Hádanka: 16:4×2=? Pro děti brnkačka, ale dospělí Češi se na tom zamotají jak nudle v polívce
Je spousta lidí, kterým matematika nevoní. A naopak. Jiní v matematice shledávají logiku, což je správné a vědí, že se naučí během školních let pár pouček a ty mohou aplikovat skoro na všechny příklady, které jim osud přistrčí do životní cesty.
Matematika je věda přesná, logická a nekompromisní. Je to jazyk vesmíru, disciplína, která pohání technologie, staví mosty a odhaluje tajemství přírody. Přesto ji mnoho lidí považuje za složitou či neuchopitelnou.
Logická, ale často neoblíbená věda
Proč tomu tak asi je? Možná proto, že matematika vyžaduje precizní přístup. Není v ní žádný prostor pro dohady. V matematice nelze říci „skoro správně“, a jen ve výjimečných případech je možné odpovědět „přibližně“. Žáci si často říkají: „Proč se musím učit zlomky, desetinná čísla nebo rovnice; vždyť je nejspíš nebudu v životě vůbec potřebovat.“ A to je velký omyl. Člověk sice nemusí znát všechno, obzvláště v dnešní době, kdy na zadaný dotaz odpoví Mr. Google. Jenže často se i v matematice můžete dovědět dvě nebo tři odpovědi. Záleží jen na tom, jaké informace jsou na internetu vloženy. A také jak je ten který vyhledavač zpracuje. A máte-li smůlu, pak na vás vyjde zrovna ten nesprávný výsledek.
Člověk by si měl osvojit alespoň ta nejzákladnější pravidla z matematiky a geometrie, aby ho běžná řešení v životě nezaskočila. Je jasné, že školáci mají matiku spojenou s nekonečnými příklady, kdy se snaží dopracovat nějakého výsledku. A pak si nakonec pod písemnou prací přečtou „za čtyři“ a zjistí, že jejich výsledek byl chybný.
Nemotáme dětem hlavy?
Podle mého názoru není způsob dopracovat se k nějakému výsledku správný. Žák se toho moc neví a zkouší to, jak to jde. A nakonec to vypočítá špatně. A celý ten proces výpočtu si mozek zapamatuje a člověk se tudíž nikdy neposune kupředu. Chybný postup se zapsal do šedé kůry mozkové – a dítě je v háji. Myslím, že by bylo rozumnější, kdyby v matematice žáci znali výsledky předem. Alespoň by se snažili k nim nějak dopracovat. Při prvním chybném výsledku by věděli, že tudy cesta nevede – a že je nutné na to jít nějak jinak.
A možná není ani dobré, aby pedagogové trvali na přesných postupech tak, jak oni žáky učí. Stává se, že se rodiče doma s dětmi připravují a před třiceti lety se to sami učili jiným způsobem. A dítě to od nich pochytí. Nebo se k výsledku žáci dopracují vlastní úvahou a jak známo, myšlenkové pochody každého z nás jsou jiné a přesto vedou ke stejnému výsledku či cíli. Pak ale dítě může mít správný výsledek s jiným postupem a dostane pětku.
Matematika však není jenom o vzorcích a číslech. Jedná se také o způsob myšlení, které může pomoci vyřešit různé problémy a objevovat souvislosti tam, kde se zdá, že žádné nejsou. Jakmile matematice, alespoň té základní porozumíte, může se pro vás stát intelektuální výzvou, ba dokonce i fascinující hrou. A dokáže vám otevřít dveře k nečekaným možnostem. Zkuste se na matiku podívat jinýma očima – nehleďte na ni jako na nepříjemnou povinnost, ale berte ji jako klíč, který vám umožní porozumět světu.
Příklad na úrovni 5. až 6. třídy ZŠ
Pojďte si vyzkoušet, zda ho všichni z vás dokáží vypočítat správně. Nebojte se, za chybný výsledek nebudou žádné postihy. A navíc se dozvíte, jak takový příklad příště vypočítat, v jakém pravidle to vlastně vězí.
16:4×2=
V matematice existují pravidla o nadřazených a podřazených matematických úkonech. Stačí si zapamatovat jednoduchou poučku: násobení a dělení má přednost před sčítáním a odčítáním. Tady ovšem žádné plusy a mínusy nevidíme. Takže jak to bude, když se v příkladu vyskytuje pouze děleno a násobeno čili krát? Obě tyto funkce jsou na stejné úrovni. V takovém případě, se počítá z levé strany tak, jak jdou úkony za sebou. Tedy doslova 16 děleno čtyřmi krát dvě. Už tedy znáte výsledek?
Kdybyste chtěli, aby se v příkladu vynásobila čtyřka s dvojkou, museli byste je dát do závorky. Je pravdou, že pak by byl výsledek jiný. Taková situace může samozřejmě nastat, třeba když si zapisujete slovní úlohu.
Takže, pro všechny, komu matika nevoní, ještě jednou: 16:4=4; 4×2=8
Zdroje: autorský text
