Český film rozdrtil konkurenci. Během pár hodin ovládl Netflix a sesadil všechny světové hity z trůnu

Kontroverzní komedie rapera Řezníka s podivným humorem dobyla nedávno streamovací platformu. Do hlavních rolí obsadil neherce, bratry Oračkovy, kteří už dříve hráli ve filmech Petra Václava. V kinech snímek vidělo 280 tisíc diváků. Jde o dosud nejúspěšnější dílo režiséra Martyho Pohla, který testuje hranice českého humoru.

Kontroverzní domácí komedie během několika hodin ovládla žebříček nejsledovanějších titulů na Netflixu a předběhla tak i zahraniční trháky. Tak rychlý vzestup české produkce na vrchol sledovanosti pamatují diváci jen stěží.

Za tímto úspěchem stojí Martin Pohl, rapper vystupující pod jménem Řezník. Jeho předchozí filmy „Párty Hárd“ a „Párty Hárder“ byly populární mezi milovníky undergroundové kinematografie, ale širší publikum většinou míjely. Tentokrát však Pohl oslovil mnohem širší publikum.

Ekonom mezi vařiči pervitinu

Děj vypráví o Marku Severovi, čerstvém absolventovi ekonomické fakulty, který nastupuje do prestižní firmy. Místo kanceláře v centru metropole však dostává pracovní úkol v zapomenutém koutě severních Čech. Jeho nadřízený, excentrický manažer posedlý bizarním projektem mobilního pisoáru pro festivaly, ho ubytuje přímo uprostřed ghetta.

Hlavní hrdina v podání Jana Hofmana se ocitá v paneláku obývaném drogově závislými, dealery a romskou komunitou, která provozuje vlastní výrobnu pervitinu. Snaha přežít v tomto prostředí vede k sérii absurdních situací, kdy vysokoškolsky vzdělaný ekonom začíná místním vařičům radit s jejich byznysem.

Pod vrstvou hrubého humoru se skrývá překvapivě komplexní pohled na sociální nerovnost a předsudky. Zatímco hlavní postava je typický vzdělaný slušňák z dobré školy, postupně zjišťuje, že obyvatelé ghetta jednají často čestněji než jeho kolegové z firmy.

Romové bez pořádné herecké průpravy

Režisér angažoval bratry Oračkovy, neherce, kteří už dříve účinkovali ve filmech uznávaného režiséra Petra Václava. Julius Oračko hrál v „Cestě ven“ a „Skokanovi“. Julius Oračko coby Rado Grundza předvádí výkon, který kritici vysoce oceňují.

Recenzent s přezdívkou Marigold napsal: „Julius Oračko předvádí démonický výkon. Naturščické scény mají švih a snadno nacházejí zlatou komediální žílu, protože na rozdíl od běžné české produkce v sobě obsahují příjemně hovězí autenticitu.“ Tomáš Jeřábek coby korporátní šéf posedlý svým projektem představuje dokonalý kontrast k syrovým výkonům obyvatel ghetta. 

Technické zpracování překvapilo

Oproti předchozím režisérovým počinům představuje tento snímek výrazný kvalitativní posun. Kamera Marka Brožka dodává obrazu profesionální vzhled, který konkuruje mnohem dražším produkcím. Natáčení probíhalo v autentických lokacích včetně opuštěného sanatoria a skutečné věznice v Ruzyni.

Budova bývalého plicního sanatoria, kterou od sedmdesátých let okupovala sovětská armáda, poskytla ideální prostředí pro zobrazení úpadku a beznaděje. Recenzent EvilPhoEniX to hodnotí takto: „Tohle je fakt brutální odvaz, který slabší povahy nemusí zkousnout, ale já se bavil královsky. Film Na plech znázorňuje českou spodinu ve velmi autentickém světle, podobně jako Američané dokážou natočit drsný film z detroitského ghetta.“

Společenská zpráva zabalená do provokace

Pod nánosem vulgarity se skrývá překvapivě promyšlený komentář k současné české společnosti. Film neukazuje Romy pouze jako stereotypní zloděje a feťáky, ale jako komplexní postavy s vlastními hodnotami a morálními dilematy. Několik recenzentů vyzdvihuje paradox, kdy právě takto kontroverzní dílo možná udělalo pro bourání předsudků víc než desítky politicky korektních dokumentů. 

Divák postupně začíná fandit postavám, které by normálně odsoudil, a naopak vidí pokrytectví těch, kteří se tváří jako slušní občané.

Zdroje: csfd.cz, magazin.aktualne.cz, cs.wikipedia.org