Kvůli jediné větě chtěli zakázat slavný český film. Přitom ho dodnes hraje každá televize o Vánocích a Češi ho milují

Jedna věta, která se se spoustou dalších hlášek stala legendární. Film je sám o sobě kultovní a není snad nikdo, kdo by ho neznal. Zároveň se však objevila diskuze o tom, co je přijatelné a co už je za hranou. Jedna hláška, která v některých vyvolala pocit, že by se měl film přestat vysílat, je pro jiné symbol. Podle diváků je to nesmysl a film je nedílnou součástí například vánočních večerů. Pravidelně ho vysílají české televize vlastně i jako připomínku polistopadové éry.

V některých případech se cenzura snažila marně.

Jedna věta vyvolala diskuzi

Každý film má ve scénáři spoustu hlášek, ale ne každá uvízne v paměti. Aby si ji divák zapamatoval, záleží také na tom, jak ji herec podá. A v tomto filmu jich sice bylo hned několik, avšak jedna se uchytila napříč generacemi. Tato konkrétní věta má v sobě emoce, ironii a vzdor, který definuje přesně jedno období.

Některé zdroje uvádí, že jelikož se jedná o citlivé téma, některé výroky by mohly způsobit zákaz vysílání filmu. Stal se ale úplný opak. A právě ona hláška se stala nesmrtelnou.

Klenot české kinematografie

Film, o kterém mluvíme, jsou Pelíšky. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský vytvořili něco, co se stalo doslova kultem na konci 60. let, který sledovali generace. V kině na něm byly statisíce lidí a v televizi se stal součástí Vánoc.

Skvělé obsazení

Hlavní roli despotického otce ztvárnil Jiří Kodet. Diváci znali jeho styl a ani tady nezklamal. Jeho výkon je považován za jeden z nejlepších v české porevoluční kinematografii. Vedle něj ve filmu zazářila i Simona Stašová, Miroslav Donutil, Emília Vášáryová nebo Bolek Polívka.

Zajímavostí je, že některé role byly původně nabídnuty jiným hercům. Podle dostupných informací se například uvažovalo o obsazení Josefa Abrháma, který ale nakonec roli odmítl.

Generační rozdíly

Děj Pelíšků se odehrává těsně před okupací v roce 1968. Ve filmu se střetnou dvě generace rodičů a dětí. Rodiče prožili válku a nový režim přijímají s větším či menším odporem a proti tomu děti, které touží po svobodě a možnostech, které do té doby nebyly. A v tom je podstata celého filmu, kdy některé scény jsou až komické a ukazují, jak absurdní byl občas tehdejší režim.

Od své premiéry se Pelíšky staly pravidelnou součástí televizního vysílání. Na České televizi se objevují pokaždé na Štědrý den a Češi si bez něj tento čas neumí představit. Stále a právem se Pelíšky drží mezi nejsledovanějšími filmy Vánoc. Každé Vánoce se k nim vrací statisíce diváků. To je důkaz, že humor a nostalgie mají sílu.

Ostrý humor, který pobouřil

Podle filmové kritičky Veroniky Pehe není vulgarita ve filmu prvoplánová, ale má hlubší význam:

„V Pelíškách je největším hrdinstvím právě ten vypjatý balkónový výlev Krause. Nejde o sprostotu, ale o formu symbolického odporu, která tehdy měla obrovskou emocionální sílu.“

Tento ikonický humor by ale v zahraničí neuspěl. Je totiž plný dvojsmyslů a narážek a bez kontextu československých dějin ztrácí své kouzlo. Přesto byl několikrát uveden na evropských festivalech a sklidil pozitivní ohlasy. Odborníci oceňovali autenticitu a herecké výkony, ale uznali, že bez znalostí naší historie je film pro cizince náročný.

Proč je film tak důležitý

Film je nejen forma pobavení, ale zároveň uchovává část naší historie. Připomíná události, o kterých u se tolik nemluví a lidé by na ně mohli postupně zapomenout. Podle odborníků právě takové filmy, ať už jsou to komedie nebo dramata, uchovávají důležité poznatky z dějin.

Jeden z nejznámějších filmů má kolem sebe spoustu historek z natáčení, o kterých diváci ani netuší. Natáčení probíhalo v roce 1998 a herci často vzpomínají, že atmosféra na place byla velmi intenzivní. Jiří Kodet, představitel despotického otce rodiny, se do své role ponořil natolik, že byl občas výbušný i mimo kamery. Jeho kolegové však dodávají, že právě díky jeho nasazení je role tak skvělá.

Inspirace skutečnými událostmi

Scénář Petra Jarchovského nevznikl jako vymyšlený příběh. Využil paměti a zkušenosti jeho rodiny z té doby. I rozhovory, které se zdají komické a s nadsázkou mají reálný základ. Jarchovský v rozhovorech přiznal, že vzpomínky z dětství i ze života jeho příbuzných se staly základem pro vykreslení postav.

Některé scény se natáčely v pražských čtvrtích Dejvice a Bubeneč, které i dnes v určitých částech dýchají atmosférou 60. let. Balkón, z něhož zazní slavná věta, díky které hrozil zákaz filmu, „Proletáři všech zemí, vyližte si pr..l“, je v činžovním domě, který se stal skoro poutním místem. Fanoušci se tam dodnes fotí.

Úspěch a ocenění

Pelíšky získaly řadu ocenění včetně Českého lva za nejlepší film. Zároveň se dostaly na několik zahraničních festivalů, kde se dočkaly pozitivních reakcí, i když některé historické souvislosti byly pro zahraniční publikum složité na pochopení. V České republice je to srdeční záležitost.

Dříve možná mohl tento druh humoru považován za urážlivý, ale divácká sledovanost ukazuje, že v dobrém podání je i ostřejší humor oblíbený. Na první pohled obyčejné hlášky, které ale zlidověly a staly se symbolem filmu.

Zdroj: eefb.org, english.radio.cz, csfd.cz