Česká televize zabránila obrovskému průšvihu. Jeden z 13 dílů večerníčku okamžitě stáhla z vysílání

Česká televize měla v roce 1978 na programu večerníček O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, roztomilou pohádku plnou lesních zvířátek a jednoho pořádně protivného padoucha. Jenže dvanáctý díl se na obrazovky nikdy nedostal a ČT tím zabránila průšvihu. 

Ne kvůli nevhodnému obsahu ani technické chybě, ale kvůli něčemu, co by vás ani ve snu nenapadlo. Problém totiž nevznikl v Praze, ale kilometry od českých hranic, na pobřeží moře.

Hajný v zelené kamizolce

Kdo v sedmdesátých a osmdesátých letech vyrůstal u televizní obrazovky, ten zcela jistě zná melodii Jaroslava Celby, která doprovázela příběhy z lesa, kde bydlel hajný Robátko. Animovanou pohádku, která poprvé běžela na obrazovkách v roce 1978, napsal na základě vlastní knižní předlohy Václav Čtvrtek a všechny hlasy v ní obstaral herec František Hanus. 

Čtvrtek se ve skutečnosti jmenoval Václav Cafourek a své spisovatelské jméno si odvodil od data narození, protože přišel na svět čtvrtého dne čtvrtého měsíce roku 1911. Na svědomí měl i další významné pohádky, třeba Rumcajse nebo Makovou panenku. 

Seriál o Robátkovi a jelenu Větrníkovi měl třináct dílů, každý o délce přibližně osmi minut. V lese stála hájovna, kde žil spravedlivý hajný v zelené kamizolce a s kloboučkem s tetřevím pérem a brzy ráno vyrážel se svým věrným přítelem, jelenem Větrníkem, kontrolovat, jestli je v lese všechno v pořádku. 

Záporák, kterého přesto milujeme

Každá dobrá pohádka potřebuje pořádného padoucha a ten v Robátkově lese rozhodně nechyběl. Nedaleko od hájovny si žil svým panským životem pan Kotrč, obtloustlý chlapík s mohutným knírem, kterého všude doprovázel jeho věrný pes Heršpic. Tahle dvojice dělala hajnému ze života peklo. 

Pan Kotrč na Robátka postupně nasadil medvěda Hromburáce, poslal na jeho les armádu krtků, jednou dokonce hajnému obsadil celou hájovnu, a přesto pokaždé odešel s prázdnou. V Robátkově lese se ale potkáte i s dalšími postavičkami, třeba s hodnou Josefkou, která hajnému pomáhala s hospodařením a nakonec se stala jeho ženou, nebo s vodníkem Barborou, kterému říkali Bonifác.

Kdyby tehdy existovaly sociální sítě, pan Kotrč by byl bezpochyby virální. Jeho přebujelé sebevědomí, neskrývaná chamtivost a totální neschopnost dosáhnout svého cíle z něj dělají jednoho z nejzábavnějších animovaných záporáků.

Koneckonců, právě taková byla řada pohádkových příběhů z doby normalizace. Zlý boháč, který si myslí, že mu patří celý svět, proti spravedlivému a čestnému hrdinovi. Trautenberk proti Krakonošovi, Kotrč proti Robátkovi. 

Jeden díl se však nesměl vysílat

Dvanáctý díl seriálu nesl název „Jak se pan Kotrč vrátil od třetího moře“ a zachycoval, jak se záporná postava seriálu, nafoukaný pan Kotrč, vrátila z dovolené u moře zpátky do vesnice. Jenže on se ve stejnou dobu z černomořské dovolené vracel i někdo mnohem důležitější. 

Sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv, nejmocnější muž celého východního bloku, se zrovna navracel z pobřeží, a z vyšších míst přišel signál, že dvanáctou epizodu pustit do éteru v tuto chvíli prostě nejde. Paralela mezi zápornou pohádkovou figurkou a generálním tajemníkem, který se zrovna vrací od moře, se ukázala jako příliš riskantní.

Večerníček pod dohledem cenzorů

Hajný Robátko nebyl zdaleka jediným případem, kdy normalizační cenzura zasáhla do dětských pořadů. Zmíněná Maková panenka Václava Čtvrtka měla rovněž na chvíli potíže, protože se v jednom okamžiku točila doprava místo doleva, což prý vyznělo protisocialisticky. 

U Pata a Mata zase cenzoři naráželi na barvy oblečení obou kutilů. Podle tehdejších strážců ideologické čistoty prý červená na jednom z nich odkazovala na Sovětský svaz a žlutá na druhém na Čínu, takže dva nešiky v těchto barvách vyhodnotili jako úmyslnou urážku, a jeden z nich si musel obléknout zelenomodrý svetr. 

Měli jste rádi hajného Robátka a věděli jste o této kuriozitě?

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, denik.cz