Nemusíte dětem pouštět pohádky pokaždé, když se nudí. Nuda jim může prospět víc, než si rodiče myslí

Když vám dítě řekne, že se nudí, možná nemáte čas se mu věnovat, a tak mu pustíte pohádku nebo podáte tablet. Je to rychlé, snadné, víte, že to pomůže a na chvíli máte klid. Podle odborníků ale není potřeba dítě zabavit pokaždé, i obyčejná nuda mu může v něčem pomoci.

Možná to znáte také. Venku prší, dítě chodí po bytě a nic ho nebaví. Hračky nechce, kreslit nebude a za chvíli už poněkolikáté slyšíte: „Mami, co mám dělat?“ Nejhorší je, když vy máte plno práce a věnovat se mu nemůžete. Co potom?

Nejjednodušší je pustit pohádku v televizi. Dítě se usadí a vy máte konečně chvilku na to udělat všechno, co potřebujete. Jedna pohádka neznamená nic špatného a ničemu nevadí.

Obrazovka rodičům často zachraňuje situaci

Podle loňského průzkumu agentury STEM kouká na obrazovky přes polovina dětí mladších jednoho roku. Dát dítěti mobil nebo pustit televizi je lákavá zkratka, hlavně když potřebujete uvařit večeři, dát prát prádlo do pračky nebo mít aspoň pět minut klid. Víc než třetina rodičů takhle hasí i záchvaty vzteku nebo pláč.

Zabere to na první pokus, jenže se z toho snadno stane začarovaný kruh, kdy dítě zjistí, že si jedním křikem vybrečí tablet či pohádku, takže to logicky bude aplikovat častěji. Problémem je, že pravidla v tomto ohledu bohužel neřeší každý, vychází to zhruba na každou třetí rodinu.

Když se chvíli nudí, je to v pořádku

Britská výzkumnice Teresa Belton zkoumala, jak sledování televize hýbe s dětskou fantazií. Jejím závěrem je, že se děti občas potřebují vyloženě nudit a nemít naservírovaný žádný program. Teprve když jim dojdou podněty, zapnou hlavu a začnou si vymýšlet vlastní zábavu.

Nefunguje to samozřejmě na povel po dvou minutách ticha. Dítě bude nejdřív kňourat, chodit za vámi a vykládat, že ho vůbec nic nebaví. Pokud ale vydržíte a nevyřešíte to hned tím, že mu dáte do ruky tablet, mozek si nakonec poradí sám.

Najednou přijde čas na Lego, které dlouho leželo v krabici, vytáhne pastelky a namaluje obrázky nebo si třeba postaví bunkr z polštářů a peřin. Právě tyhle zdánlivě bezvýznamné momenty, kdy si možná připadáte jako špatní rodiče, kteří neumí zabavit své dítě, podporují tvořivost nejvíc. Protože v momentě, kdy dětem naplánujeme každou minutu dne, bereme jim důvod přicházet s vlastními nápady.

Rodič nemusí dítě bavit celý den

Podobně mluví také dětská psycholožka Lyn Fry. Podle ní by se děti měly postupně naučit, jak naložit se svým volným časem. Když za ně rodiče pokaždé vymyslí program, tuto dovednost si nemají kde vyzkoušet a nenaučí se tuto vhodnou dovednost do života.

Jistě, u menších dětí je to jiné, ty budou samozřejmě potřebovat trochu pomoci. Ani jim ale nemusíte naplánovat celé odpoledne a v jednom kuse se jim věnovat. Stačí jim jen nabídnout dvě možnosti. Můžete se jich například zeptat, jestli si chtějí kreslit, nebo vytáhnout stavebnici. Vybrat už si mohou samy a hrát si pak také budou samy. A kdyby vás tam nutně potřebovaly, můžete si zpočátku hrát s nimi, ať je namotivujete.

Rodiče rozebírají téma nudy i na diskusních fórech, třeba na Redditu radila uživatelka MattinglyDineen podobně jako odborníci:

„Dejte jí hračky, senzorické materiály, výtvarné potřeby atd. Nechte ji nudit se. Nesnažte se ji bavit. Ona si něco najde.“

Lyn Fry také radí sepsat s dítětem seznam věcí, které ho baví. Může na něm být čtení, puzzle, malování, jízda na kole, pomoc při pečení nebo stavění bunkru. Když příště přijde s tím, že se nudí, stačí mu seznam připomenout.

Pohádky zakazovat nemusíte

Neznamená to, že se děti už nesmí dívat na pohádky. Americká pediatrická akademie akorát upozorňuje na to, aby čas u televize nebo tabletu postupně nevytlačil všechno ostatní. Děti přes den potřebují hlavně normální věci jako vyběhat se venku, hrát si, prohlížet si knížky a jen tak si povídat.

Mobil nebo i televize by neměly být řešením každé nespokojenosti nebo chvilky nudy. A když už jim nějakou pohádku pustíte, hlídejte, aby byla vážně pro jejich věk. U těch nejmenších se navíc vyplatí sednout si k tomu s nimi a probrat, co se tam vlastně děje.

Večerníček tedy opravdu vyřazovat nemusíte, jen je dobré vědět, že nemusíte sahat po ovladači hned při prvním „já nevím, co mám dělat“. Chvíli možná uslyšíte stěžování, ale když vydržíte, dítě si často nakonec najde zábavu samo.

Jak řešíte dětskou nudu vy? Pouštíte dětem pohádky?

Zdroje: forbes.cz, zena-in.cz, mojepsychologie.zeny.cz