Jídlo, které si Češi zakusují k chlebu už od roku 1980, smrdí průšvihem. Podle odborníka je to výživový omyl
Má ho doma skoro každý. Děti si s ním mažou rohlík, dospělí ho dávají do plněných paprik. Jenže tahle všední potravina se dostává pod palbu odborníků na výživu. Problém samozřejmě není v chuti, ta je skvělá, ale v tom, co je uvnitř. A hlavně v tom, jak často ho Češi jedí.
Osmdesátá léta v českých domácnostech rozšířila dobrotu, která se snad nikdy nekonzumovala tak často. Měkký sýr v trojúhelníčcích zabalených v alobalu nebo v modré krabičce začal mizet z obchodů rychleji než banány. Byl levný, vydržel dlouho a mazal se snadněji než cokoliv předtím. A hlavně chutnal celé rodině.

Tavený sýr se nemusel krájet, nedrobil, zkrátka byl skvělou volbou v mnoha ohledech. Oficiálně jde o mléčný výrobek, který vznikl zahřátím přírodního sýra na vysokou teplotu s přidáním speciálních chemických látek.
V praxi to znamená, že vezmete sýr, nahřejete ho až na devadesát pět stupňů, přidáte substance zajišťující hladkou konzistenci a celé to zabalíte do alobalu. Výsledek vypadá jako sýr, chutná jako sýr, ale nutričně to sýr úplně není.
Chemie místo přírodního sýra
Když si vezmete kostku taveného sýra a podíváte se na etiketu, najdete tam věci, které v přírodním sýru nenajdete. Jsou to například tavicí soli, konkrétně polyfosfáty označené jako E 452. Ty zajišťují, že se hmota hladce roztírá a netvoří hrudky. Jenže polyfosfáty mají i negativní stránku. Při nadměrné konzumaci mohou ovlivňovat vstřebávání vápníku a dalších minerálů.
A pak tu máme sůl, hodně soli. Podle výživových expertů obsahují tavené sýry výrazně vyšší množství soli než přírodní sýry. Zatímco eidam nebo gouda mají kolem 1,5 až 2 gramů soli na sto gramů, u tavených sýrů se čísla pohybují často nad třemi gramy. A když si ráno nanesete pořádnou vrstvu na dva rohlíky, dostanete se rychle k množství, které tvoří značnou část doporučeného denního příjmu.
Dalším problémem je množství skutečných bílkovin. Přírodní sýr obsahuje kolem 25 gramů bílkovin na sto gramů. U tavených sýrů je to méně, protože část hmoty tvoří voda, tuky a přídavné látky. Výsledkem je méně výživná potravina, která vám dá pocit sytosti, ale tělo nedostane tolik živin, kolik by mohlo.
Co říkají výživoví poradci?
Odborníci na výživu tahají tavené sýry na pranýř kvůli tomu, že patří mezi ultrazpracované potraviny. Což v praxi znamená, že z mléka k finálnímu produktu vede dlouhá cesta plná technologických zásahů. A tahle cesta často odnáší dobrých věcí víc, než kolik jich přidá.
Ultrazpracované potraviny jsou dnes spojovány s celou řadou zdravotních problémů. Od obezity přes kardiovaskulární onemocnění až po zhoršení trávení. Ne že by vám jeden trojúhelníček způsobil infarkt. Ale když je tavený sýr každodenní součástí jídelníčku, začne se to brzy někde projevovat.
Dětství s trojúhelníčkem v ruce
Hodně lidí si pamatuje tavený sýr z dětství. Babička ho mazala na rohlíky, mamka ho používala při přípravě svačiny a táta s ním připravoval plněné papriky. Největším problémem je obliba u našich nejmenších. Děti si na tavený sýr zvyknou a pak ho chtějí pořád. Místo eidamu, hermelínu nebo jiných přírodních sýrů, které obsahují víc bílkovin a minerálů, sahají po trojúhelníčku. A rodiče to tolerují, protože alespoň něco snědí.

Dětský organismus ale potřebuje pestrou stravu plnou kvalitních bílkovin, vápníku a vitaminů, přičemž tavený sýr tohle nenabízí v takové míře, v jaké by měl.
Není sýr jako sýr
Klasické sýry jako eidam nebo ementál se vyrábějí tradičním způsobem, kdy se mléko nechá kvasit pomocí syřidla a bakterií. Tento postup se používá po staletí a výsledkem je potravina obsahující bílkoviny, tuky, vápník a vitamíny, které tělo využije. Tavený sýr vznikl jinak.
Na začátku dvacátého století ve Švýcarsku hledali způsob, jak prodloužit trvanlivost sýrů, aby se daly vozit na delší vzdálenosti i bez chlazení. Pro armádu a obchod to byla skvělá věc. Sýr vydržel déle, dalo se s ním lépe manipulovat a nevyžadoval chlazení. Ale z pohledu výživy to dopadlo hůř.
Zdroje: arecenze.cz, cs.wikipedia.org, hradec.rozhlas.cz
