Po 12 vteřinách od startu přišla katastrofa. Letadlo Boeing MD-87 se začalo chovat podivně

Představte si tu úlevu, když už jste po všech těch kontrolách na letišti, konečně usedli do letadla a začali jste rolovat. Za méně, než tři hodiny budete doma a na to nepříznivé počasí, které vás zastihlo, zapomenete. Jenže jen co se letadlo odlepí od země, víte, že je něco špatně a po pouhých dvanácti sekundách přichází katastrofa.

Ta podzimní mlha na milánském letišti Linate je tak hustá, že piloti nevidí ani na konce křídel. Motory Boeingu MD-87 řvou na plný výkon a stroj se odlepuje od země. Až na tu mlhu je vše v pořádku, jenže místní asfalt na ranveji skrývá tajemství, která se ukážou jako smrtící.

Pro fanoušky true crime nebo diváky dokumentů ze série Letecké katastrofy asi není tento případ neznámý. Tahle nejhorší italská letecká tragédie je totiž rozebírána v epizodě s názvem „Ztraceni v mlze“ (v originále The Invisible Plane), která je 12. epizodou 11. série.

Past číhala na ranveji a neviditelné letadlo bylo jejím následkem

Tím, že katastrofa přišla velmi rychle po startu se může zdát, že za vším bylo selhání techniky. Jenže, jak se ukázalo, vše bylo jinak, tahle katastrofa začala už na zemi kvůli sérii zanedbání.

Toho rána (8. října 2001) panovalo v italském Miláně extrémní počasí. Viditelnost se kvůli husté mlze pohybovala mezi 50 až 200 metry, ale letecký provoz fungoval dál. Na start se připravoval Boeing MD-87, který měl se svými 110 pasažéry letět do Kodaně.

Na místě kapitána seděl Joakim Gustafsson s nalétanými 5 800 hodinami, ale v tomhle typu letadla byl vlastně začátečník, protože s ním nalétal jen 230 hodin. Vedle něj byl paradoxně zkušenější Anders Hyllander. Ale ve stejném čase se po ploše pohybovalo i malé proudové letadlo Cessna Citation CJ2 s německou posádkou a dvěma pasažéry.

A pak začíná řetězec fatálních selhání, ke kterým prostě nemělo dojít. V 08:05 dostává Cessna povolení jet po pojezdové dráze R5. Jenže přes hustou mlhu piloti chybně odbočují na dráhu R6.

V 08:08 pak piloti Cessny hlásí, že míjí bod „Sierra 4“, který byl na asfaltu, ale na věži ho neměli v žádných mapách, tak to dispečer ignoroval a počítal s tím, že je vše v pořádku. Jen o minutu později se Cessna dostává přímo do dráhy Boeingu, který právě dostal právo vzlétnout. Jenže tato dvě letadla jsou na různých frekvencích a v mlze se nevidí. Tím je neštěstí prakticky dokonáno.

Kdy přišlo těch 12 vteřin zoufalého boje?

Když posádka Boeingu MD-87 v 08:10:18 zjistí, že proti nim jede malé letadlo, je pozdě. Srážce už prostě nebylo možné zabránit. Posádka Cessny je okamžitě mrtvá a trosky těžce poškozují pravý motor a podvozek velkého letadla.

Švédští piloti se okamžitě pouští do pokusu o záchranu. Jenže vzlétnou jen do výšky 11 metrů a po 12 sekundách dopadají na zem. V rychlosti 251 km/h pak naráží do budovy třídírny zavazadel, kde je personál a vše exploduje.

Ani s omylem německé posádky by se to stát nemělo, ale…

Bylo to vlastně necelý měsíc po útocích z 11. září, a tak byl svět v pozoru. Jenže za smrtí 118 lidí nebyl terorismus, ale selhání letiště Linate, která se zrodila na nejvyšších místech.

Z toho základního je nutné vyzdvihnout skutečnost, že ty vodící čáry, podle kterých se piloti Cessny měli řídit, byly v katastrofálním stavu – respektive nečitelné. Pak tu bylo to značení, které neodpovídalo mapám na řídící věži.

Tím však problémy nekončily, ono totiž letiště Linate bylo v té době bez pozemních radarů. Nový systém měli, ale skončil ve skladu, kde čekal na nějaké papíry a dispečeři tak vlastně nic neviděli.

Ale správně by tu měla být ještě jedna šance neštěstí předejít. Na drahách by měly být bezpečnostní senzory, které by hlásily dvě letadla jedoucí proti sobě. Ty však byly záměrně vypnuté. V minulosti je totiž spouštěla divoká zvířata. Proč to opravovat, když je to snazší vypnout, že?

Právní dohra a zničené šance

Výsledky vyšetřování této letecké nehody byly neuvěřitelné, a tak případ zamířil k soudu. Ředitel letiště a dispečer, který měl službu, dostali každý 8 let vězení, další manažeři pak 6,5 roku. Ale toho dispečera všichni považovali za obětního beránka. Hořkou tečkou na závěr pak bylo, že výše postaveným funkcionářům byl u odvolacího soudu trest ještě snížen.

Kromě posádek obou letounů zahynuli i 4 zaměstnanci letiště z třídírny zavazadel. Pro blízké obětí to byla neuvěřitelná rána, ale zasáhlo to i švédskou společnost jako celek. V letadle totiž cestovala skupina nejnadanějších mladých motokárových závodníků Švédska. Tehdy švédský motosport ztratil prakticky celou generaci.

I když se zdá, že na dnešním moderním letišti na katastrofu zapomněli, opak je pravdou. V nedalekém parku Forlanini jej připomíná les buků. Bylo jich vysazeno přesně 118 – tedy jeden za každý ztracený lidský život.

Zdroje: csfd.cz, simpleflying.com, novinky.cz