Vladimír Menšík svůj poslední film nikdy neviděl. Premiéra přišla až 9 měsíců po jeho smrti

Kdysi patřil k největším bavičům. Během chvilky dokázal rozesmát celý sál a rozdávat energii na všechny strany. Svými úžasnými historkami si Vladimír Menšík získal každého, kdo mu naslouchal. Bohužel tento herec odešel velmi brzy a nedožil se ani premiéry svého posledního filmu.

Vladimír Menšík dlouhé roky bojoval s vážnými zdravotními komplikacemi. Ke konci života už ho onemocnění připravovalo téměř o všechny síly, ale on se přesto za žádnou cenu nehodlal vzdát práce, kterou tolik miloval – herectví. Za úsměvem se ovšem mnohdy skrývala nepříjemná bolest.

Premiéry svého posledního filmu se Vladimír Menšík nedožil

Premiéry filmu Dobří holubi se vracejí z prostředí protialkoholní léčebny se Vladimír Menšík bohužel nedožil. Zemřel několik měsíců před jeho premiérou. Geniální herec a bavič, který ve filmu ztvárnil nezapomenutelnou roli úředníka a pacienta Honzíčka, během natáčení zápasil s extrémně těžkým astmatem a celkovým vyčerpáním. Zemřel 29. května 1988 v Brně ve věku 58 let. Oficiální premiéra snímku režiséra Dušana Kleina v kinech proběhla až 1. března 1989.

Během natáčení Menšík velmi trpěl

Při natáčení svého posledního filmového snímku už Vladimír Menšík potřeboval každodenní injekce. Po každém natáčecím dni jej museli vozit do nemocnice, protože se cítil čím dál hůře. V té době už tušil, že se blíží konec. A přestože před kamerou dokázal podat další nezapomenutelný výkon, premiéry se už nedožil. Slovenský herec Marián Labuda s Menšíkem během natáčení bydlel v hotelu v Humpolci. Byl mu takovým jeho osobním strážcem a pomáhal mu s každodenní aplikací silných injekcí proti dušení. Podle Labudových vzpomínek bylo ke konci už téměř nemožné najít na Menšíkově těle místo, kam by šla jehla bezbolestně vpíchnout.

Kvůli jedné z klíčových scén chtěl Menšík roli ve filmu odmítnout

Jedna z klíčových scén filmu se odehrává v místnosti plné peří z roztrhaných peřin. Pro těžkého astmatika to může znamenat dokonce i ohrožení života. Není tedy divu, že měl Menšík z této scény obrovský strach a chtěl roli původně odmítnout. Režisér Dušan Klein ho musel dlouho uklidňovat a scéna se nakonec natáčela za přísných bezpečnostních opatření s lékařskou pohotovostí za zády.

Menšík byl profesionálem a úžasným komikem do konce života

Neuvěřitelné na celém natáčení bylo, že jakmile se vypnuly kamery, Vladimír Menšík nechtěl nikoho zatěžovat svým nepříznivým zdravotním stavem. Mezi jednotlivými záběry dál seděl se štábem a s typickou energií bavil kolegy svými pověstnými historkami. Milan Kňažko tehdy jeho živelné vyprávění mezi klapkami dokonce tajně natáčel na soukromou kameru jako cennou památku.

Strhující symbolická tečka za Menšíkovou kariérou

Menšík do role úředníka Honzíčka vložil veškeré zbytky svých sil. To, jak zuboženě a křehce jeho postava ve filmu působí, bohužel nebyl jen skvělý herecký výkon, ale odraz jeho skutečného fyzického stavu. Diváci i kritici však jeho výkon dodnes považují za strhující a symbolickou tečku za jeho bohatou kariérou. Například uživatel s přezdívkou Tosim na webu ČSFD v recenzích píše: „Další vynikající scénář Jaroslava Pecháčka. Kňažkova životní role. Vše je podáno velmi syrově a s tím „kam-tam“ je to opravdu o hodně složitější, a to snímek vyjadřuje s naprostou přesností. Jenom když vidím starého a nemocného Vladimíra Menšíka, zmocňuje se mě smutek.“ 

Věděli jste, jakou měl Menšík za socialismu výplatu?

Zdroj: ČSFD, Blog iDnes, Kinotip 2