývá příběhy, které podle mě stojí za přečtení. 

Doma ji měl úplně každý

V obývacím pokoji stála řada knih, které se sice nečetly na denní bázi, ale bylo skoro až povinností je ve své sbírce mít. Vedle Jiráska a Nerudy, nějaké té encyklopedie zvířat a svazků Julese Verna tam ležela i ona. Plná polička zkrátka znamenala slušnou rodinu. Rodiče si toto dílo pořizovali ve skálopevném přesvědčení, že bez ní se z potomka slušný člověk stát nemůže. 

A pedagogové to posvěcovali tím, že ji zařadili na seznam povinné četby, odkud se dodnes ani o píď nepohnula.

Z knihovny na seznam povinné četby

Ruku na srdce, kdo z vás tu knížku v mládí skutečně dočetl? Osobně znám spoustu lidí, kteří se zastavili někde u popisu draní peří nebo u líčení poutníků kráčejících po cestě a pak už to zkrátka vzdali. Zastaralá slovní zásoba, až moc poklidné tempo vyprávění a naprostá absence čehokoliv, co by šlo nazvat akcí v moderním slova smyslu, spolehlivě odrazovaly generace školáků, kteří si s textem neuměli poradit.

A přitom, když se na ten příběh podíváte pořádně, najdete v něm milostný trojúhelník, ženu, která se z nešťastné lásky pomátla, dítě vhozené do řeky, útěk z hradního zajetí, ničivé záplavy, bouřky a smrt zásahem blesku. Jenže celé je to zabalené do řeči, které ve 21. století tak úplně nerozumíme.

V antikvariátech se jich válí stohy

Zajděte do kteréhokoliv bazaru nebo antikvariátu v libovolném českém městě a uvidíte to na vlastní oči. Stojí tam většinou celé komíny téhle knížky v nejrůznějších vydáních, od těch nejstarších po exempláře z devadesátek, a cenovky tak nízké, že za tu sumu nekoupíte ani kafe v automatu. 

Prodavači krčí rameny a říkají, že zájem je pramalý. Mladší kupci po ní nesáhnou a ti starší ji buď mají doma odjakživa, nebo ji vyhodili při posledním stěhování. Přitom se kniha dočkala přes tři sta českých vydání a byla přeložena do více než třiceti jazyků, od angličtiny přes japonštinu až po uzbečtinu. 

V roce 2009 ji Česká televize zařadila do čtenářské ankety Kniha mého srdce a skončila na druhém místě s téměř třiceti tisíci hlasy. Jenže hlasovali hlavně lidé, kteří ji četli v mládí a mají k ní citový vztah ze svého dětství. Dnešní dvacetiletí by ji do ankety zřejmě nenominovali.

Televizní zpracování, které zná celý národ

I kdybyste tu knížku nikdy neotevřeli, její příběh nejspíš znáte. Protože mimo jiné existuje televizní film, který patří k absolutní špičce české tvorby. V hlavní roli tehdy zazářila Jarmila Kurandová a po jejím boku se objevila teprve šestnáctiletá Libuše Šafránková v jedné ze svých prvních velkých rolí. 

Úplně první scéna, kterou Šafránková před kamerou odehrála, byla ta závěrečná, kdy její postava přichází říct včeličkám smutnou zprávu. Mladičká herečka to pojala upřímně a plakala tak moc, že režisér zapomněl dát kameramanovi signál k zastavení záznamu.

Kniha, jejíž jméno vám teď pravděpodobně už běží hlavou

Ano, celou dobu mluvíme o Babičce od Boženy Němcové. O knize, kterou autorka sepsala v letech 1853 a 1854 v pražské Ječné ulici, v životní situaci, ze které by se většina lidí zhroutila. Krátce předtím jí zemřel syn Hynek, žila v bídě, trápily ji různé nemoci a navíc ji hlídala policie. 

Poprvé kniha vyšla v létě 1855 ve čtyřech tenkých sešitech u nakladatele Jaroslava Pospíšila. Příběh zachycuje idylický svět dětství v Ratibořickém údolí, kde stará Magdalena přijíždí ke své dceři na Staré bělidlo a postupně se stává oblíbenkyní celého okolí. Vedle laskavé hlavní hrdinky tu najdete například tragický osud bláznivé Viktorky.

Jak jste na tom vy? Dočetli jste Babičku celou, nebo jste to taky vzdali u třetí kapitoly? 

Zdroje: vltava.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz