Vypadala jako ztracená existence a vlasy měla jak vrabčí hnízdo. Přesto si ji před 50 lety zamilovala celá ČSSR

Ženám je často od útlého věku vykládáno, jak se mají chovat, jak mají vypadat a jakými vybranými způsoby by měly jednat s lidmi ve svém okolí. Ne všechny ženy a dívky se však rozhodnou vměstnat se do těchto mantinelů, které na ně společnost aplikuje. Některé se rozhodnou stát opravdovými rebelkami a ztropí při tom poprask, na který se vzpomíná ještě dlouho poté.

Některé dívky jsou od mládí masírovány pokyny a rozkazy, je u nich vyžadována určitá poslušnost a servilita. Tyto dívky pak často sní po jiném životě, takovém, ve kterém neplatí pravidla a ony se mohou stát tím, čím opravdu chtějí být. Často sní o světě kouzel a neomezených možností. Jak by to ale vypadalo, kdyby taková čarodějnice snila o životě, který je naprosto obyčejný? V minulosti nám na tuto otázku byla poskytnuta odpověď.

Příběhy z knih vázaných v kůži

Je tomu již více než padesát let, kdy byl na naše obrazovky uveden nesmrtelný snímek Dívka na koštěti. Poprvé se na naše obrazovky dostal již v roce 1971 a okamžitě se jednalo o naprostý hit, který si rádi připomínáme ještě dnes, mnoho dekád po jeho vzniku. Předlohou pro tento legendární film byla kniha z pera Hermíny Frankové, kterou do podoby scénáře převedli Miloš Macourek a Václav Vorlíček, kdy druhý zmíněný byl i režisérem.

Snímek se nám vryl do paměti zejména díky svému námětu a chytlavé melodii, kterou si mnozí diváci pamatují a příležitostně zpívají dodnes. Notný podíl práce však mají na svědomí i jednotliví herci, kteří se svých rolí chopili naprosto brilantně. A kartu měl snímek skutečně nabitou. Objevila se tam taková jména, jako Vladimír Menšík, Jan Kraus nebo František Filipovský.

Centrem příběhu je mladá čarodějnice, která by raději žila mezi lidmi, než aby musela studovat nutné kouzelnické lexikony a obývat svět čar a kouzel. Příběh je tak určitou metaforou pro konfrontaci dvou světů, což je cosi, čím si vlastně projde každý dospívající člověk. A představitelka hlavní hrdinky se této role chopila naprosto dokonale.

Rozpustilá čarodějnice si nás získala všechny

Ve filmu Dívka na koštěti se v roli hlavní postavy, mladé čarodějnice Saxany, objevuje Petra Černocká. Ta je nejen českou herečkou, ale i zpěvačkou, kdy v minulosti na konzervatoři vystudovala obory operního zpěvu a hry na klavír. Již po absolutoriu školy začala zpívat se skupinou Petra Hanniga Pastýři a navíc působila v rámci Divadla Semafor. Tam se objevovala mimo jiné v Šimkově a Grossmannově hře Besídka na rašeliništi.

První zkušenosti se ztvárněním legendární mladé čarodějky zažila právě již na divadelních prknech v rámci hry Čarodějky. Dívka na koštěti se stala druhým filmem, ve kterém se herečka kdy objevila. Prvním byl snímek Zabil jsem Einsteina, pánové z roku 1969. I přes svůj útlý věk a nepříliš široké herecké schopnosti však z role učinila nezapomenutelný zážitek.

Z Dívky na koštěti se tak stala kultovní záležitost. Středobodem filmu je pubertální, rozcuchaná uličnice, která si s pravidly nebere servítky a ztropí přitom pořádný poprask. Saxana sloužila jako vzor pro spoustu mladých dívek a svým způsobem tak slouží dodnes. A to vše díky jedinečnému podání Petry Černocké.

K postavě se rádi vracíme i dnes

Příběh o rozpustilé čarodějnici se v našich končinách stal natolik populárním, že hned rok po svém uvedení na obrazovky, tedy v roce 1972, získal zvláštní cenu poroty na festivalu sci-fi filmů v Terstu. Téhož roku navíc snímek získal cenu filmového diváka na festivalu mladých v Trutnově. V roce 1973 pak snímek získal další ocenění pro Ondřeje Bosáka za nejlepší speciální efekty.

Popularita snímku trvá až do dnešních dní, což se projevilo zejména v roce 2011, kdy vzniklo volné pokračování s názvem Saxána a lexikon kouzel. I v něm se objevuje Petra Černocká a to opět v roli, dnes již dospělé, čarodějky Saxany, vychovávající svoji dceru Saxánku. Snímek se však bohužel nedočkal ani zdaleka takového přijetí, jako jeho předloha.

I přes poněkud vlažnou diváckou reakci to však slouží jako důkaz o tom, že se jedná o kultovní klasiku, kterou si dodnes rádi připomeneme. A bez Petry Černocké, rozcuchané uličnice v centru dění, by tento kult vůbec nemohl vzniknout.

zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org