Majitel sběrného dvora: Když vidím, co Češi vyhazují, chce se mi brečet. Ale směju se cestou do banky
Sběrný dvůr je místem, kam lidé legálně mohou odvážet odpad, který nepatří do některého z kontejnerů. Vyzpovídali jsme za vás majitele jednoho z dvorů. Ten prozradil, co lidé nejvíce vyhazují a kolik za takové věci následně může majitel sběrného dvora utržit.
Sběrné dvory jsou místem, které slouží pro legální a ekologické odevzdání různých druhů odpadů. To, co nepatří do jednotlivých druhů kontejnerů, obvykle můžete vyvézt právě sem. V České republice fungování sběrných dvorů upravuje zákon č. 541/2020 Sb. o odpadech. Mimo fungování sběrných dvorů upravuje i povinnosti obcí při nakládání s komunálním odpadem, evidenci a ohlašování odpadů a také provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů.
Do sběrného dvora nelze odvézt vše
Každý sběrný dvůr má svá specifická pravidla. Pokud tam chcete něco zavést, vždy se informujte, jaký materiál konkrétní dvůr vybírá. Sběrné dvory jsou místem, kde beze strachu z pokuty či ničení životního prostředí můžete odevzdat například:
- Nebezpečný odpad jako laky, ředidla či čistící prostředky,
- kovy – součástky, hliníková víčka, kovové nářadí,
- elektroodpad – televize, rádia, nabíječky, kabely, pračky či lednice nebo kabely,
- bioodpad – listí, trávu nebo větve
- pneumatiky a autobaterie.
Naopak mezi předměty, které sběrné dvory nepřijímají, řadíme běžný komunální odpad, radioaktivní materiál, často eternit a azbest, které jsou sbírány pouze na vybraných místech, plynové bomby, hasicí přístroje nebo rtuťové teploměry.
Pan Milan některé z dovezených věcí prodává
V jednom z nejmenovaných sběrných dvorů pracuje i pan Milan. Toho jsme pro vás vyzpovídali. Dozvěděli jsme se tak nejen to, jak jeho práce funguje, ale také co lidé do sběrného dvora nejčastěji vozí. Dle jeho slov se často jedná o předměty, které se následně dají skvěle zpeněžit. A tak si kromě platu vedoucího sběrného dvora přijde pan Milan prodejem těchto věcí na další pěkné peníze.
Ve sběrném dvoru končí televize i nábytek
Lidé jsou v dnešní době poměrně líní. Obvykle je pro ně pohodlnější vyměnit rozbitý předmět za novou věc. A to i přesto, že by se dala poměrně levně a rychle opravit. Mezi takové věci patří například televizory či rádia. Protože je pan Milan poměrně zručný, některé z těchto předmětů dokáže sám opravit. Každý týden do sběrného dvora lidé přivezou dva až tři kusy televizí. Obvykle dokáže minimálně polovinu z nich opravit. Následně za prodej utrží i pár tisíc korun.
Dalším, co v poslední době stouplo v ceně, ve sběrném dvoře se s tím navíc roztrhl pytel, je starý nábytek. Retro se opět vrací do módy. A tak je funkční nábytek z druhé poloviny minulého století velmi oblíbený. Zabere to sice nějaký čas, pan Milan ale i retro židle, skříně či stoly prodává opět za několik tisíc korun.
Zavzpomínejte s námi na sběrnu papíru
Filmem, který ukazuje realitu sběrny starého papíru, je krátkometrážní film Juraje Herze Sběrné surovosti. Ten byl natočen v roce 1965 a popisuje bizarní příběhy výkupčího, který se ve sběrně setkává s mnoha vtipnými, ale často i trapnými situacemi. Film vznikl na motivy literární předlohy Bohumila Hrabala. I když se jedná o nadsázku, můžete si zde připomenout, jak sběrna papíru v druhé polovině minulého století vypadala.
