Zdeněk Troška začínal filmem, který nikdo nechtěl natočit. Nakonec se díky němu jako režisér proslavil

Pět režisérů před ním prý nabídnutý scénář odmítlo a Zdeňku Troškovi se do něj také příliš nechtělo. Nakonec se ale nechal přesvědčit a film, ve kterém dostaly hlavní role děti, mu pak přinesl první úspěch i festivalové ocenění.

Na začátku osmdesátých let Zdeněk Troška zdaleka nebyl známým režisérem. Tehdy pracoval na Barrandově a pomáhal při natáčení. Pak přišla nabídka, která se týkala příběhu odehrávajícího se mezi školáky. Původně ji však Troška ani před ním oslovení režiséři vzít nechtěli. Dnes však film patří k jeho známým komediím a může být rád, že nabídku na film nakonec vzal, když se díky němu jako režisér proslavil.

Co dělal, než začal točit sám

Troška vyrůstal v Hošticích, které diváci právě díky němu a jeho trilogii Slunce, seno… dobře znají. Střední školu však absolvoval ve francouzském Dijonu a potom se dostal na pražskou FAMU, kde vystudoval filmovou a televizní režii. Školu dokončil v roce 1978 a následující rok nastoupil na Barrandov jako pomocný režisér. Pracoval například na filmech Krakonoš a lyžníci, Křtiny nebo Revue na zakázku.

Podílel se také na muzikálu Yentl, který režírovala Barbra Streisand, což může znít neuvěřitelně. Film se však částečně natáčel v Československu a Troška vypomáhal jako lokální asistent režie. Dokonce si zahrál také doublera herce Mandy Patinkina. Ještě než tedy dostal na starost vlastní celovečerní film, měl možnost poznat natáčení se slavnou americkou herečkou a zpěvačkou.

Scénář prý odmítlo pět režisérů

O nabídce, kterou potom přijal, píše Troškův oficiální fanklub, podle něhož scénář předtím odmítlo pět režisérů s výhradou, že příběh vypráví pouze o dětech. Odmítnutí se dá vysvětlit starým filmařským rčením, že nejtěžší je natáčet s dětmi, se zvířaty a na sněhu.

Troška si tohle všechno vyzkoušel při práci na Krakonošovi a lyžnících, přesto, nebo možná právě proto, také on nejprve váhal, nakonec však nabídku přijal.

Scénář navíc prošel změnami. Původně se měl více zabývat špatně vyprojektovanou školou, která potřebovala neustálé opravy. Při úpravách však dostaly přednost dětské příhody a vznikla odlehčená komedie. Nešikovně řešená škola v ní ovšem zůstala a dál přidělávala práci učitelům i starosti žákům.

Natáčelo se v pražské základní škole Bítovská, podle fanklubu od října do prosince 1982. Zajímavé je, že výuka kvůli štábu neskončila, děti normálně dál chodily do školy a některé si ve filmu také zahrály. Před kamerou se objevili i skuteční učitelé.

Chtěl dostávat pětky, aby mohl za kamarádem

Tou komedií byla Bota jménem Melichar z roku 1983, kterou Troška natočil podle scénáře Jany Knitlové jako svůj první samostatný celovečerní film. Film má na ČSFD 70% hodnocení a lidé jej vnímají jako jedno z Troškových nejpovedenějších děl:

„Pohodárna, tak lze jedním slovem charakterizovat tenhle film (tedy, až na tu píseň při závěrečných titulcích, hm, hm.) Můj dojem je, že Zdeněk Troška dokáže natočit dobrý film, jen když se mu to přikáže…“

Martin Šotola v komedii hraje prvňáka Honzíka, který by se nejraději vrátil do školky za kamarádem. Věří totiž, že když bude nosit špatné známky, může propadnout až zpátky do školky.

Jeho starší sestra Jolanka v podání Magdaleny Ledvinkové má jiné starosti. Líbí se jí deváťák Radim, kterého hraje David Rauch, a pak na ni padne podezření, že ukradla boty. Ze školních šaten se ztrácejí i bundy, Jolanka s tím ale nemá nic společného.

Snadné to ve škole nemá ani mladá učitelka Adamová. Se školníkem se těžko domlouvá a práci jí přidělává i samotná budova. S dětmi musí neustále přecházet z jedné části areálu do druhé a dohlížet na přezouvání i zamykání dveří.

Ze Zlína si odvezli několik cen

Film se podle Národního filmového archivu líbil publiku i tehdejším kritikům. Na festivalu dětských filmů ve Zlíně získal Cenu dětského diváka. Troška dostal zvláštní cenu poroty a Martin Šotola ocenění za nejlepší dětský herecký výkon.

Oficiální fanklub uvádí dokonce devatenáct domácích a zahraničních ocenění, jejich seznam ale nepřipojuje. Zmíněné zlínské ceny jsou doložené také v informacích České televize.

Po Botě jménem Melichar přišly Slunce, seno, jahody a později další komedie a pohádky. Troškův první celovečerní film si ale diváci mohou spojovat i s hudbou. Zní v něm písně Petra Kotvalda a Stanislava Hložka, včetně Holek z naší školky.

Viděli jste Botu jménem Melichar? Máte film rádi?

Zdroje: zdenektroska.cz, medium.seznam.cz, csfd.cz