Ve filmu trvá jen pár minut, natáčeli ji ale 4 dny. Slavnou scénu ze Slunce, seno museli zopakovat 16×

Většina filmových scén na obrazovce trvá několik minut. V reálu je jejich natočení často nekonečný příběh. Jedna taková se objevila i v legendární komedii Slunce, seno a pár facek od Zdeňka Trošky. Legendární moment, který znají úplně všichni, se ale natáčel šestnáctkrát a trvalo to čtyři dny, než byl režisér spokojený.

Natáčení Troškových komedií nebylo tak snadné, jak se možná zdálo.

Druhý díl navázal na úspěch prvního

Když v roce 1983 natočil Zdeněk Troška komedii Slunce, seno, jahody, možná vůbec netušil, jaký fenomén vlastně vytvořil. Příběh obyčejných lidí z jihočeských Hoštic si diváci zamilovali právě proto, že to bylo ze života, a také díky humoru, který vesničanům nebyl cizí.

O pár let později se režisér do Hoštic vrátil. Tentokrát už ale diváci věděli, na co se mohou těšit. V druhém díle Slunce, seno a pár facek se vrací oblíbené rodiny Škopkových a Konopníkových a samozřejmě většina známých postav z prvního dílu.

Film měl premiéru v červenci roku 1989 a podle údajů trval dvě hodiny. V hlavních rolích se vedle Heleny Růžičkové představili Jiřina Jirásková, Stanislav Tříska, Jiří Lábus nebo Jaroslava Kretschmerová. Svérázná Škopková v podání Heleny Růžičkové se postupně stala tváří celé série, přičemž v druhém díle dostává ještě větší prostor.

Režisér čerpal z vlastní zkušenosti

Trilogie Slunce, seno je skvělá v tom, že prostředí vesnice není žádné studio s umělými kulisami. Hoštice byly Troškovi velmi blízké, protože se tam narodil a také tam vyrostl. Proto se rozhodl filmy zasadit právě sem.

Troška měl vesnické prostředí rád. Už jeho první film se jmenoval Ta naše vesnička česká. Režisér se v něm inspiroval právě tím, co jako dítě zažil. Do natáčení se zapojili i místní, kteří neměli před kamerou zkušenosti. Možná i díky tomu mají lidé pocit, jako by sledovali dění u nich doma.

Filozof Martin Škabraha, který se věnoval právě filmu v české krajině, zdůraznil, že Troška si dává záležet na autentičnosti.

„Obyvatelé Hoštic odmítají hrát postavy z idealizované socialistické vesnice a hrají-nehrají sami sebe,“ dodal.

Proto si lidé film tak oblíbili. Herci se nesnaží přehrávat, ale spíše být sami sebou. Jejich gesta, výrazy a mluva jsou přesně to, co Troška do filmu potřeboval. Je to obyčejný příběh z vesnice, který se ale stal legendou a milují ho generace diváků.

Lidé, kteří měli k hercům daleko

Jednou z nejvýraznějších nehereček byla Marie Pilátová, která ztvárnila postavu Konopníkové. Hned po Škopkové je to jedna z nejzapamatovatelnějších postav. Pilátová přitom nebyla klasickou herečkou. Konopníková byla její jedinou známou filmovou rolí.

V druhém díle se opět vrací, stejně jako její hádky se Škopkovou. Právě jejich neustálé dohady si lidé pamatují dodnes, protože byly vtipné hlavně díky autenticitě. Zajímavé je i to, že rozdíly mezi herci a neherci se projevovaly i mimo kamery. Místní například nechápali, proč se film netočí chronologicky podle děje.

Natáčení nebylo vždy snadné

Přestože trilogie Slunce, seno působí jako oddechová letní komedie, která nevyžadovala žádné filmové triky, realita byla jiná. Nešlo ani tak o propracované počítačové úpravy, ale některé scény se natáčely i dlouhé hodiny a bylo zapotřebí několika lidí k tomu, aby se scéna podařila.

Například scéna s babičkou, která sedí na dvoře na posteli. Aby se postel hýbala, využil Zdeněk Troška člověka, který se schovával pod peřinou, a ten ji celou dobu řídil. Režisér záměrně nevyužíval žádné složité triky, aby zachoval přirozenost.

Scéna, která trvala čtyři dny

Ve filmu je ale jedna legendární scéna, jejíž natáčení bylo skoro nekonečné. Ano, jde o kultovní rvačku, do které se zapojila polovina vesnice. Nejprve jde o drobné pošťuchování, ale v jednu chvíli se strhne doslova mela a facky létají všemi směry.

Podle dostupných informací se scéna opakovala šestnáctkrát a celé to trvalo čtyři dny. A aby toho nebylo málo, některé facky nebyly jen hrané. Televize Nova uvádí, že v některých chvílích se herci fackovali doopravdy. Na place prý byla dostupná i pálenka, aby komparzisté dlouhé natáčení lépe zvládli.

Marie Pilátová dokonce vzpomínala, že od Heleny Růžičkové jednou dostala takovou ránu, že se jí zamotala hlava. Jenže právě v tom je kouzlo celé série. Přirozenost a minimum filmových triků. Jenže divák vidí pár minut vtipné potyčky, ale ve skutečnosti je za tím čtyřdenní práce, o které už se nemluví. Máte rádi trilogii Slunce, seno?

Zdroje: nfa.cz, tv.nova.cz, novinky.cz