Zvyk, který považujeme za odpočinek. Ve skutečnosti tělo stresuje víc než 8 hodin v práci

Dobře to známe snad všichni. Z práce domů, nakoupit, připravit večeři, věnovat se dětem, vyvenčit psa a rázem je osm hodin večer. S energií už jsme na nule a jediné, po čem toužíme, je chvíle klidu a odpočinku. Jenže to, co za odpočinek považuje většina z nás, se ukazuje spíš jako škodlivý zlozvyk, za který nám naše tělo rozhodně nepoděkuje.

Možná vám to ani nepřijde, ale náš mozek toho za celý den musí zvládnout neuvěřitelně hodně. Večerní únavu tak nemusí způsobovat jenom vyčerpání fyzické. Kancelářská práce je v tomhle ohledu snad mnohem zrádnější a druhá šichta v podobě péče o domácnost tomu nijak nepomáhá. Hlídat termíny návštěvy lékaře, pamatovat si, kolik zbývá doma vajec a do toho zvládat často náročné a zodpovědné povolání udržuje mozek v neustálém střehu. Večer pak logicky volá po odpočinku. Namísto toho mu ale většina z nás v dobré víře nakládá ještě víc.

Odpočinek, který nám bere energii

Mozek reaguje na podněty. A je mu jedno, jestli jde o učení se účtové osnovy zpaměti nebo biflování španělské gramatiky. Nerozlišuje mezi prací a zábavou. Veškeré informace, které zpracováváme, musí naše hlava správně vyhodnotit, zařadit a zpracovat. Ostatně, jedno z pravidel saunování doporučuje nebrat si do relaxační části ani knihu nebo časopis. Je to právě proto, abychom do sebe nepouštěli další informace. Stejné je to i s večerní zábavou, která je všude podobná. Ať už vezmete do ruky knížku nebo televizní ovladač, zase to pro mozek znamená jediné. Přísun dalších a dalších informací.

Špatný relax jako tichý zabiják

Večerní sledování televize přitom udržuje mozek ve stavu bdělosti a oddaluje tak jeho zklidnění. Abychom si skutečně po celodenním shonu doopravdy odpočinuli, potřebujeme chvíli, kdy naši nervovou soustavu nezatěžuje vůbec nic. Možná si vzpomínáte z dětství na dobu, kdy tatínek po práci seděl mlčky půl hodiny v křesle a maminka kvůli tomu lamentovala. Dneska už snáz rozumíme tomu, proč se po příchodu z práce potřebujeme schovat mimo dosah rodiny. Potřebujeme prostě vypnout. A to nejen tok našich myšlenek, ale i televizi.

Vypnout neznamená utéct

Říkáte, že nemáte možnost zamknout se na hodinu v ložnici? To ani není třeba. Stačí, když minimalizujete přísun dalších informací a podnětů. Neumíte si představit vaření večeře bez puštěné televize nebo podcastu do sluchátek? Zkuste to. I taková tisíckrát opakovaná činnost jako je krájení cibule může být formou relaxace, pokud se budete soustředit jenom na ni. Cítíte, že nevnímáte, co vám vaši blízcí povídají, sotva se vrátíte z práce domů? I tohle je známka toho, že je toho na vás moc. Poproste je, aby vás nechali půl hodiny vydechnout a potom s nimi rádi proberete všechno, co mají na srdci.

Obklopujte se těmi, koho máte rádi

Když si tuhle odpolední chvilku jenom pro sebe nevybojujete, zkuste jinou formu odpočinku. Někdy stačí jenom procházka s pejskem po okolí, hlavně když po vás nikdo nic nechce. Nechte doma sluchátka, společnost svých dětí nebo partnera ale neodmítejte. Společné povídání si o tom, co den přinesl, je také velmi úlevné. Nebo vedle sebe jenom mlčte. I to je blahodárnější než mluvit za každou cenu.

Pomoci může pohyb, ticho i čerstvý vzduch

Běžci a další sportovci mohou načerpat síly při tom, co je baví nejvíc. Stačí půlhodina běhu nebo hodinka v posilovně, kde nemusíte myslet na nich jiného než na počítání sérií. Blahodárný efekt může mít paradoxně i úklid, i když ruku na srdce, koho příchod domů, kde na něj čeká dřez plný špinavého nádobí, může naplnit očekáváním relaxu? Nebo si vytvořte rituál, kterým oddělíte náročný den od poklidného večera. Moje kamarádka si třeba každý večer uvaří bylinkový čaj a napíše pár postřehů z uplynulého dne do deníku. Pokud ten den nezažila nic, co by stálo za zmínku, sáhne po starších denících a připomíná si, co prožívala a jak to vnímala několik let zpátky.

Mozek je náš velkokapacitní počítač

Suma sumárum, ne nadarmo je mozek jedním z nejdůležitějších orgánů. Je třeba chovat se k němu stejně, jako pečujeme o svůj počítač. Čas od času smažeme z paměti informace, které už nepotřebujeme. Občas provedeme aktualizaci systému a když se počítač přehřívá, odneseme ho do servisu. To samé bychom měli sami se sebou. Tam, kde si neporadíme sami, si můžeme říct o pomoc odborníka. Usíná se vám večer špatně? Reaguje podrážděně na své blízké? Třeba je to neklamnou známkou toho, že už je naše operační paměť na hraně své kapacity.