Sledujete Televizní noviny? Psycholog vysvětluje, co to vypovídá o vaší povaze a osobnosti

Sledování televizního zpravodajství vypadá jako zcela normální zvyk, jenže podle odborníků vypovídá o vaší osobnosti mnohem víc, než byste čekali. Jedni si u zpráv odpočinou, druzí se u nich rozčilují a třetí je považují za ztrátu času. A právě v tomhle rozdílu se skrývá překvapivě přesné zrcadlo lidské povahy.

V Česku patří sledování televizního zpravodajství k nejrozšířenějším každodenním návykům vůbec. Podle výzkumu odborníků z Masarykovy univerzity sledují dvě třetiny Čechů zprávy každý den a televize zůstává v domácnostech nejdůležitějším zdrojem informací, a to dokonce i mezi mladšími ročníky. 

Televizní noviny na Nově v roce 2024 průměrně sledovalo 950 tisíc diváků starších patnácti let s podílem přes 31 procent, Události na České televizi si stabilně drží kolem 786 tisíc diváků. 

Zvyk, který prozradí, kdo jste

Nejde tak úplně o to, jestli zprávy sledujete, ale hlavně jak a proč to děláte. Zpravidla je sledují lidé, kteří si skládají ponožky do párů, nenechají se rozhodit změnou plánů a den bez zpráv jim připadá jako den bez snídaně. Svědomití lidé si rádi budují rutinu, dodržují termíny, neradi odkládají věci na poslední chvíli a obecně potřebují ve svém životě určitý řád. 

A právě pravidelné sledování zpráv je pro ně přirozenou součástí tohoto řádu. Zajímavé zjištění přinesl i výzkum publikovaný v odborném zahraničním časopise, podle něhož lidé, kteří konzumují zprávy výhradně z tradičních médií (jako je právě televize), vykazují nejvyšší skóre ve svědomitosti. Tedy kdo dá přednost Televizním novinám před Facebookem, bývá emočně stabilnější a méně náchylný k úzkostem.

Co o vás prozradí výběr stanice

Výběr konkrétního zpravodajského pořadu často není náhodný a má přímou souvislost s tím, jaký jste typ člověka. Lidé s vyšší mírou přívětivosti, tedy empatičtí, spolupracující a orientovaní na druhé, mají tendenci vyhledávat jiný typ zpravodajství než lidé s vysokou mírou otevřenosti novým zkušenostem. 

Pokud si pravidelně ladíte Události na Jedničce, zřejmě patříte mezi lidi, kteří dávají přednost ověřeným informacím a důvěřují institucím. Fanoušci Televizních novin na Nově mohou být o něco spontánnější, emocionálně otevřenější a zvyklí na dynamičtější podání zpráv. 

A kdo přepíná na Hlavní zprávy na Primě? Ten pravděpodobně hledá alternativní pohled a nechce se spokojit s jedinou verzí příběhu. 

Když vám zprávy změní pohled na realitu

Už v šedesátých letech minulého století americký sociolog Gerbner zjistil, že čím více času lidé tráví sledováním televize, tím pravděpodobněji začnou vnímat svět jako nebezpečnější, než ve skutečnosti je. Jednotlivá zpráva o neštěstí vás nijak zásadně neovlivní, ale roky každodenního sledování katastrof, kriminality a konfliktů postupně přetvářejí vaše vnímání reality.

Jedna věc, kterou psychologové hodnotí jednoznačně pozitivně, je společné sledování zpráv v rodině. V mnoha českých domácnostech fungují zprávy jako jakýsi rodinný spojovník, moment, kdy se všichni sejdou a komentují, co se ten den stalo. Jeden komentuje sport, druhá se chytá za hlavu u reportáže o dálnicích a puberťák u toho pokládá otázky, na které nikdo nezná odpověď.

Jak se chránit a přitom zůstat v obraze

Zlaté pravidlo? Nenechte zprávy, aby vám zabíraly celý večer. Třicet minut zpravodajství úplně stačí, zbytek času věnujte něčemu, co vám udělá radost, nebo vám alespoň neuškodí. Důležitý je také výběr obsahu. Kdo po Televizních novinách automaticky nechá běžet kriminální seriál plný násilí a pak ještě noční zpravodajství, ten svému mozku nedává moc šancí zpracovat všechny ty negativní podněty. 

Mnohem zdravější je zprávy vědomě ukončit, přepnout na komedii nebo dokument o přírodě a nechat hlavu trochu vydechnout. Lidé, kteří se zpravodajství záměrně vyhýbají, bývají podle výzkumů buď nadprůměrně úzkostní a brání se tak zahlcení negativními emocemi, nebo naopak nadprůměrně sebevědomí a přesvědčení, že si relevantní informace najdou sami, vlastní cestou. 

Sledujete zprávy každý den, nebo už jste na ně zanevřeli? 

Zdroje: mediaguru.cz, simplypsychology.org, domaci.hn.cz, csas.cz