Nenápadný nábytek z minulého režimu má v roce 2026 cenu pokladu. Lidé nad 60 let ho pořád mají
Sledovat v Google Zprávách
Je zvláštní sledovat, jak se svět točí v jakési nekonečné spirále. Jednou se smějeme tomu, co si oblékali naši rodiče a jaký nábytek mají v bytě. Za pár let to sami hledáme po bazarech a na aukcích, jako by šlo o ztracené poklady.
A protože už patřím ke generaci pamětníků, mám co sledovat. Moje děti si zatím ještě neoblékají to, co jsme v mládí nosili my, ale to, co se líbilo jejich prarodičům, je začíná fascinovat.
Jak jsme měnili brusel za obývací stěny
Já sama vím, jak se mně u nás doma protivil bruselský nábytek. Těšila jsem se, až si s manželem na novomanželskou půjčku pořídíme obrovskou obývákovou stěnu a mohutnou sedačku s křesly. Tedy, musím říct, že tenkrát se nám v tom žilo báječně. Obývací stěna byla nadmíru praktická: vešlo se do ní jak oblečení, tak porcelán, video, televize a spousta dalšího. Co na tom, že zabírala jednu celou stěnu panelákového bytu.
Čím jsem ale starší, tím víc zjišťuji, že na ten brusel ze svého dětství docela ráda vzpomínám. Přicházím na to, že byl vlastně z estetického hlediska velmi zajímavý. A také neobyčejně lehký, takže se s ním dobře manipulovalo. Byl minimalistický, a přitom variabilní i pohodlný. Takže jsem se do té časové spirály vkusu nakonec zamotala i já sama. Jak je možné, že lidé začnou po letech své názory takto měnit?
Co vlastně je bruselský styl a jak přišel ke svému jménu
Všechno začalo na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde Československo předvedlo, že umí být moderní a na špičkové technologické úrovni. Náš pavilon získal hlavní cenu, výtvarníci sklidili ovace a svět se podivil, co všechno umíme. A že naše výrobky mají styl. Ten se pak přelil do bytů, domů, kanceláří i restaurací. Vliv bruselské výstavy byl tak silný, že ovlivnil design na dalších dvacet let.
Bruselský nábytek se od moderního liší v tom, že stojí na kónických nožkách a má odlehčenou konstrukci. Jako by každé křesílko, stolek i komoda tančily na špičkách. Nikoli jako socialistický kolos, ale s půvabem a elegancí.
Proč se retro vrací jako bumerang?
Nejspíš chceme, aby náš domov volně dýchal a nebyl zavalený nábytkem ode zdi ke zdi. Brusel byl lehký a vzdušný. Vypadal, jako by mířil rovnou do budoucnosti. A možná opravdu chtěl, jen budoucnost tehdy nebyla připravená. Dnes už je. A tak se vrací s grácií filmové hvězdy, která kdysi odešla do ústraní a teď se vrací na červený koberec. A všichni tleskají. Dobrý design totiž nestárne.
O bruselský styl se dnes nezajímají jen skalní sběratelé, ale začaly ho vyhledávat i běžné domácnosti. Velmi dobře totiž doplňuje moderní nábytek. Jako by mu dal umělé dýchání a dokázal ho oživit. Spousta domácností, zejména lidé nad 60 let, doma tento nábytek ještě mají. Někdo v něm stále žije, jiní ho vyřadili někam do stodoly či na půdu. Nevyhodili ho, protože se s ním po desetiletích, kdy dobře sloužil, nedokázali rozloučit. Ale možná by to udělali, kdyby věděli, jaké sumy se za něj dnes nabízejí.
Nenápadný nábytek z minulého režimu se stal pokladem
Bruselské stolky, komody i křesílka dnes stojí majlant, přestože je naši rodiče či prarodiče kupovali za stovky korun. Československých. Podívejte se třeba na legendární stolek, zvaný „trsátko“. Vypadá jako kapka vody nebo kousek vesmírné lodi. A hodí se kamkoliv. Kdysi za tři stovky, dnes bez problémů za 4 tisíce.
Nebo komody, které se často využívaly jako televizní stolek. Tehdy se kupovaly za osm stovek, dnes by vám některý nadšenec za ty běžné klidně nabídl 4 až 6 tisíc korun. Pochopitelně podle stavu. Výjimečné kusy mohou stát i několikanásobně víc. Anebo křesílka z 60. let, zejména ta s kónickými nohami a původním čalouněním. V internetových aukcích se mohou klidně vyšplhat i na 10 až 15 tisíc korun.
A to už jsou částky, kdy člověk začíná přemýšlet, jestli by neměl zajet k rodičům tak trochu pošmejdit po půdě. I v době, kdy máme doma chytré žárovky a robotické vysavače, touží mnozí z nás po něčem, co nese hřejivý lidský dotek či kousek historie. Máte to stejně?
Zdroje: SBazar, NábytekBazoš, Aukro
