Velký problém, který čeká dnešní třicátníky: Na stáří budou potřebovat výrazně větší úspory než jejich rodiče

Pro dnešní třicátníky je důchod ještě hodně daleko. Přesto už by teď měli řešit to, jak bude vypadat. Zatímco jejich rodiče nebo prarodiče se v klidu spoléhali na státní peníze, nyní už to žádná jistota není. Dnes navíc ubývá lidí s vlastní nemovitostí, tudíž náklady na život jsou mnohem vyšší. Do toho si připočítejte inflaci a potřebné úspory se šplhají do nebes. Kolik by tedy měli třicátníci mít na účtu? Rozhodně více než jejich rodiče.

Důchod je sice daleko, ale přípravu bychom neměli podceňovat.

Důchod je ještě daleko

Když je člověku třicet, slovo důchod je pro něj prakticky cizí slovo. Do důchodového věku je to ještě daleko a za tu dobu se toho může změnit hodně. Přemýšlet proto o tom, kolik peněz budeme potřebovat za třicet let, zní jako zbytečnost. Dnes už je ale situace taková, že na státní důchod už se nebudeme moci spolehnout a rezerva se bude hodit.

Jenže právě letitý náskok je výhodou. Dnešní třicátník má něco, co padesátník už nemá. Čas. Peníze, které zhodnocujete dlouhé roky, vám vydělají spoustu dalších peněz. Halíře dělají talíře a čím dřív začnete, tím menší částku si musíte odkládat.

Samozřejmě existuje několik faktorů, které hrají proti nám, ale přesto je dobré začít hned. Například taková inflace snižuje hodnotu našich těžce vydřených peněz. Česká národní banka se sice snaží držet hodnotu kolem dvou procent, ale kdo ví, co bude za třicet let.

Dnešní peníze budou vypadat úplně jinak

Můžeme si představit jednoduchou situaci. Dnes si člověk řekne, že by k důchodu chtěl dalších dvacet tisíc měsíčně navíc. To zní rozumně, žádná přepálená částka. Jenže za třicet let bude dvacet tisíc vypadat úplně jinak.

Pokud bychom počítali s tím, že se inflace bude držet stále okolo dvou procent, za třicet let by ceny vzrostly a dnešních dvacet tisíc by v té době bylo přibližně třicet šest tisíc. A tady dělají největší chybu ti, kteří už mají něco naspořeno. Když si totiž řeknou, že naspořené tři miliony jsou spousta peněz, tak to platí dnes, ne za třicet let. Pro představu jsme to shrnuli do tabulky.

Tady se krásně ukazuje, jakou kupní sílu budou mít vaše peníze za třicet let. Pokud si dáte stranou deset tisíc, za třicet let si za ně koupíte věci v hodnotě jen kolem pěti a půl tisíce. Přijdete tak skoro o polovinu všeho. Proto mít dnes tři miliony nemusí v důchodu znamenat moc.

Spoléhat na stát není nejlepší nápad

Hlavním důvodem, proč mít do důchodu finanční rezervu, je státní penze. Podle dat OECD budou lidé, kteří celý život pracovali a měli průměrnou mzdu, pobírat důchod v hodnotě přibližně 63 procent své čisté mzdy.

Samozřejmě jde o evropský průměr, ale jisté je jedno. V důchodu rozhodně od státu nedostanete to, na co jste byli celý život zvyklí. Proto je potřeba mít stranou nějaké úspory. Představte si člověka, který má plat padesát tisíc korun. Pokud by důchod byl jen šedesát procent, dostával by asi třicet tisíc.

Kdyby chtěl žít stejně jako do té doby, musel by mít rozdíl dvaceti tisíc v rezervě. Jenže rezerva se sama nevytvoří. Je potřeba si odkládat, a to co možná nejdéle. Tím pádem by i dnešní třicátníci měli přemýšlet dopředu a spořit.

Kouzlo dlouhodobých úspor

Ekonom Vít Hradil v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětlil, jakou výhodu mají právě třicátníci:

„Když je vám 20, 30 nebo něco podobného, tak máte tak dlouhý horizont investování, že vy můžete podstupovat riziko.“

To samozřejmě neznamená, že by třicátníci měli okamžitě kupovat akcie a nemovitosti. Jen to krásně ukazuje, že mají před sebou dlouhou dobu, během které si mohou dovolit riskovat. V tom je výhoda oproti starším lidem. Těm už tolik času na tvorbu rezerv nezbývá.

O zajištění na důchod se také hodně diskutuje na internetu. Na diskusním fóru Reddit se pod dotazem ohledně zajištění na stáří objevily dva druhy odpovědí. Jedni investují do akcií a jiných aktiv, druzí ani nepředpokládají, že se důchodu dožijí. Uživatel Economy-Programmer97 napsal:

„Psychicky se připravuji na to, že se důchodu nedožiju.“

Reaguje tak navíc na posouvání hranice odchodu do důchodu. Na jednu stranu je to nesmysl, aby důchodci ještě v sedmdesáti letech pracovali, zároveň se ale prodlužuje doba, za kterou si může člověk něco naspořit. Pokud byste tedy chtěli k důchodu alespoň dvacet tisíc navíc, měli byste mít naspořeno kolem šesti milionů korun. Zní to děsivě, ale není to úplně nereálné.

Odkládání je cesta do pekel

Jak to bude vypadat s důchody za třicet let, to se dá teď těžko předvídat. Jisté je, že budou lidé na stáří potřebovat výrazně větší úspory než jejich rodiče. Mít rezervu je navíc vždycky dobrý nápad. Největší chybou ale je, že to lidé odkládají na později. Pak si ve čtyřiceti letech vyčítají, že nezačali už ve dvaceti.

Pokud tak dnešní třicátníci mají možnost odkládat alespoň malou část stranou, měli by to udělat. Složené úročení totiž umí kouzla a za pár let mohou být překvapeni, kolik jim jejich vlastní peníze vydělaly. Spoříte si na důchod?

Zdroje: reddit.com, irozhlas.cz, oecd.org