Nabídli mu, aby znovu natočil jednu z nejslavnějších českých pohádek. Václav Vorlíček okamžitě odmítl
Zahraniční filmaři chtěli natočit vlastní verzi jeho slavné pohádky, a tak Václavu Vorlíčkovi nabídli režii a později i možnost na natáčení dohlížet. Ani jedno ho však nelákalo. Když příběh už jednou natočil, znovu se mu do stejné práce nechtělo.
Přestože některé pohádky znáte skoro nazpaměť, stejně se na ně i tak rádi podíváte. Ať už cíleně, nebo jen při přepínání televize, kdy se zastavíte u známé scény a nakonec se dokoukáte až do závěrečných titulků. U jednoho z Vorlíčkových filmů to tak nemají jen čeští diváci, ale i diváci v zahraničí. Všichni jsme na něm vyrostli a o Vánocích ho chceme vidět znovu.
Proto zahraniční filmaře napadlo natočit stejný příběh, ale s vlastními herci. A tak oslovili režiséra původní pohádky, ten však nabídku nepřijal. A když mu navrhli, že by na natáčení mohl alespoň dohlížet, nesouhlasil ani s tím, při takové práci by se totiž nudil.

Jeho filmy znáte od dětství
Václav Vorlíček stojí za řadou filmů, které se v televizi opakují dodnes. Pokud si rádi pouštíte české komedie, určitě jste některý z nich viděli. Natočil Dívku na koštěti, Pane, vy jste vdova!, Jak se budí princezny nebo Což takhle dát si špenát. Se scenáristou Milošem Macourkem připravil také známou Arabelu. Jejich společná práce začala u komedie Kdo chce zabít Jessii?.
Humor chtěl dostat i do pohádek a některé herce si vybral právě proto, jak dokázali diváky rozesmát. Ne všechno přitom bylo předem ve scénáři. Občas ho něco napadlo až na místě a rovnou to s herci vyzkoušel.
Nabídli mu, aby znovu natočil jednu z nejslavnějších českých pohádek. Znovu ale nechtěl točit to, co už jednou natočil. Neodmítal tím samotný nápad ani nebránil ostatním, aby se do filmu pustili. Svolení dal, jen jim řekl, ať natáčejí bez něj. Kromě opakování stejné práce ho odrazovalo i to, že by měl znovu trávit čas při natáčení ve sněhu.
Norové chtěli jeho pohádku se svými herci
Šlo o Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 s legendární Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem. Film vznikl v československo-východoněmecké spolupráci a natáčel se mimo jiné u hradu Švihov a na zámku Moritzburg.
Na ČSFD má hodnocení 86 %, jedná se o 142. nejlépe hodnocený film na celé databázi. A lidé mají pohádku opravdu rádi, například uživatel/ka Saramandanka píše:
„Naše nejkrásnější pohádka a pochybuji, že se časem natočí lepší. Pojetí Popelky Libuší Šafránkovou je dokonalé a tak trochu Austenovské.“
Popelku si oblíbili také v Norsku. Když ji tamní televize na začátku devadesátých let vynechala z vánočního programu, diváci si stěžovali. Dokonce si zvykli i na dabing, který by se nám asi jen tak nelíbil. Všechny postavy totiž namluvil jediný herec, Knut Risan.
Právě z Norska přišla nabídka, aby Vorlíček natočil pohádku znovu s místními herci. Když odmítl režii, tvůrci se ho pokusili získat alespoň jako dozor nad natáčením. Ani to mu ale nepřipadalo lákavé, ve sněhu už stát nechtěl.
Odmítnutím to neskončilo
Ač se to přes režisérovu negativní odpověď nemusí zdát, Vorlíček nové Popelce fandil, jak uvedl producent Pavel Berčík, který pomáhal vyjednat práva k novému zpracování. S režisérem se účastnil norského uvedení restaurovaného originálu, kde se setkali i s tamními producenty. Vorlíček s nimi o filmu mluvil, podle Berčíka si ale zároveň věřil, že jeho verzi jen tak nepřekonají.
Novou pohádku nakonec natočila Cecilie A. Mosliová a Popelku si zahrála zpěvačka Astrid S. Český film dobře znala, doma ho sledovala každé Vánoce. Před natáčením se kvůli roli připravovala v jízdě na koni a lukostřelbě. Také její Popelka se totiž umí bránit a nenechá si od ostatních všechno líbit.
V českých kinech se film objevil 23. prosince 2021 jako Tři přání pro Popelku. Pokud jste si ho pustili s českým dabingem, slyšeli jste v něm i Pavla Trávníčka. Tentokrát ovšem nemluvil prince, ale postavu, kterou v původní pohádce hrál Vladimír Menšík.
Máte Tři oříšky pro Popelku rádi? Také je to pro vás vánoční klasika? A viděli jste norskou verzi?
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, csfd.cz, reflex.cz
