Tenhle český film nám dělá ostudu po celém světě. Cizinci po něm návštěvu Česka úplně škrtli

Vznikl těsně před tím, než se v Československu zavřely dveře. Inspiroval se Gulliverovými cestami a dodnes dokáže cizince pěkně vyvést z míry. Česko v něm určitě nevypadá jako místo, kam byste chtěli jet na dovolenou. 

Český film z roku 1969 sleduje Lemuela Gullivera, který se ocitne v zemi jménem Balnibarbi, kde sice všichni mluví srozumitelně, ale žádné pravidlo není takové, jaké by člověk čekal.

Každé pondělí se musí mlčet, aby se šetřil vzduch. Nebo se zruší celý měsíc, aby se předešlo chřipce. Na myšlení se postaví stroj na ruční pohon, protože zbytečné přemýšlení je plýtvání. 

Balnibarbi očima turisty

Bez kontextu je Balnibarbi jen divná středoevropská země, kde se věci dělají způsobem, který nedává smysl, přesto se ostatní tváří, že to smysl dává. Pro někoho, kdo Česko zná jen okrajově, může být tenhle obraz celkem překvapivý. Uvidí střední Evropu jako komplikované a těžko čitelné místo. 

Jenže Případ pro začínajícího kata není film o Česku ani o žádné konkrétní zemi. Je to podobenství o mechanismech moci, o tom, jak se lidé dokážou přizpůsobit systému, který by normálně odmítli, a o jednotlivci, který se snaží fungovat ve světě, jemuž nerozumí. Režisér a scenárista Pavel Juráček natočil film v roce 1969 jako výsledek několikaleté práce.

Ale jestli tohle stačí jako vysvětlení, to si musí každý divák rozhodnout sám.

Gulliverovy cesty se staly odrazovým můstkem

Román Jonathana Swifta o Gulliverových cestách posloužil Juráčkovi jako základ, na kterém pak vystavěl něco vlastního. Swift ve své době psal satiricky o anglické společnosti 18. století, Juráček si vzal základní motiv cestovatele v cizím světě a přetavil ho do podoby, která mluvila o Československu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Swift i Juráček pracují se stejným základním pocitem: cizinec vidí to, co místní vidět přestali, a jeho pravda nikoho nepotěší. V Balnibarbi Gulliver odhalí, že se nad zemí celou dobu vznáší ostrov Laputa, ale tamní obyvatelé to dávno zařadili mezi věci, o kterých se nemluví. Když to zkusí změnit, zjistí, že pohodlná lež je lepší než nepříjemná pravda.

Oba autoři měli konkrétní terč, Swift Anglii, Juráček Československo. Ale terč se časem rozmlžil a zůstalo něco obecnějšího, a to obraz společnosti, která si na vlastní klec tak zvykla, že ji přestala vnímat jako klec.

Film z roku 1969 je stále aktuální

Místy je to skutečně vtipné. Stroj na myšlení, pondělní mlčení, zrušený měsíc. Člověk se zasměje a pak si uvědomí, že se vlastně smál něčemu, co ho mělo spíš znepokojit. Podívejte se na jakékoliv zpravodajství a najdete tam, ačkoliv v jiné podobě, pondělní mlčení, stroje na myšlení i slavnostní popravy s moderní technologií.

Film byl v roce 2016 digitálně restaurován a je dnes k vidění na několika platformách. Natáčelo se na místech, která dnes turisté běžně navštěvují, tedy v centru Prahy, v Českém Krumlově, na zámcích Dobříš a Bratronice, na hradech Šelmberk a Pernštejn, u hradu Kokořín nebo ve Starém Mostě, který byl následně zbořen kvůli těžbě uhlí. 

Geniální, nebo nesrozumitelný, záleží, koho se ptáte

Část diváků tento snímek řadí k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie kdy vyprodukovala, a přiznává, že při opakovaném sledování objevují nové zajímavé myšlenky. Jiní diváci otevřeně říkají, že jim film nic neřekl, že byl nesrozumitelný. A možná i to byl záměr.

Scénář se dával dokupy od roku 1963, přičemž natáčení proběhlo až v roce 1969, protože jeho realizace byla nejprve zakázána. A co je možná ještě zajímavější, tak že dětský soudce, který v jedné ze scén odsuzuje hlavního hrdinu, je v reálu desetiletý syn představitele Lubomíra Kostelky, dnes uznávaný kardiochirurg. 

Co vy, viděli jste Případ pro začínajícího kata? 

Zdroje: csfd.cz, kritiky.cz, cs.wikipedia.org