Kvíz: Vyzkoušejte, zda byste se domluvili na Hané. Pokud dáte 10/10, měli byste dostat tvarůžky na rok zdarma

Víte, že na Hané se nemluví jen tak obyčejnou češtinou? Tato úrodná oblast Moravy, proslulá zlatavými lány a lahodnými tvarůžky, je domovem jednoho z našich dalších nářečí. Je to jazyk plný historie, tradic a osobitosti, kde některá slova znějí, jako byste se přenesli o pár století zpět. 

Hanácké nářečí, oficiálně zvané středomoravská nářeční skupina, se od spisovné češtiny liší na první poslech. Tím nejtypičtějším znakem, který vás praští do uší, je používání dlouhých samohlásek „é“ a „ó“ tam, kde my máme „ej“ a „ou“. Takže zapomeňte na „strejce“, tady je „stréc“, a místo „mouky“ si řeknete o „móko“. 

Ale tím to nekončí. Další specialitou jsou široké hlásky e̬ a o̬, které vznikly z původních „y“ a „u“. Takže „ryby“ se promění v „re̬be̬“ a „ruka“ v „ro̬ka“. Pro někoho to může znít jako naprostá zbloudilost, ale pro rodilého Hanáka je to naprosto přirozené. 

A co teprve protetické „v“ na začátku slov, která začínají na „o“? Z „oni“ se rázem stane „voňi“. Někdy se přidává i protetické „h“ před jiné samohlásky, takže „uvázal“ se z ničeho nic promění v „hovázal“. 

Gramatické zvláštnosti hanáckého nářečí

Hanácký dialekt si jde svou vlastní cestou i ve skloňování a časování. Zapomeňte na komplikované koncovky v 7. pádu množného čísla. Zatímco spisovná čeština se trápí s „s domy“, Hanáci si to zjednodušují a s elegantní samozřejmostí používají starou duálovou koncovku „-ma“. 

Takže se z „s domy“ stane „s domama“. Podobné zajímavosti se vztahují také k minulému času, kdy se v obecné češtině „nesl“ může hovorově zkrátit na „nes“. Oproti tomu na Hané se hláska „l“ slova drží.

Tisíce let na úrodné půdě

Historie Hané je stejně bohatá jako její slovní zásob. Už od pravěku byla tato oblast nepřetržitě osídlena, a není divu. Hornomoravský úval, kde se Haná rozkládá, byl vždy strategicky důležitým místem, křižovatkou obchodních cest a domovem pracovitého lidu. 

Už v 16. století si lidé všimli, že kolem říčky Hané se úrodě daří víc než jinde. Tehdy se však název vztahoval poouze k úzkému pásu podél říčky Hané. Postupem času se ale hranice rozšiřovaly, a to ruku v ruce s šířením hanáckého nářečí a zvyků.

Že se hanáčtina dokázala všem těm historickým bouřím postavit a ještě si při tom vypěstovat své vlastní finesy, to něco vypovídá o zarputilosti Hanáků a jejich lásce k domovu. Mladí sice dnes raději mluví spisovně, nebo sáhnou po obecně češtině, ale hanáčtina se nadále schovává v lidových písních, v babiččiných vyprávěních, a hlavně v srdcích našich babiček a dědečku. 

A proto by bylo škoda nechat ji jen tak zaniknout. Takže, jste připraveni ponořit se do kvízu a zjistit, zda byste si na Hané zvládli objednat alespoň v restauraci?

Zdroje: zlin.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org