Pod postelí babičky ze Slunce, seno se při natáčení schovával člen štábu. Bez něj by slavná scéna nikdy nevznikla

Legendární filmovou trilogii Slunce, seno zná snad každý. Patří k českým komediím, které si diváci oblíbili díky nezapomenutelným postavám a hláškám. Natáčení této komedie bylo spojeno s různými perličkami a řadou úsměvných situací.

Jednou ze scén, nad nimiž se diváci často pozastavují, je ta s postelí, která se během dění ocitne v pohybu i s ležící babičkou. Málokdo ví, že se v danou chvíli pod peřinou v posteli babičky při natáčení schovával jeden ze členů štábu. Bez něj by totiž neměla šanci vzniknout jedna ze slavných scén.

Slunce, seno, jahody a tajemství scény s jedoucí postelí

Snad každý, kdo viděl Slunce, seno, jahody, si vybaví scénu s jedoucí postelí, ve které leží babi. I když patří k těm scénám, které vypadají jednoduše, ve skutečnosti je postavená na docela chytrém filmovém triku. Divák má v první řadě uvěřit tomu, co vidí v danou chvíli na obrazovce. Není vůbec nutné, aby přesně věděl, jak byl konkrétní trik proveden. Důležité je, že pohyb postele působí v onom okamžiku překvapivě a naprosto přirozeně zapadá do nadsazeného světa filmu. Jak Zdeněk Troška uvedl v rozhovoru ve Snídani s Novou, nápad na vznik této filmové komedie se u něj zrodil již ve 2. ročníku na FAMU. Tenkrát mu dal pracovní název „Ta naše vesnice česká“.

Kdo byl vlastně pod peřinou postele schovaný?

Postel, která se s herečkou Valerií Kaplanovou ve filmu vesele rozjede po vesnici, měla parádní vychytávky. Bylo v ní totiž zabudované řízení i brzdy. „Tu postel vyrobili na zakázku na Barrandově tak, že měla brzdy i řízení. Navíc při natáčení byli na návsi všude okolo schovaní lidé, kteří by v případě potřeby zakročili a postel zastavili,“ řekl režisér Zdeněk Troška. Všechno to ovládal kaskadér schovaný pod peřinou. Ve Snídani s Novou Zdeněk Troška uvedl: „To se točilo, a to bylo asi 40 °C na slunci a my tam všichni v plavkách, kraťasech atd. a paní Červená tam seděla v těch hadrech a šálách pod peřinou. A dole pod peřinou z druhé strany kamery byl šestnáctiletý kluk v plavkách (bratr švagrové Zdeňka Trošky) a vykukoval z té postele a řídil.“ Úsměvné je i to, že tento řidič postele měl po stranách na zemi vyskládané kamínky, podle kterých se orientoval.

Scéna s postelí se musela třikrát opakovat

Zajímavostí je i to, že se scéna s postelí musela třikrát opakovat. Ale nebylo tomu z důvodu, že by se nepovedla hned napoprvé. Jednoduše si herečka Erna Červená chtěla naplno užít chvilku, kdy má pod peřinou takového mladíčka, jak sama řekla. Tím všechny naprosto odrovnala. Ale nikoho ze štábu ani herců to nepřekvapilo, protože tahle herečka byla zkrátka vždycky pověstná svým specifickým humorem. Zajímavostí je i to, že tato scéna vychází ze skutečného života Troškovy rodiny. Jeho vlastní babička nechtěla být zavřená doma, a tak ji dědeček vyvážel v posteli na dvůr, aby měla přehled o dění v Hošticích. Natáčení sice působilo jako dokonalé prázdniny, ale nálada na place byla na bodu mrazu.

Replika slavné postele ke 40. výročí natáčení filmu

V Hošticích bylo vybudováno muzeum populární filmové trilogie. Nachází se přímo v místě původního legendárního kravína, z něhož už moc nezbylo. Mimo jiných rekvizit se v muzeu nachází také postel babičky na kolech. K příležitosti 40. výročí od natáčení filmu vytvořila skupina nadšenců ze Slaného plně funkční elektromotorovou repliku této slavné postele, kterou nazvali BEDmobil. Postel má výkon 1 kW, disponuje třemi rychlostmi vpřed i zpátečkou. Tito nadšenci s postelí za přítomnosti Zdeňka Trošky jezdili po Hošticích během slavností. Zatímco někteří filmovou trilogii Slunce seno nenávidí, jiní ji naopak milují. Například uživatelka na diskusním webu Reddit píše: „Ať si kdo chce, co chce říká, ale já to miluju. Viděla jsem to snad už tisíckrát a jakmile to jde v TV, tak si to nenechám ujít.“ 

Podobně jednoduché filmařské triky nebyly dříve ničím zvláštním

Dnes jsme sice zvyklí na počítačové efekty, digitální postprodukci a technologie, které dokážou vytvořit v podstatě cokoli. U starších českých filmů ale velmi často fungovaly triky na mnohem jednodušším principu. Právě ona jednoduchost jim dodávala specifické kouzlo. Bylo například nutné využívat optického klamu. Předmět nebo člověk blízko u kamery vypadal obrovský, zatímco herci v dálce vypadali malí. Hojně se využíval i tzv. zpětný chod, tedy jednoduché otočení pásku v kameře. Herec díky tomu mohl bezpečně vyskočit z okna na matraci, ale ve filmu to vypadalo, že superhrdina ladně vyskočil ze země do patra.

Která scéna ze Slunce, seno je vaše nejoblíbenější?

Zdroje: Readzone, Lidovky, Kinotip 2, E-kladensko