Vnoučatům tajně dávám sladkosti, u babičky si přece mají užívat. Teď mi je dcera odmítá dávat na hlídání

Takový slaďoučký bonbon schovaný v kapse, čokoláda před obědem nebo zmrzlina, o které se maminka nikdy nemá dozvědět. Pro babičku jde možná jenom o nevinné rozmazlování. Pro rodiče je to někdy důvod k pořádné hádce. Kde končí radost z návštěvy u prarodičů a začíná nerespektování rodičů?

Kdo někdy jezdil jako dítě k babičce, možná podobnou větu slyšel. „Ale mamince to neříkej.“ Následoval bonbon, sušenka nebo třeba druhá porce buchty. U babičky obvykle děti sladkosti dostávají a užívají si tak to, co doma obvykle nemají. Pro mnoho rodin je právě tohle součástí kouzla návštěv u prarodičů.

Jenže co když rodiče řeknou jasné `NE`? V tu chvíli se z nevinné čokolády může stát opravdu zásadní problém, který už vůbec není o sladkostech. Věta „Vnoučatům tajně dávám sladkosti, u babičky si přece mají užívat“ může znít nevinně. Pokud ale dcera nebo třeba syn zjistí, že babička pravidla často a úmyslně obchází, může dojít až k tomu, že jí děti odmítne dávat na hlídání.

U babičky platí jiná pravidla?

Je pochopitelné a docela běžné, že u prarodičů platí trochu jiná pravidla než doma. Dítě může jít spát později, dostane nějakou mlsku nebo se dívá na televizi i po večerce. A rozdílná pravidla sama o sobě nemusí být pohromou.

Podle neziskové organizace, která pomáhá dětem a rodičům Child Mind Institute, jsou děti schopné pochopit, že v různých domácnostech mohou platit různá pravidla. Důležité ale je, aby věděly, co se od nich očekává, když jsou u rodičů či prarodičů, ale také třeba ve škole nebo na zájmovém kroužku. Jinými slovy, dítě může pochopit, že u babičky dostane po obědě buchtu, zatímco doma ho sladký dezert každý den rozhodně nečeká.

Psychoterapeutka Roberta Satow na webu Psychology Today zároveň upozorňuje, že rozdílné názory rodičů a prarodičů na jídlo, výchovu nebo pravidla jsou úplně normální. Prarodičům ale doporučuje, aby pravidla rodičů respektovali, když děti hlídají. Zároveň si ale i oni sami musí říct, která pravidla jsou ochotní a schopní při hlídání jasně dodržovat.

Hádka nemusí být jen o cukru

Sladkosti nejsou z hlediska jídelníčku úplně špatné. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby u dětí i dospělých tvořily takzvané volné či snad rychlé cukry méně než deset procent celkového denního příjmu energie. Když ale příjem cukrů klesne pod pět procent, může podle WHO přinést další zdravotní výhody. Třeba méně zubních kazů nebo méně dětské obezity.

Jedna buchta u babičky ale ještě není to samé jako dlouhodobě nevhodný jídelníček. Rodinná hádka proto často není jenom o množství cukru. Mnohem větším problémem může být to, že matka nebo otec stanoví jasné pravidlo a někdo jiný, nejčastěji babička nebo dědeček, ho vědomě a opakovaně obchází.

Australský portál pro rodiče a pečovatele Raising Children Network proto prarodičům doporučuje, aby si s rodiči otevřeně vyříkali, co od sebe očekávají a kde mají nastavené hranice.

Kvůli dětem doživotně pošramocené vztahy

Že nejde o nijak výjimečný problém, ukazují také zkušenosti samotných rodičů. Jedna matka letos v červnu popsala na fóru Reddit obdobnou situaci. Uvedla, že sladkosti dětem běžně nedává a její tchán s tchyní o tom dobře vědí. Přesto je podle ní dostávají pokaždé, když je prarodiče hlídají.

Žena napsala, že o dodržování pravidla požádala prarodiče přímo a totéž jim měl říct i její manžel. Situace se ale nezměnila. Děti jí po návratu vyprávěly, co za sladkosti u prarodičů dostaly. „Prostě už je s nimi nechci nechávat,“ uvedla žena v diskusi.

Ještě ošemetnější může být situace, kdy babička nebo dědeček dítěti řeknou, aby radši rodičům o sladkosti radši neříkalo. Pak už nejde pouze o to, jestli jeden bonbon navíc dítěti uškodí, nebo neuškodí. Dospělý totiž nutí dítko k tomu, aby rodičům něco zatajovalo a mělo tak před nimi tajemství. Tím se ale dítě dostává do centra jejich sporu. A to minimálně vůči dítěti není vůbec fér.

Rozumným řešením proto může být domluvit se předem, která pravidla jsou pro rodiče opravdu důležitá a kde naopak mohou mít prarodiče o něco větší volnost. Trocha rozmazlování k babičce a dědečkovi klidně patřit může. Pokud se ale z drobných radostí stane pravidelné obcházení domluvy, může nakonec zmizet to nejdůležitější – vzájemná důvěra… Která se pak ale někdy obnovuje dost těžko.

Jak to máte vy? Mohou podle vás prarodiče vnoučata trochu rozmazlovat, i když by s tím jejich rodiče úplně nesouhlasili? Anebo máte také striktně nastavená svoje pravidla?

Zdroje: who.int, childmind.org, raisingchildren.net.au