V říjnu se na obrazovky vrátí pohádka, na které vyrůstali dnešní rodiče. Teď ji mohou ukázat svým dětem

Na zámku mají vrátného, který nikoho nepustí dál bez pečlivé prověrky. Nemluví, nejí a nikdy se nemýlí, přesto před ním pyšné a líné princezny odcházejí s ostudou. Tenhle strážce povah se v říjnu vrací na televizní obrazovky po boku dvojice, která se tehdy před kamerou teprve rozkoukávala. 

Jediné, co musíte udělat, je si v sobotu trochu přivstat.

Panovník by rád do výslužby, jeho syn ale nespěchá

Stárnoucí panovník už má vládnutí i úředních starostí dost a rád by vše co nejdříve přenechal synovi. Má to ovšem háček, protože trůn bez královny nepřichází v úvahu. Princ se k ženitbě staví asi jako školák k písemce z matematiky, tedy ne zrovna s nadšením, a energii si raději vybíjí na boxovacím pytli. 

Do všeho navíc mluví jeho zesnulá matka, která shlíží z obrazu na zdi. Tahle královská rodina působí spíš jako rozhádaní sousedé z vedlejšího vchodu než jako vznešení panovníci. Příběh vznikl už v roce 1968 a černobílý obraz nikdo dodatečně nepřibarvil.

Kouzlo, které neoblafne žádná nápadnice

Mladíka přitom svírá docela rozumný strach. Co když si z námluv odveze parádnici, která mu pak bude celý život rozkazovat? Otec má ale v rukávu trumf v podobě kouzelného prahu, který každou příchozí prokoukne dříve, než vůbec stačí udělat pukrle. Jednu více zajímá lesk šperků než samotný ženich, další zívá tak vytrvale, že by snad usnula i vestoje. 

Hlavní roli tu nehraje drak ani čarodějnice, ale obyčejný kus dřeva u dveří, který bez milosti vyzradí, co kdo skrývá ve svém jádru. Opravdový poklad přitom žije kousek od zámku v podobě dívky, která se nebojí princi říct, co si upřímně myslí.

Barevné dvojče, které vám asi bude povědomější

Scenáristka Jarmila Turnovská se ke svému příběhu vrátila o sedmnáct let později a s režisérkou Jiřinou Pokornou z něj v roce udělaly 1985 pohádku Princezny nejsou vždycky na vdávání. Místo prahu tu o osudu nápadnic rozhoduje drobný zvonek u vchodu do komnaty, který každou povahovou vadu bez váhání vykřičí do světa. 

Krále si zahrál Petr Nárožný, jeho švagrovou Aurelii Laďka Kozderková a prince Mariana Ondřej Havelka. Skromnou Madlenku, princovu kamarádku, ztvárnila Dagmar Veškrnová, která se o dvanáct let později sama ocitla po boku hlavy státu. Písničky tehdy složil Ladislav Štaidl a v menších rolích se mihli třeba Josef Abrhám nebo Naďa Konvalinková.

Černobílá předloha míří zpátky na ČT1

Na obrazovky se ovšem nevrací známější barevná verze, ale její starší a o poznání vzácnější předloha. Pohádka Jak se Mette chtěla stát královnou poběží na ČT1 v sobotu 10. října v 7:25 a zabere necelých čtyřicet minut. V říjnu se tedy na obrazovky vrátí pohádka, na které vyrůstali dnešní rodiče. A ti ji teď mohou ukázat svým dětem. Jen s tím rozdílem, že tentokrát uvidí původní podobu, ze které slavný zvoneček teprve vzešel. 

Režie se ujala Vlasta Janečková a hudbu napsal Zdeněk Marat. Česká televize ji zařadila do svého cyklu Pohádka pro pamětníky, a kdo sobotní ráno prospí, může zkusit štěstí na iVysílání.

„Líbezná pohádka, která prokazuje, jsouc tvořivě uchopena, že méně často znamená více,“ píše na ČSFD v recenzi uživatel sportovec.

Princ, který si později vzal vlastní režisérku

Prince hraje Petr Štěpánek, v té době ještě student DAMU. Ve stejném roce si ho František Vláčil vybral pro Údolí včel a mladý herec tak poprvé stanul před filmovou kamerou. Radost z úspěchů mu ale zastínila rodinná ztráta, protože v červnu 1968 mu zemřel jeho otec, legendární Zdeněk Štěpánek. 

Zajímavou tečku k natáčení dopsal život, protože Štěpánek se s režisérkou Vlastou Janečkovou později oženil. Dnes je jeho manželkou herečka Zlata Adamovská. A korunky mu slušely i v dalších pohádkách. 

Na které z těchto dvou pohádek jste vyrůstali vy?

Zdroje: tvprogram.idnes.cz, ceskatelevize.cz, kinobox.cz, csfd.cz