„Kdyby pracovala načerno, dostala by více.“ 62leté ženě stát přiznal pracovní bonus pouhých 78 Kč

Pracuje za minimální mzdu, a přesto by podle nového rozhodnutí měla od státu dostat bonus jen 78 korun. Případ 62leté paní vyvolal na sociálních sítích rozruch. Ještě větší pozornost ale vzbudilo porovnání s lidmi, kteří pracují „načerno“. Tady se totiž ukazuje největší paradox superdávky.

Superdávka měla být výhodnější, ale tam, kde by měla pomoci, nepomáhá. Není tak zrovna ojedinělé, že se vyskytují názory jako: „Kdyby pracovala načerno, dostala by více.“ 

Pracovala za minimum, ale podpory se nedočkala

Příběh dvaašedesátileté ženy se objevil na sociálních sítích v souvislosti s novou dávkou sociální pomoci. Ta spočívá v tom, že všechny dávky, které dosud existovaly, se spojily do jedné, které se říká superdávka. Podle dostupných informací žena pracuje za minimální mzdu v obci s vysokou nezaměstnaností a bydlí v nájmu. Přesto jí v součtu klesla státní podpora o více než 5 tisíc korun.

Bonus, který k tomu ještě měla dostat navíc, je až směšný. Konkrétně u této ženy to bylo celých 78 korun. Příklad z praxe se objevil ve facebookové skupině v souvislosti s novou superdávkou. Přitom právě pracovní bonus byl jedním z hlavních důvodů, proč se změna zaváděla.

Myšlenka byla dobrá, ale v praxi to nedopadlo podle představ. Člověk, který pracuje, by se měl mít lépe než člověk, který nikdy nepracoval. Jenže kombinace příjmů, životních nákladů a složení domácnosti udělá z motivačního příspěvku směšné kapesné.

Superdávka měla motivovat k práci

Nová dávka sociální pomoci nahradila čtyři původní. Dříve existoval příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Dnes se zavedl jeden systém, který se skládá z několika částí. Jednou z nich je například právě pracovní bonus. Ministerstvo práce a sociálních věcí ho vysvětlilo jako odměnu za to, že lidé aktivně pracují.

Na papíře to zní jako skvělý nápad. Zákon jasně říká, že pokud celkový příjem domácnosti není větší než 1,6násobek životního minima, pracovní bonus bude 40 procent příjmu. Jakmile se ale rodina dostane přes tuto hranici, bonus se celkem výrazně krátí.

V praxi to ale nefunguje tak, že prostě pracujete a dostanete 40 procent platu navíc. To by se samozřejmě líbilo všem, takové hezké kapesné k platu. Ve výpočtu hraje roli hned několik proměnných a není to taková hračka, jak se možná na první pohled zdá.

Pokud se vám tedy jednou na výplatní pásce objeví částka vyšší, než je hranice, klesne vám část jiné podpory. Ve výsledku tak nejde o žádné zvýšení odměny za práci, jak většina lidí od bonusu očekávala. A to se spoustě lidí nelíbí.

Jedna skupina lidí ho potřebuje, ale nedostává

Jako příklad uvedeme jednoduchý výpočet. Do konce září je životní minimum na jednoho člověka 4 860 korun měsíčně. U rodiny, kde je více členů, se minima sčítají. Od října letošního roku se ale hodnoty změní, což se samozřejmě odrazí i na dávkách.

Pokud tedy někdo žije sám, hranice 1,6násobku životního minima je 7 776 korun. Když je jeho příjem pod touto hranicí, dostává 40 procent příjmu jako bonus. Tento případ je ale spíše ojedinělý. Spousta lidí totiž pracuje za minimální mzdu, která je i přesto vyšší než uvedená hranice. V tu chvíli se bonus začíná krátit.

Vypadá to logicky. Nejvíce potřebují podporu lidé, kteří sice pracují, ale stejně nemají ani na jídlo. Ve chvíli, kdy si vyděláváte dost, nepotřebujete podporu státu. Jenže největší problém je právě prostřední skupina.

Ti totiž často pracují za minimální mzdu. Ta je sice v roce 2026 vyšší než životní minimum, konkrétně 22 400 korun, ale zároveň ve spoustě případů nepokryje ani základní životní náklady. Tato skupina ale kvůli svému příjmu o pracovní bonus přichází, přestože by ho potřebovala.

Na problémy se upozorňovalo už dopředu

Na superdávku se hemžily kritické názory ještě před jejím spuštěním. Například sociolog Daniel Prokop k tomu dodal:

„Ta dávka má pořád hodně problémů, které část těchto nízkopříjmových pracujících vyřazuje: třeba tolik nefunguje pracovní bonus nebo to nefunguje tolik pro menší domácnosti, např. samoživitelky.“

Měl hlavně obavu z práce „načerno“, jelikož by mohla být kvůli superdávce výhodnější. Jestliže člověk pracuje, odvádí daně, ale kvůli příjmu mu klesne sociální podpora, rozdíl mezi legální prací a neoficiální prací je dost výrazný. Samozřejmě to nikoho nenabádá pracovat načerno. Spíše to ukazuje na to, že superdávka nefunguje tak, jak by měla.

Lidé na internetu se stále přou

V internetové diskusi na Facebooku se objevila spousta komentářů. Jedna uživatelka napsala, že se dočetla, že dávka by měla podporovat lidi, aby pracovali i za minimální plat. Na to jí uživatelka Lenka Hodková odpověděla:

 „Jsem sama, pracuji za 20 tisíc čistého, superdávka nula, a tedy žádný pracovní bonus, jak tvrdil Jurečka.“

Názory mezi lidmi se různí. Jedni mají problém s krácením bonusu, druzí si zase stojí za názorem, že stačí jen více pracovat a bonus nebude potřeba. Každý má svůj názor, ale zároveň jsme momentálně v situaci, kdy se odměna v podobě bonusu na výpisu prakticky ztratí, jak nízká je. Využili jste někdy nějakou dávku sociální podpory?

Zdroje: radiozurnal.rozhlas.cz, novasd.cz, facebook.com