Když jsem sebe sama uviděla večer v televizi, nevěřila jsem vlastním očím. Nechápu, jak si mohli dovolit mě potají natáčet a ukazovat v televizi

V jedné internetové diskuzi jsem nedávno narazila na zpověď mladé ženy, která popsala šokující moment: večer si pustila televizi a v reportáži hlavních zpráv zahlédla samu sebe. Netušila, že je natáčena, a rozhodně k tomu nedala žádný souhlas. Navíc jí ani nerozostřili obličej.

Představa, že člověk uvidí sám sebe v televizi úplnou náhodou, určitě není pro mnoho z nás příjemná. Zatímco někteří by nadšeně volali známým a rodině a ještě sdíleli video ze záznamu, jiní by nejradši zalezli doma pod peřinu a týden by nevylezli. Nejde ani tak o stud, jako potřebu chránit své soukromí a fakt, že jsem k takové věci přece nedala souhlas. Situace mě zaujala a protože jsem sama nevěděla, jak to vlastně se zveřejňováním lidí na obrazovce je, chtěla jsem tomu přijít na kloub.

Veřejné prostranství má jiná pravidla

Základem je identifikovat, kde se vlastně nacházíme. Jsme uvnitř, nebo venku? Jsme na veřejnosti, kam má přístup každý, nebo v prostoru, kam mohou jen vyvolení? Z právního hlediska je to vcelku jasné – pokud se nacházíme v parku, na nádraží, na zastávce nebo v centru města, může se stát, že nás někdo na svůj telefon či kameru zachytí, protože na veřejných prostranstvích není zakázáno takový materiál pořizovat.

Co se týče zveřejňování pořízených záběrů, rozhodujícím faktem je, k jakému účelu byly pořízené. Náš občanský zákoník sice chrání podobu člověka, nicméně připouští výjimky a tou nejzásadnější je právě zpravodajství. Kamery totiž v reportážích běžně nezachycují konkrétní lidi, protože si je vybrali, ale z důvodu toho, co se děje kolem nich. V takovém případě se stane, že se ocitnete na místě, které je zrovna potřeba ke střihu do večerních zpráv a na souhlas se vás nikdo ptát nemusí.

Kdy je souhlas potřeba

I takové natáčení však obsahuje zdvižený ukazováček a to tehdy, pokud by se kamera zaměřila přímo na konkrétního člověka. Žádné detailní záběry obličeje člověka, který jenom prochází kolem, nejsou přípustné, stejně jako případné zesměšňování nebo spojování s negativní činností, která by mohla ovlivnit jeho osobní život.

To samé platí ve chvíli, pokud byste byli hlavním tématem v reportáži, pak bez vašeho výslovného souhlasu nesmí dojít ke zveřejnění tváře ani hlasu. Pokud by tak reportáž byla o sousedských neshodách a vy jste nedali explicitní souhlas, záběry, jak vycházíte z domu v teplákách s odpadky v ruce, by se na obrazovku rozhodně dostat neměly.

Celebrity jsou výjimkou

Ještě přísnější pravidla platí u dětí. Ty se v televizi bez souhlasu rodičů prakticky neukazují, a pokud ano, pak jen výjimečně a je třeba dbát maximální opatrnosti. Snad jedinou výjimkou jsou školní vystoupení nebo sportovní přenosy a ty jsou obvykle také ošetřeny souhlasem.

Naopak v případě veřejných osob, například politiků, starostů, celebrit nebo policistů výjimka o souhlasu neplatí a takoví lidé mohou být v rámci výkonu své funkce natáčeni v podstatě bez omezení. Pokud by šlo o ryze soukromou situaci, vracíme se například u policistů zpět k předchozímu bodu, kdy by byl potřeba výslovný souhlas.

Není třeba se hroutit

Příběh ženy z internetové diskuze není žádnou výjimkou, ale české zákony hovoří jasně. Ve skutečnosti se není třeba podobných situací bát, jejich případný dopad bývá minimální a mnoho lidí by si při sledování zpráv nevšimlo ani samo sebe někde v pozadí, protože se soustředí na sdělení. To, co se mnohým může zdát, s lehkou nadsázkou, jako ostuda před celým národem, je často jen krátký moment, který si ve finále nikdo kromě dotyčného nepamatuje.

Každý z nás se tak může na chvíli stát pomyslnou celebritou televizních zpráv. Ale většinou to znamená jediné – že jsme byli ve špatnou (nebo správnou) chvíli na správném místě.

Zdroje: candigliota.blog.respekt.cz, cikr.cz, aqeacademy.cz