Česká televize rozšiřuje svou moc nad televizními obrazovkami: Uprostřed prázdnin přichází tah, který nemá obdoby

Je čtvrtek, pár minut před půlnocí, většina domácností má zhasnuto a v programech běží obvyklá letní přehlídka repríz. A právě do téhle chvíle vloží veřejnoprávní stanice něco, co už sice někteří z nás viděli, ale i tak to rozhodně stojí za zmínku a pozornost. 

Nepůjde o žádný film ani seriál. Ve hře je jedno velké jméno naší hudby.

Uprostřed okurkové sezony sáhla televize po fajn kousku

Léto bývá pro televizní dramaturgy obdobím, kdy se moc neriskuje. Repríza střídá reprízu, staré komedie se točí neustále dokola a divák je vděčný za cokoliv, co ještě neviděl potřinácté. Přesně do téhle ospalé nálady vstupuje Česká televize se zajímavějším kouskem.

Čas vysílání je sám o sobě malým dobrodružstvím. Vysílání totiž připadá na čtvrtek 31. července a startuje až ve 23:45, tedy v čase, kdy většina domácností během všedního večera už dávno spí nebo aspoň zvažuje, že za minutku zhasne. 

Tenhle pořad neposkytuje ani vlastní iVysílání, protože stanice na něj má práva výhradně pro pozemní, kabelové a satelitní vysílání. V době, kdy si zvykáme mít úplně všechno na jedno kliknutí, je to skoro zvláštní.

Nahlédneme do zákulisí

V onom pozdním čase nasadí ČT1 jeden z dílů cyklu Po stopách hvězd, věnovaný jedné z největších dam našeho hudebního nebe, Evě Pilarové. Obrazový životopis vznikl už v roce 2008, režie se ujala Kristina Průchová a celé to trvá svižných sedmadvacet minut. Kdo čeká suchý přehled dat, bude mile překvapen, protože série staví hlavně na vzpomínkách lidí, kteří umělkyni osobně a vesměs i důvěrně znali.

Žena mnoha tváří, kterou znal celý národ

Eva Pilarová, rodným příjmením Bojanovská, se narodila 9. srpna 1939 v Brně do rodiny krejčího a švadleny. Koketovala s operou na brněnské JAMU, po roce studií to ale zabalila a zamířila do pražského Semaforu, kde si jí okamžitě všimli Jiří Suchý i Jiří Šlitr. 

Z nesmělé studentky se během pár sezon stala hvězda, kterou znala každá domácnost od Aše po Jablunkov. Filmoví diváci ji mají v paměti hlavně jako výraznou sboristku z muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, kde si střihla legendární duet s Karlem Gottem. Nezapomenutelné jsou i její písničky s Waldemarem Matuškou nebo evergreeny Co je to láska, Malé kotě a Už dávno nejsem dítě. 

Disponovala sopránem s rozsahem tří oktáv, čímž se jen tak někdo pochlubit nemůže. Třikrát si odnesla Zlatého slavíka a v roce 1962 si z Helsinek přivezla zlatou medaili za milovaný jazz. K tomu byla vášnivou fotografkou-samoukem, napsala několik kuchařek, ačkoliv sama prý doma od plotny spíše utíkala, a vdala se celkem třikrát.

Osud ji zkoušel, a přesto nezlomil

Život jí ovšem servíroval i pořádně hořké chody. Nejtěžší ránu zasadil únor roku 1973, kdy se u pražské Ruzyně zřítil sovětský Tupolev na lince z Moskvy. V troskách zahynula velká část její doprovodné kapely, přežil jen baskytarista. Sama zpěvačka unikla smrti jen díky náhodě, protože letadlo nestihla. 

Tuhle tragédii si nesla v srdci až do konce a sama přiznávala, že jde o vzpomínku, které se raději vyhýbá. Přidejme k tomu emigraci manželů, kvůli které měla léta zapovězené cesty za hranice, i pozdější boj s vážnou nemocí, který zvládla se vztyčenou hlavou. Zdá se, že přes to všechno nikdy neztratila humor ani nadhled a to je opravdu obdivuhodné. 

Nakonec zemřela 14. března 2020 ve věku osmdesáti let.

Malé memento pro nás, pohodlné diváky

Ať už berete pozdní čas jako komplikaci, nebo jako pozvánku k ponocovací nostalgii, jedno je jisté. Stanice tímhle krokem připomíná, že televize pořád sem tam může být místem, kde se něco děje jen tady a jen teď, bez doplňujícího streamu. A že ČT dělá vše pro to, aby rozšířila svou moc nad televizními obrazovkami.

Chystáte se 31. července ponocovat u Kavčích hor, nebo si Evu Pilarovou raději připomenete ze starých desek?

Zdroje: ceskatelevize.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org