Pokud doma najdete tuhle „blbost“ po babičce, gratulujeme. Kupující za ni platí i 30 000 Kč

Češi jsou známí tím, že staré věci moc často nevyhazují, spíš si je syslí někde na půdě. Co kdyby… A tak jsou naše půdy, komory i almary plné věcí, o které jejich majitel vlastně nestojí; ale přitom se je neodvažuje vyhodit. Leží tam porcelánoví psi, mosazní lovci, porcelánové dámy, těžké vázy a další sošky, které by dnes interiérový designér označil jako: „Výrazný prvek, který není kompatibilní s ničím.“

Proč vlastně všechno skladujeme? Možná je to sentiment, možná úcta k předkům, anebo jen obyčejná nerozhodnost. A přitom většina sošek působí tak, že patří do dob, kdy lidé ještě nosili paruky a své příbytky si zdobili něčím, co připomíná rekvizitu z opery. Zkrátka sošky a sousoší, ať už jde o lidi nebo zvířata, dávno nejsou v módě.

Poklady národa zavřené v almarách

Pokud někdo něco takového zdědil, někdy to vyhodil, ale mnohem častěji věci uložil někam do almary mezi staré haraburdí. Protože: „Kdo by si takovou blbinu po babičce vystavoval.“ Moderní plastiky totiž oslovují současníky mnohem víc. A také se lépe hodí k dnešnímu interiérovému designu.

Jenže některé staré předměty nemusí být jen tak obyčejná cetka. Některé dosahují takových cen, o jakých se vám ani nesnilo. Ze sběratelského hlediska mají hodnotu jak starožitnou, tak nostalgickou. Nesou v sobě příběh lidí, kteří si je kdysi pořídili. A příběh umělce, který je vytvořil. I když některé kousky vznikaly jako odlitky ve fabrice. Celkově vzato, je v těchto starých předmětech kus historie. Vypovídají o lidech dané doby, jejich vkusu a uměleckých možnostech.

Když andílek zkrotí kozla

Mezi těmito zapomenutými předměty se občas skrývá něco, co byste na první pohled označili za krám. A přitom po takových artefaktech sběratelé prahnou ještě dychtivěji než po limitované edici ručně vázaných bibliofilií.

Jedním z takových pokladů je sousoší, které byste si doma nejspíš nevystavili ani pod nátlakem či při pomatení smyslů. Putto krotící kozla. Ano, čtete správně. Kozel byl znázorněním požitkářství a prostopášnosti a amoret se tyto vlastnosti snaží zkrotit. Putto je nahé dítko, podobné andílku, ale zpravidla bez křídel. Jde o velmi oblíbený dekorativní prvek v období baroka, rokoka a dalších slohů 19. století. Amoret vznikl jako obdoba antických Amorů a středověkých andílků. A v tomto sousoší se pere s kozlem, jako by šlo o olympijskou disciplínu.

Mosazné těžítko za tisíce

Doma byste to nejspíš mít nechtěli, ale sběratelé po sousoších s amoretem přímo prahnou. Proto není divu, že jsou ochotni za ně utratit nemalý peníz. Ale zpět k puttovi na kozlu. I když dnešního člověka tato plastika moc nezajímá, po českých domácnostech kolují hned dvě verze. Liší se jak velikostí, tak výběrem materiálu a technikou zpracování.

První je odlitek z patinované mosazi, upevněný na mramorovém podstavci. Malé rozměry (16 x 14 x 7 cm) tuto plastiku předurčují třeba k tomu, aby sloužila jako těžítko. Vždyť by se vám vešla do ruky… A představte si, že za tuhle drobnou dekoraci, která se vám stejně vůbec nelíbí, byste mohli dostat i 9 tisíc korun. Za něco, co máte chuť vyhodit při každém jarním úklidu.

Porcelánový kolos z Trnovan

A pak je tu velký bratr tohoto sousoší. Monumentální porcelánová plastika o rozměrech 45 x 46 x 29 cm. A to už vyžaduje vlastní poličku a možná i vlastní pojistku. Tohle sousoší putta s kozlem vzniklo kolem roku 1900 v dílně Amphora-Werke Rießner Trnovany. Tedy v době, kdy se ještě věřilo, že dekorace mají být co největší a že jde o vhodný motiv do salonu.

Už bystříte pozornost a vzpomínáte si, že takový krám někde dole ve skříni leží zabalený v novinách, které samy už možná mají historickou hodnotu? Na chalupu to stejně nikdy neodvezete, ani nevyhodíte a zase to zdědí další generace. Možná byste tedy měli vědět, že sběratelé jsou ochotni za tuhle porcelánovou krásu zaplatit až 30 tisíc korun.

Nejprve ke znalci, na smeťák až když to nevyjde

Naše skříně, půdy, sklepy i stodoly jsou jako malé archeologické lokality, kde se dá vyhrabat ledacos. Od vzpomínek na prarodiče až po předměty, které mají hodnotu, o níž jste neměli ani potuchy. Takže až příště půjdete uklízet, neházejte všechno rovnou do jednoho pytle. Možná tam na vás čeká putto, které krotí kozla. Možná právě ono zkrotí i vaše finanční starosti a bude z vás rázem boháč.

Avšak možná stojí za to tu starou skříň otevřít nejen kvůli penězům, ale i kvůli příběhům, které v ní zůstaly ukryté. Kvůli pocitu, že to, co právě držíte v ruce, je mostem mezi generacemi, mezi minulostí a dneškem. Mnohdy totiž největší hodnotu nemá to, co prodáte, ale to, co si necháte.

Zdroje: SBazar, EAntik, Wikipedia