Kvíz: 10 věcí z českých kuchyní, které mladí vyhazují. Vy je máte v šuplíku už 40 let

Kdybychom dali dnešnímu dvacátníkovi do ruky sifonovou lahev, pravděpodobně by nevěděl, co s ní. Kdybychom ji dali babičce, udělala by sodovku za dvě minuty. Tenhle kvíz otestuje, co víte o věcech, které kralovaly českým kuchyním několik let nazpátek.

Linky z umakartu, plastové ubrusy, cibuláky v kredenci a na sporáku hrnce, které by přežily ledacos. Panelákové kuchyně za socialismu vypadaly téměř všude stejně. Kreativitě se moc prostoru nedávalo, zato praktičnosti ano.

Generaci narozenou po roce 1989 fascinuje, jak kdosi mohl vůbec vařit bez vzduchové fritézy nebo dotykové indukce. Jenže kuchyně se starší výbavou v lecčem fungovaly spolehlivěji než dnešní technologické zázraky s životností odpovídající délce záruky.

Tři miliony vyrobených kusů

Příběh remosky začíná v padesátých letech, kdy vynálezce Oldřich Homut zkonstruoval první elektrickou přenosnou troubu s ohřevem shora. Sériová výroba se rozjela v Kostelci nad Černými lesy od roku 1957 a do počátku devadesátých let se jich vyrobily téměř tři miliony kusů. Remoska nahrazovala hned několik spotřebičů najednou.

Dalo se v ní péct, dusit, zapékat i ohřívat. V roce 1994 se dočkala modernizace a dnes má stále věrnou základnu uživatelů, kteří by ji za nic nevyměnili. 

Předchůdce SodaStreamu

Sifonová lahev s drátěným obalem byla hitem šedesátých let. Do skleněné nebo hliníkové nádoby se vkládaly malé bombičky s oxidem uhličitým a výsledkem byla domácí perlivá voda. Pokud však pojistka nezvládla přetlak, skončila sodovka možná tak v dřezu.

Sifon byl ve své době opravdovou inovací. Stačilo přidat šťávu a z domácí perlivé vody byl nápoj, který se blížil tomu z obchodu. Šlo o přímého předchůdce dnešních výrobníků perlivé vody. Dnes jsou sifonové lahve raritou, která se občas vynoří na bleším trhu. 

Syčení, pára a výborný guláš

Tlakový hrnec dostal v Česku jméno papiňák podle francouzského fyzika Denise Papina, který princip tlakového vaření vymyslel v sedmnáctém století. Silnostěnný hrnec s poklicí a přetlakovou pojistkou umožňoval vaření při teplotě kolem 120 až 130 stupňů Celsia a jídlo se připravilo výrazně rychleji než v běžném hrnci.

Za socialismu byl papiňák standardní výbavou. Vařila se v něm hovězí polévka, guláš, fazole, vesměs všechno, co by jinak trvalo hodiny. 

Někdo si z té doby pamatuje hlavně vůni nedělního oběda z remosky. Jiný ten příznačný zvuk sifonu při plnění, který byl slyšet přes celý byt. V každém případě tato část ukáže, co z té éry vám zbylo v hlavě.

Zdroje: jdem.cz, nejrecept.cz, prozeny.blesk.cz