Naši prarodiče se tím cpali u každého filmu, který hrál v televizi. Dnešní generace se jen při té myšlence třese hrůzou

Filmový večer máme odjakživa spojený s mlsáním. Chroupání brambůrků nebo práskání popcornu v mikrovlnce k tomu prostě patří. Naši prarodiče ale jedli něco, co vás možná šokuje.

Večerní promítání na obrazovce bývalo malým svátkem. Televizor stál uprostřed místnosti, světla se ztlumila, záclony se zatáhly a ze všech koutů bytu se začala linout vůně jídla. Dnes by si většina lidí otevřela sáček popcornu nebo chipsů, nalila si něco k pití a usedla na gauč, ale kdysi se ke sledování filmu připravovalo úplně jiné menu. A leckomu z mladších by se z něj dnes možná udělalo nevolno.

Klasické mlsání bez pozlátek

Když se v kuchyni rozlévalo praskání tuku na pánvi, bylo jasné, že se chystá něco výjimečného. Topinky na sádle patřily k nejoblíbenějším večerním dobrotám. Krajíce chleba se smažily dozlatova, potřely česnekem a podávaly ještě horké. Někdy se přidala nakládaná okurka nebo plátek gothaje a o spokojenost bylo postaráno. Mastné prsty nikoho netrápily, stejně jako silná vůně, která se držela v bytě ještě druhý den. Tehdy to zkrátka k pohodovému večeru patřilo.

Ne každý měl čas nebo chuť něco smažit, a tak se sahalo po jednodušších řešeních. Krajíc chleba s máslem a nasekanou cibulí byl běžnou součástí televizních večerů. Kombinace ostré chuti a vůně čerstvé cibule dokázala zázraky. Nebylo to nic, čím by se člověk pochlubil návštěvě, ale pro domácí pohodu to bohatě stačilo. Každý měl ten svůj osvědčený recept, někdo přidával sůl, jiný trochu papriky, a výsledek chutnal pokaždé trochu jinak.

Když se dělalo něco slavnostního

Jakmile se chystal oblíbený film nebo významný přenos, obývací pokoj se proměnil v malou hostinu. Na stole se objevila obložená mísa plná salámu, vajíček, sýra a samozřejmě tlačenky. Kdo měl chuť, přidal trochu hořčice, pár kapek octa a zapil to pivem. Nechyběly ani chlebíčky a jednohubky, které se připravovaly s takovou péčí, jako by měly vydržet věčnost, přitom byly pryč během několika minut. Česneková pomazánka, šunková pěna, vajíčková směs nebo ozdoba v podobě mandarinky z kompotu, tohle všechno k tehdejším televizním večerům neodmyslitelně patřilo. Každý kousek byl malým dílem domácího umění a symbolem dobré nálady.

Luxus, který si dopřávali fajnšmekři

Když se člověk chtěl najíst pořádně, ohřály se párky, přidala lžička plnotučné hořčice a kousek chleba. Jednoduché, rychlé a přitom uspokojivé. Utopenci bývali připravení dopředu, naložení ve sklenici s cibulí, paprikou a octem, takže se stačilo natáhnout do spíže. Někdo si k nim dopřál pivo, jiný si vystačil s čajem, nebo horkým mlékem, ale chuťová kombinace byla pro všechny stejná. Kdo měl rád ostřejší jídla, pálivost utopenců považoval za ten pravý doprovod k napínavému filmu.

Tyto pokrmy sice nevyhovují dnešním představám o zdravé výživě, ale měly v sobě něco, co dnešní rychlé občerstvení postrádá. Všechno se připravovalo doma, z poctivých surovin a bez spěchu. Bylo v tom kus tradice i péče, kterou se dnes už málokdo obtěžuje. A přestože si dnešní diváci spíš nasypou do misky oříšky nebo zeleninové chipsy, starší generace ví, že opravdová pohoda měla kdysi chuť sádla, cibule a gothaje.

Nová doba, jiné chutě

Moderní doba přinesla rychlejší, nebo lehčí a zdravější varianty mlsání. Popcorn, hummus nebo zeleninové chipsy jsou symbolem dnešních večerů, ale máloco se vyrovná pocitu, kdy se po bytě rozlila vůně česneku a všichni seděli pohromadě. Možná už ty staré chutě nevyhledáváme, ale vzpomínky na ně v nás zůstávají. A když si někdy k filmu ukrojíme kousek chleba s cibulí, možná zjistíme, že v té jednoduchosti se pořád skrývá kus kouzla, které dělalo večery našich prarodičů tak zvláštními. Dříve se zkrátka nehrálo tolik na to co je zdravé, jako na to, co je pořádné a dobré.

Zdroje: magazin.aktualne.cz, toprecepty.cz, prozeny.cz