Čech a Slovák stejného věku nemusí odejít do důchodu zároveň: Našim sousedům může jedna věc zkrátit čekání o 18 měsíců

Sedí vedle sebe v jedné porotě, zpívají v jednom finále a hrají společně v našich oblíbených seriálech. Přesto mezi českým a slovenským bavičem stejného ročníku panuje jeden rozdíl, který se na kameru nevejde. 

Zatímco jeden z nich bude na zaslouženou penzi čekat do posledního měsíce, druhý si může termín přiblížit. Stačí k tomu jediná okolnost.

Na obrazovce jedna rodina, u přepážky dvě pravidla

Češi a Slováci to spolu na obrazovce vždycky uměli. Společné pěvecké soutěže, poroty plné hvězd z obou stran bývalé hranice i filmy ze zlatého fondu, na kterých vyrostly obě generace, z nás dělají skoro jednu velkou televizní domácnost. Jenže ve chvíli, kdy tihle vrstevníci odloží mikrofon a zajdou si vyřídit penzi, vztahují se ke každému trochu jiné podmínky.

U našich sousedů se toho v posledních letech dělo hodně. Slovenská Sociálna poisťovňa dnes potvrzuje, že se u lidí narozených po roce 1966 hranice odchodu znovu odvíjí od toho, jak dlouho se člověk v průměru dožívá. Ročník 1967 má strop 64 let a jeden měsíc, ročník 1968 už 64 let a dva měsíce. 

Čím později se člověk narodil, tím na penzi čeká o něco déle. Slovenský systém nicméně za každé vychované dítě ubere šest měsíců, dohromady nejvýš rok a půl. Čech a Slovák stejného věku tedy nemusí odejít do důchodu zároveň, protože našim sousedům může jedna věc zkrátit čekání o 18 měsíců, a tou věcí je rodičovství. 

Kdo vychoval tři a více potomků, sáhne si na maximum, a co je sympatické, na Slovensku ta výhoda platí bez rozdílu pro maminky i tatínky. Rodič ročníku 1968 se třemi dětmi se tak dostane na výsluní už v 62 letech a osmi měsících.

„Od 1. júla 2026 je známy dôchodkový vek platný pre poistencov narodených v roku 1968 – ich dôchodkový vek je 64 rokov a dva mesiace,“ uvádí Slovenská Sociálna poisťovňa.

Jak si u téže tematiky vede Čech

Doma to máme postavené jinak. Česká reforma z roku 2024 hranici odemkla a míří s ní pozvolna až k sedmašedesáti rokům. U ročníku 1967 se ručička zastaví na 65 letech a dvou měsících, mladší osmašedesátníci si počkají o měsíc déle. 

V Česku se na výchovu dětí hledí úplně jinak. Dřívější odchod do důchodu za vychované potomky u nás náleží pouze ženám, a i tahle výhoda u mladších ročníků postupně mizí. Muži si věk odchodu dětmi nezkrátí ani o den. 

Místo ubraného času nabízí náš systém peníze, konkrétně výchovné ve výši pěti set korun měsíčně za každé dítě, které se připočítá rovnou k důchodu. V praxi z toho plyne následující rozdíl: český táta tří dětí z ročníku 1968 si na penzi počká o několik měsíců déle než jeho slovenský vrstevník ve stejné situaci.

Dvě filozofie, jeden nervózní kalendář

Slovensko říká rodičům rovnou, že za výchovu příští generace dostanou čas odpočinku navíc, kdežto Česko volí přidané peníze na výplatní pásce a věk drží pro skoro všechny stejný. Ani jedna cesta není zadarmo, protože obě země zápolí se stárnutím populace i s tím, aby vůbec měl kdo penze vyplácet. 

Co je vlastně spravedlivější, dřívější odpočinek, nebo pár korun k důchodu měsíčně navíc? 

Než přepnete na večerní program

Až zase uvidíte v jednom pořadu českou a slovenskou hvězdu, jak si spolu vesele notují, zkuste si u toho tipnout, kdo z nich by podle papírů mizel do ústraní dřív. Napište nám do komentářů, jestli byste brali slovenský model s dřívějším odchodem, nebo české výchovné na účet, a klidně připojte i vlastní termín, který vám vyšel.

Zajímá mě, jestli vás ta čísla zaskočila podobně jako mě. A pokud tušíte o dalším rozdílu mezi našimi systémy, sem s ním.

Zdroje: ceskeduchody.cz, socpoist.sk, cssz.gov.cz