Česká rodina se vrátila z dovolené v Chorvatsku a nestačila divit. Na účtu jim teď chybí 45 000 korun

Chorvatská dovolená slibuje moře, klid a večerní zmrzlinu na promenádě. Jedna česká rodina si ale z Jadranu přivezla i suvenýr, který v žádném katalogu nenajdete a ani byste nechtěli. Když doma otevřeli bankovní aplikaci, zůstali sedět jako přimražení, protože jim z účtu zmizelo pětačtyřicet tisíc korun. 

Nešlo o krádež, nešlo o pokutu za rychlou jízdu, a peníze byly stejně v nedohlednu. 

Auto na Jadranu je svoboda, jen dost omezená

K chorvatskému pobřeží jezdí Češi tak běžně, jako se kdysi v neděli zapínala televize kvůli pohádce. Jenže kdo touží po skrytých zátokách, vodopádech ve vnitrozemí a obědě v konobě, kam autobus nezajíždí, sáhne dřív nebo později po půjčeném voze. 

Pronájem auta vypadá jako ne zas tak nákladná položka v rozpočtu, přitom umí rodinnými financemi zamávat více než celý zbytek pobytu. Přepážky autopůjčoven v halách letišť ve Splitu, Zadaru nebo Dubrovníku jedou v létě naplno a fronta se táhne jako závěrečné titulky velkofilmu.

Kauce dokáže spolknout více než celý zájezd

Hlavním hráčem celé hry je kauce, tedy vratná záloha pro případ, že se vozu něco přihodí. U malých městských modelů se drží zhruba mezi dvěma sty a pěti sty eury, u prostornějších a dražších strojů vyletí i ke dvěma tisícům. 

V přepočtu tedy jde o sumu, která u lepších aut hravě směřuje k padesáti tisícům korun. Hotovost dnes přijímá málokdo, běžnější je blokace peněz na kartě. Prostředky vám formálně zůstávají na účtu, ovšem hnout s nimi nesmíte ani o korunu.

Nic z toho není nezákonné a nikdo tím nikoho nepodvádí. Ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová v jednom z medializovaných sporů potvrdila, že tento způsob jištění patří k naprosto obvyklé praxi. Zádrhel nastává až v momentě, kdy se z rezervace stane reálné odčerpání peněz nebo když se stejná částka zablokuje dvakrát. 

Kam se podělo těch pětačtyřicet tisíc

Rodina si na letišti vyzvedla prostorné SUV, protože s dětmi, kufry a nafukovacím krokodýlem se do malého vozítka opravdu nevejdete. U pultu vytáhli kartu, kterou používají denně, tedy debetní. Pracovnice ji přijala, ovšem s poznámkou, že záloha bude o poznání vyšší. 

Zásadní rozdíl, o kterém většina cestovatelů nemá ani ponětí, tkví v tom, že z debetní karty peníze skutečně odejdou pryč, kdežto na kreditce se pouze rezervují. Z účtu tak zmizelo dvanáct set eur a nikomu to v tu chvíli nepřišlo divné.

Malér se ovšem později ukázal v celé své kráse. Systém provedl předautorizaci už při rezervaci a pak ještě jednou u přepážky, takže stejná suma odešla nadvakrát. K tomu se přidal terminál, který ochotně nabídl zaplatit v korunách místo v eurech, což je služba s tak mizerným kurzem, že by se za ni styděl i pouliční směnárník.

Zdvojená záloha, kurzová ztráta a poplatek za pojistku, kterou rodina dávno měla předplacenou, daly dohromady pětačtyřicet tisíc korun chybějících na účtu celé týdny. Většinu peněz nakonec dostali zpátky, jenže ne všechny a rozhodně ne obratem.

Co si půjčovna smí dovolit a kde jsou stanovené hranice

Zablokovat zálohu může půjčovna bez sebemenších pochyb. Sáhnout do ní kvůli poškození také, ovšem musí umět doložit, co se rozbilo a kolik oprava skutečně stojí. Podle dTestu platí prostá logika. Nahrazuje se to, co reálně vzniklo, a zákazník má právo vědět, za co přesně platí a proč je účet právě takový. 

Evropské spotřebitelské centrum při České obchodní inspekci, které přeshraniční spory řeší bezplatně, naráží pořád dokola na stejný scénář, kdy klient podepíše papír v cizím jazyce, myslí si, že stvrzuje zálohu, a doma zjistí, že si koupil pojištění navíc.

Zažili jste u přepážky autopůjčovny něco, z čeho vám stoupá tlak dodnes, ať už v Chorvatsku, Itálii nebo Řecku? 

Zdroje: zpravy.aktualne.cz, evropskyspotrebitel.gov.cz, mesec.cz