Vzpomínáte na tuhle ošklivou skříň? Sběratelé za ni dnes nabízejí 100 tisíc, ale senioři se jí nechtějí vzdát
Dnes můžeme při vybavování domácnosti volit z tisíců designů a prvků, za socialismu takové možnosti ale nebyly. V té době většina domácností vypadala jako přes kopírák. Barevné PVC na podlaze, igelitový ubrus a žlutá kuchyňská linka, to byla svatá trojice každého československého domova. A někteří si tehdejší vybavení nechávají doma i dnes.
Když jste v 70. a 80. letech přišli na návštěvu k tetě nebo babičce, ocitli jste se v bytě, který byl k nerozeznání od toho vašeho. Od plechových kuchyňských linek po malé ledničky z Elektrosvitu Nové Zámky, od nezničitelných mixérů z Elektro Pragy Hlinsko až po ikonický nábytek, který ještě dnes zabírá čestné místo v mnoha českých obývácích.
Pohodlně se usaďte do vašeho křesla, snad už ne toho z mikroplyše s háčkovanou dečkou, a pojďme se podívat na to, co dodnes rozděluje českou společnost na dva nesmiřitelné tábory.
Cesta za vlastním (i když ne tak docela) bydlením
Při zmínce o socialismu mnohým z nás okamžitě vytane na mysli obrázek paneláku. Šedivé betonové krabice totiž představovaly splněný sen o vlastním bydlení pro statisíce rodin. Se sehnáním bytu byly problémy už v době první republiky. Obyčejní lidé museli zakládat družstva, aby si vůbec mohli nějaké bydlení dovolit. Podívejte se třeba na některé činžáky na Vinohradech, ty vznikly právě díky družstvům novinářů nebo úředníků.
Po únoru 1948 se ale z bydlení stala čistě politická záležitost. Velké prvorepublikové byty režim rozděloval na menší, do vil nastěhovali po několika rodinách a drtivou většinu nemovitostí stát znárodnil. Kdo chtěl bydlet, musel čekat na přidělení bytového dekretu, což často trvalo roky. A i když jste ho dostali, byt jste nikdy nevlastnili, byli jste jen jeho uživateli. Údržbu měly zajišťovat bytové podniky, které ale zvládaly maximálně vyměnit prasklou žárovku. Historické domy tak chátraly přímo před očima lidí, kteří v nich bydleli.
Nejdůležitější kus nábytku? Jasně, že obývací skříň!
A jaká věc nechyběla absolutně v žádném bytě? Samozřejmě pořádná obývací stěna. Novomanželé ji považovali za naprostou nutnost, bez které nemohli začít společný život. Často na ni padla první společná půjčka, kterou stát novomanželům velkoryse poskytoval bezúročně. Dnes mají původní obývací skříně z dob soacialismu v top stavu cenovku desítek tisíc korun a mezi sběrateli jsou velmi žádané – nabízejí za ně i částky přesahující 100 tisíc Kč.
Koncept úložných sestav se skleněnými vitrínami ale nevymysleli komunisté. Na tento nápad přišel už za první republiky český architekt Jan Vaněk, který snil o praktickém a dostupném nábytku pro všechny vrstvy obyvatelstva.
Jenže mezi teorií a praxí byl obrovský rozdíl. Zatímco Vaňkovy předválečné návrhy počítaly s kvalitním dřevem a řemeslným zpracováním, nábytek za normalizace byl často odbytý a z nekvalitních materiálů. Spolu s televizí, kterou mnoho rodin pořizovalo na splátky v Multiservisu, tvořila obývací stěna výkladní skříň každé domácnosti. Paradoxně však kvůli omezenému sortimentu měly tyto sestavy jen pár variant, takže jste prakticky na každé návštěvě narazili na stejný nebo velmi podobný kus nábytku.
Nejobvyklejším výrobcem obývacích stěn byla továrna Jitona, která se specializovala nejen na výrobu obývacích sestav, ale také kuchyní. Jitona byla tak úspěšná, že se její nábytek prodával třeba i ve Velké Británii nebo Kanadě.
Co se skrývalo za sklem? Poklady i bizarnosti
Prosklené vitríny byly vyhrazeny pro nejcennější rodinné skvosty, jako byly porcelánové soupravy, ozdobné hrnečky, broušené vázy, figurky a zarámované fotografie. Každá rodina byla na své vitríny patřičně hrdá a v neděli při návštěvě příbuzných se vždy našel důvod otevřít skleněná dvířka a vytáhnout sváteční porcelán na kávu a zákusek.
Na rozdíl od dnešních laminátových desek, které se rozsypou při prvním stěhování, tyto bytové stěny doslova přežijí nukleární výbuch. Vždyť kolik současných skříní dokáže vydržet 40 let každodenního používání bez větších známek opotřebení? Navíc mají jednu nespornou výhodu, nevyžadují téměř žádnou údržbu. Stačí pouze občas utřít prach a kdo ví, třeba se jednou stanou cenným sběratelským kouskem. Pro někoho tak může být tento retro kousek trapasem, pro jiného praktickým vybavením domácnosti.
Zdroje: novinky.cz, marianne.cz, prozeny.blesk.cz
