Starý dům historické hodnoty měl skončit pod bagrem. Místo demolice ho rozebrali a přestěhovali stovky kilometrů daleko
Šedesát let stál mezi alsaskými vinicemi dům s hliníkovými stěnami, který si v roce 1959 nechal postavit místní notář. Obec ho chtěla zbourat a na pozemku postavit zařízení pro seniory.
Nakonec ho koupil belgický sběratel umění a nechal ho rozebrat na jednotlivé díly a přesunout. Dnes jej najdeme na Azurovém pobřeží a jeho autora znají milovníci designu po celém světě.
Notář chtěl moderní dům
Édouard Degott byl notářem v Epfigu, malé vesnici na alsaské vinné stezce nedaleko Sélestatu. Dům, který si objednal, měl stěny z hliníkových panelů a do zahrady se otevíral velkými okny. Stavba se nakonec protáhla. Továrna totiž nestíhala dodávat panely ani skla. A k dokončení došlo až v roce 1959.

Poté se dům několikrát přestavoval a upravoval, než jej koupila obec, která se ho rozhodla zbořit.
V Mostě se po kolejích stěhoval celý kostel
Starý dům měl skončit srovnaný se zemí. Místo demolice ho ale rozebrali a přestěhovali stovky kilometrů daleko. V Česku se něco podobného povedlo v roce 1975 v Mostě, kde kvůli těžbě uhlí posunuli kostel Nanebevzetí Panny Marie o 841 metrů.
Kostel se rozebrat nedal, a tak ho technici stáhli ocelí a posadili na 53 hydraulických vozů z plzeňské Škodovky. Pohyboval se rychlostí pár centimetrů za minutu a na nové místo dorazil po necelém měsíci. Se zpevněním vážil kolem 12 tisíc tun, díky čemuž se dostal do Guinnessovy knihy rekordů.
Zbytek starého Mostu zbourali. Než zmizel úplně, natáčeli v jeho troskách Američané v roce 1968 válečný film Most u Remagenu. Svůj Žert tu točil i Jaromil Jireš a Pavel Juráček sem zavedl štáb Případu pro začínajícího kata.

Dům z Epfigu šlo rozšroubovat, protože ho od začátku skládali z už hotových dílů.
Domy, které se dají rozšroubovat
Dům navrhl Jean Prouvé se svým synem Claudem. Prouvé byl vyučený umělecký kovář a architekturu nikdy nestudoval. Přesto se dnes jeho nábytek prodává v aukčních síních. V roce 1971 dokonce předsedal porotě, která vybírala návrh pařížského Centre Pompidou.
Zakázku z Epfigu Jean předal synovi Claudovi, protože sám pracoval v Paříži. Claude dům nejen navrhl, dokonce na stavbě i pomáhal. Například okenní rámy montoval sám, jinak by nejspíš zpoždění s výstavbou bylo ještě větší. K prvnímu experimentování s domy, které je možné složit a rozebrat jako puzzle, došlo již koncem třicátých let. Mimo jiné přišly vhod státu ve chvíli, kdy potřeboval ubytování pro rodiny, které vybombardováním přišly o původní domy. A nyní jsou z nich sběratelské kousky, za které se platí až miliony eur.
Dům z Epfigu koupil v prosinci 2021 belgický sběratel Hubert Bonnet. Díly nechal opravit v Nancy, kde měl Prouvé kdysi dílny, a o postupu se radil s historičkou Catherine Coley. Pak je převezl na jih Francie a dům dnes stojí na zahradě statku pod městečkem Saint-Paul-de-Vence.

Tady se Montand seznámil se Signoretovou
V Saint-Paul-de-Vence se v srpnu 1949 seznámili Yves Montand a Simone Signoret. Potkali se v hostinci La Colombe d’Or, kam chodil i jejich přítel Jacques Prévert, a o dva roky později se tu vzali. Montand se do městečka rád vracel a na náměstí pod hradbami hrával pétanque, často s Linem Venturou. Statek, na jehož zahradě dnes Prouvého dům stojí, podle magazínu Wallpaper kdysi patřil rodině majitelů Colombe d’Or.
Dům má zhruba 115 metrů čtverečních a chodba uprostřed ho dělí na ložnice a obývák s krbem. Nábytek od Prouvého a Charlotte Perriand pochází z Bonnetovy sbírky.
„U Prouvého se konstrukce nikdy neschovává,“ řekl Bonnet magazínu Wallpaper.
Nyní se v domě můžou ubytovat až čtyři hosté, částka ale zůstává opředená tajemstvími. Zaplatili byste za noc v domě od Prouvého víc než za hotel na Azurovém pobřeží?
Zdroje: designboom.com, wallpaper.com, monumentum.fr, seznamzpravy.cz
