Jiří Mádl slavnou roli původně vůbec nechtěl. Nakonec ho přesvědčila prázdná peněženka: „Neměl jsem ani vindru na nájem.“

Skoro každý z nás někdy zíral na výpis z účtu a v duchu počítal, jestli to do výplaty vůbec doklepe. Že podobnou situaci zažil i jeden z nejtalentovanějších českých herců, by leckoho překvapilo. On sám ji ale při povídání o svém novějším snímku vytáhl na světlo. 

Málokdo u nás v této branži urazil takovou cestu jako on. Začínal jako uličník ze Snowboarďáků, kterého zbožňovaly celé zástupy náctiletých, a postupně se propracoval k rolím, které byly náročnější a náročnější. Jiří Mádl dávno není jen hezoučkou tváří z plakátů, ale respektovaným tvůrcem, který sbírá ocenění na obou stranách kamery. 

Jeho režijní snímek Vlny loni doslova rozvířil vody českých kin a probojoval se až k oscarové kampani, o níž se běžnému filmaři může leda zdát. O to zajímavější je, že právě takový člověk nemá potřebu předstírat, že se mu vždycky dařilo.

Mádl patří k té vzácnější sortě, která se za dřívější krušnější časy nestydí a klidně o nich promluví nahlas. A přesně to udělal při povídání kolem svého nejnovějšího počinu.

Trojka, která zrála skoro dvacet let

Aby ta vzpomínka dávala smysl, musíme si odskočit k filmu, u jehož premiéry celé přiznání padlo. Řeč je o snímku Džob režiséra Tomáše Vorla, který uzavírá volnou trilogii nastartovanou kultovním Gymplem z roku 2007 a rozvinutou o sedm let později Vejškou. 

Mádl v ní od začátku hraje ambiciózního Michala Kolmana, zatímco jeho parťáka Petra Kocourka ztvárňuje Tomáš Vorel mladší. Dvojici sprejerů, kterou kdysi spojovala školní lavice a sprej, teď scénář přesunul do dospělácké reality plné hypoték, práce a rodičovských povinností.

Vorel svůj rukopis nezapřel ani tentokrát. Celý film natočil na obyčejný mobilní telefon, což se jen tak nevidí. Kritika Džob přijala spíš vlažně, diváci se však do kin nahrnuli, jako by šlo o setkání se starými známými. A právě u téhle příležitosti se Mádl rozpovídal o věcech, které s laciným natáčením souvisejí více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Minus na kontě, které rozhodlo za něj

Herec přiznal, že jednu roli ve své kariéře vzal vyloženě proto, aby měl vůbec z čeho žít. „Zrovna jsem se vrátil ze zahraničí, z Ameriky, a neměl jsem ani vindru. Na účtu jsem měl minus třicet tisíc, takže jsem něco vzít musel,“ popsal v rozhovoru pro web super.cz situaci, do které se coby čerstvý navrátilec z ciziny dostal. Celkem logicky tak sáhl po nabídce, kterou by za jiných okolností nechal spíše ležet. O jakou konkrétní roli se jednalo, se však nesvěřil.

Samotná role se mu prý zamlouvala, jenže z díla jako takového nadšený nebyl, a to je u tvůrce, který si na kvalitě scénářů zakládá, docela odvážné doznání. „V životě je potřeba vykazovat i pokoru,“ dodal s tím, že chvíli somrovat sice jde, on ale radši zvolil poctivější cestu. 

 „Musel jsem se zachovat jako chlap a prostě si ty peníze vydělat,“ shrnul svůj tehdejší postoj.

Džobu se naopak nemohl dočkat

Ať to nevyznívá zkresleně: návrat ke Kolmanovi mezi ty vynucené kompromisy rozhodně nepatří. Na pokračování se prý těšil, jen ho zprvu zabrzdila slabší podoba scénáře, kterou dostal k přečtení jako první. „Do pokračování se mi hodně chtělo, ale první verze se mi nezdála,“ přiznal s tím, že finální varianta pak nabrala takový spád, že se do práce vrhl s chutí. 

Že mu na scénářích záleží, nemusí nikomu vysvětlovat, mluví za něj celá jeho kariéra. Muž, který si odskočil za kameru a natočil úspěšné filmy sbírající ceny, zkrátka jen tak na ledajakou nabídku nekývne. O to víc zaujme ta jedna dávná historka s prázdnou peněženkou. Pěkně totiž ukazuje, že ani slušný talent vám sám od sebe složenky nezaplatí.

Chápete, že herec vezme roli hlavně kvůli výplatě, nebo od umělce čekáte, že půjde vždycky za srdcem, i kdyby měl mít na kontě minus? 

Zdroje: super.cz, ct24.ceskatelevize.cz, irozhlas.cz